Je telepatie něco nadpřirozeného, nebo jde jen o chybné vysvětlení některých běžných jevů? Redaktorka Eva Soukupová tvrdí: Víra v telepatii pramení především ze zásadního nepochopení zákonů pravděpodobnosti a dalších faktorů.

telepatie

Problém většiny z nás je fakt, že jsme ochotní zahodit rozum a uvěřit čemukoli. Třeba i telepatii. Vlastně je to tak v pořádku a nemám v úmyslu někomu jeho útěchu brát, pokud své přesvědčení nehodlá vnucovat i mně a jako jediný argument použije frází: „A jak potom vysvětlíš tohle?“

Víra v telepatii, domnívám se, pramení především ze zásadního nepochopení zákonů pravděpodobnosti. Svou roli však hrají i další faktory, jako třeba empatie nebo podprahové vnímání. Poslední ze jmenovaných, prosím, nechápejte jako něco nadpřirozeného. Je to čistě záležitost našeho mozku, který eviduje i ty podněty, které se fakticky neuvědomujeme.

Chovám v sobě obyčejný zdravý skepticismus, jenž praví: Není úkolem nevěřícího dokázat, že se věřící mýlí, ale je úkolem věřícího předložit důkazy, které hovoří ve prospěch jeho tvrzení. Jednoduše řečeno, když budu tvrdit, že ve vašem domě právě poletuje malý růžový slon s papírovou čepicí, poklepete si na čelo. A když vás o tomhle faktu začnu horlivě přesvědčovat, řeknete mi suše: „Dokaž to.“ Nebo půjdete a začnete mi dokazovat, že malý růžový slon s papírovou čepicí ve vašem domě nelítá, zatímco já bude vytrvale opakovat, že se zrovna někam schoval? Pakliže se neprokáže existence čehokoliv, lze do té doby logicky prohlašovat, že ta daná věc skutečně neexistuje. Jeden moudrý člověk kdysi prohlásil: „Co lze tvrdit bez důkazů, může být bez důkazů také zamítnuto.“

A pokud si dobře vzpomínám, zatím nebyl proveden jediný experiment či vědecký výzkum, který by jednoznačně prokázal přenos myšlenek, a zároveň by bylo možné označit jej za nezpochybnitelný. Existuje mnoho fantastických příběhů, které se zdánlivě nedají vysvětlit. Řeknete si: „Jaká je pravděpodobnost, že se tohle stane?“ Odpovím vám: „Jaká je pravděpodobnost výhry v loterii? A přesto lidé vyhrávají.“ Mimo to, není příběh, který by mohl být označen jednoznačně za pravdivý.

Odpusťte mi, že dnes nadměrně řečním. A dovolte mi upozornit už jen na jeden zajímavý fakt. Naše mysl a způsob uvažování bývá vytvořen tak, že nemáme důvod všímat si (natož si pamatovat) skutečností, které by nepotvrdily naše přesvědčení, nebo jej dokonce vyvracely. Zatímco ty, jež hovoří pro, jsme schopni uchovávat v paměti dlouhá léta, a navíc si je, ať už vědomě, nebo nevědomě upravit tak, aby vypadaly ještě fantastičtěji. Máme tendenci mystifikovat a hledat nevysvětlitelné i tam, kde bychom mohli použít zdravý rozum, neboť nám to dává ten fascinující pocit vzrušení. Jsme zkrátka beznadějní.

Pojďme se tedy podívat na některé klasické příklady, které se jistě přihodily i vám a které máme tendenci roztomile řadit mezi ty „nadpřirozené“, nebo chcete-li „telepatické“.   

Pojďme se na to podívat v praxi

Zazvoní nám telefon nebo pípne smska a vy člověka na druhém konci odměníte pobaveným výkřikem: „To není možné, před chvílí jsem na tebe myslela!“ Říkáte si, že to nemůže být náhoda. A s oblibou se odpotácíte do říše snění v přesvědčení, že jste právě navázala telepatický konktakt s danou osobou. Což je lákavá představa. Časem budete navíc přesvědčená, že jste předtím, než se dotyčný člověk ozval, cítila mravenčení nebo jiný zvláštní pocit. To je to, co se z dané zkušenosti budete pamatovat, ale neznamená to nutně, že je to pravda. Věci, jež se stanou nám, máme tendenci prožívat silněji a dávat jim vyšší důležitost. 

Teď pro změnu uvažujte jako vědec. Položme si několik otázek: Na kolik lidí si během dne vzpomenete? A kolik z nich vám chvíli po tom zavolá? Nebo kolik lidí vám zavolá bez toho, aniž byste na ně myslela? Vážně to nebyla náhoda? Vážně je to něco nepravděpodobného? Zkuste si svoje schopnosti ověřit a soustřeďte se horlivě na někoho, kdo vám nevolá každý den, u koho nečekáte, že se ozve právě dnes. Donuťte ho, aby se ozval. Za pár dnů bez výsledku vás to omrzí.

Určitě se vám taky stalo, že jste ve stejnou chvíli společně s někým dalším vyslovila stejnou větu. Případně někdo jiný věděl přesně, nač myslíte. Máte chuť říct, že vám čte myšlenky. Přitom možné vysvětlení je na dosah ruky. A hned několik. 

  • Daný člověk vás dobře zná
  • Jste takříkajíc na stejné vlně. Lidi s podobným způsobem uvažování zkrátka napadají podobné myšlenky
  • Daný člověk má dobrou schopnost empatie - umí se vžít do vaší role, vašeho myšlení
  • Sami jste to na sebe vyzradili řečí těla, byť jen nepatrnou a dotyčný tyto signály vědomě nebo nevědomě zachytil
  • Situaci lze vysvětlit podprahovým vnímáním, kdy jste společně s danou osobou vystaveni stejným podnětům

Ještě pořád si myslíte, že to nejde vysvětlit?

Všem vřele doporučuju přečíst si knihu nejlepšího čtenáře myšlenek Derrena Browna Magie a manipulace mysli, kde je vše rozebráno velmi podrobně. On sám v tom totiž nevidí nic nadpřirozeného. Celá jeho skepse kořeněná cynismem je neuvěřitelně sexy a velmi dobře čtivá. Je to ale psáno jazykem vyššího levelu.

Opačný názor redaktorky Míši Kudláčkové si můžete přečíst ZDE.

 

Reklama