3. 6. 2008, 11:45

Jak správně pohlídat dítě? (Které není vaše!)

Ráno se mi v redakci smáli, hned vám povím proč. Díky shodě několika náhod se v mém bytě, který sdílím s dospělou neteří, ocitl i její malý (čerstvě sedmiletý) bráška, můj synovec. Jeho máma je nemocná a bude muset strávit pár týdnů v nemocnici, jeho táta, můj drahý bratr, je zase pro změnu natolik pracovně vytížený, že nejlepším řešením vzniklé situace bylo svěřit malého Martínka do mojí a Petřiny péče... No, píšu nejlepším řešením, ale dneska mě moji kolegové v mém domnění poněkud zviklali...
Popisovala jsem, jak jsme spolu strávili večer (všechno učení jsme nezvládli, zato jsme si dlouho kreslili a pro králíka Arnošta jsme budovali tunel z lahví, při jehož stavbě zařvalo Marťasovo "školní tričko", které jsme malým nedopatřením prostříhli), k večeři byl sušený salám, který naprosto zbožňuju, a zdá se, že synovec je přece jen v něčem po mně. :) Ráno jsem pak Martina chystala do školy, kam si vykročil ve zbrusu nových kopačkách (uznávám, že to není nejvhodnější obuv na asfalt a dlažbu, ale když tak moc chtěl...)

Já nevím... asi mě plně uspokojilo, že synovec je také spokojený... nějak mě nenapadlo přemýšlet nad tím, jestli jsme některé činnosti mohli vynechat ve prospěch učení anebo jestli je vhodné zvolit poněkud netradiční obuv do školy...

Taky si myslíte, že jsem to vážně nezvládla a projevila se jako naprosto nezodpovědný jedinec? Mám se nad sebou skutečně zamyslet a zpytovat svědomí? :(

Klára


_____________________________

3. 6. 2008 10:45 Zloděj telefonů

 

Před nedávnem jsme se vraceli z jedné bitvy. Na zádech obrovské ruksaky, po jejich stranách zapíchané dřevěné repliky mečů, na vodítku dva obrovské hafany...

 

Jak jsme scházeli jednou delší ulicí k domovu, zastavil se u nás snědší spoluobčan na kole a pravil: „Potřeboval bych si zavolat, nepůjčili byste mi telefon?“

 

V hlavě mi probleskla situace: Půjčuji cizímu chlápkovi na kole telefon, on s ním rychle zdrhá, já pouštím psy, rychle sahám po meči a házím – meč opíše oblouk a udeří zloděje do zad, pejskové načatého výlupka sráží k zemi...

 

Bože, jak může být někdo tak zoufalý a naivní zároveň. Cožpak mu mohla někdy krádež mobilu na kole projít? Cožpak si nevšiml těch psů a mečů?

 

„Myslím, že pro vás bude lepší, když vám telefon nepůjčím,“ odpověděl jsem soustrastně.

 

Dotyčný zůstal stát a dlouho s otevřenou pusou zíral. Asi přemýšlel, co jsem tím chtěl říct. Jestli to nebyl zloděj, pak se mu touto cestou omlouvám, ale telefon na ulici zásadně nepůjčuji.

Jakub

_____________________________

Náš blog pokračuje. Píšeme do něj vážně i nevážně. Dozvíte se tu, co je u nás nového, co kdo z redaktorů právě prožívá, připravuje, v diskusi se nás můžete ptát na cokoli, když se nám bude chtít, odpovíme. :) Je to místo pro postřehy, vtipné komentáře i příběhy ze života, které budou přibývat v průběhu celého dne.

Ale pozor – blogem chceme dělat radost vám i sobě, proto ho berte jako naši „domovskou“ stránku, kde se pořádně vyřádíme. A stejně jako vy byste doma nestrpěly protivné návštěvy, my je zde také nechceme. Takového hosta byste vyhodily, stejně budeme postupovat i my.

Takže – čtěte a chvalte nás... :) V opačném případě zkuste
Ženu-out nebo Perly. :)

Reklama