6. 6. 2008, 11.10 Přidávám se k blogování. Jestlipak kolegové tušíte, proč nejsem s vámi? :)
Pro milovníky adrenalinových sportů mám jedno doporučení. Využívejte služeb Českých drah. Včerejší návrat domů mi „zpříjemnil" lehce opojený spolucestující. Naneštěstí byl velmi výmluvný a díky dámě, která seděla vedle mě a vedla s ním rozhovor, jsem brzy vypadala, jako by na mě zaútočilo stádo divokých lam. Pán by zjevně potřeboval před ústa blatníky.

Ale dnes jsem vám chtěla vyprávět o tom, jak jsem jela, respektive jak jsem nedojela do redakce. Bylo naprosto obyčejné ráno, snad s tím rozdílem, že nejezdil nově opravený výtah. Na nádraží nasednu do vlaku a jen tak letmo jsem zaregistrovala, že pár spojů bude mít drobné zpoždění. Za pár vteřin už do vagonu vtrhnul průvodčí: Tento vlak neodjede, na trati je nehoda. Přestupte si, prosím, do rychlíku naproti, pojede jinou trasou." Inu, s mojí jízdenkou PID jsem do rychlíku nastoupit nesměla. Než jsem si koupila platnou jízdenku, rychlík byl ten tam a stejně nevěřím, že do té Prahy nakonec dojel. :)
Zpoždění spojů teď bylo ohlášeno na 60 minut. Jenže šedesátka se za minutu přeměnila v patnáctku a celý dav čekajících se proběhl podchodem a usadil se ve vlaku s dobrým pocitem, že do práce dorazí snad jen o několik minut později. A opět se objevil pan průvodčí: Tak nakonec nikam nejedeme."
Zase omyl. Nakonec se jelo, ale jen o dvě zastávky dál, kde jsme se mohli pokochat" pohledem na vykolejený vlak City Elefant. Odsud nás má odvážet autobus do jiné stanice, kde snad bude možné na pražský spoj přestoupit. Teď teprve poznávám, kolik středočechů jezdí za prací do Prahy. Jsou jich tu stovky, všichni do telefonů volají: Dobrý den, šéfe, do práce dorazím později..." Z těch nejvíc naštvaných si vybírají reportéři televizních i tištěných novin někoho na rozhovor. Autobus se objevil po dvaceti minutách a nabral snad jedno procento z čekajících. A další půl hodiny nic. Zatím dorazil další vlak od nás s dalším nášupem a dav se zdvojnásobil. Cítím potřebu to vzdát. Od pracovníků českých drah se dozvídáme, že vlaky na Prahu v nejbližších hodinách nepojedou. A nádražní hlasový automat skromně dodává: Předpokládané zpoždění příjezdu a odjezdu vlaku bude asi vlak nejede." Jak se zdá, nejde to tam ani zpátky. Teď visím na netu v kavárně a snažím se psát v takových provizorních podmínkách, aby pondělní vydání nebylo ošizeno.

Šéfům se omlouvám. Mám drobné zpoždění, čekejte mě v pondělí. ;)
Tady máte důkaz.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

Eva

_____________________________________________________________________________

6. 6. 2008, 10.10 Včera mi volala dcera a plakala. Štkala, něco nesouvisle blekotala a nebylo jí vůbec rozumět. V první chvíli mě napadlo, že se buď rozešla s klukem nebo dostala špatnou známku. Ani jedno, ani druhé. Když se trochu vyvzlykala a srovnala řeč, vypadlo z ní, že jde od doktora. "Co se děje, nějaká tragédie, přijdeš o sluch?" Vyděsila jsem se.
Moje dcera už nejméně čtrnáct dní chodí na ušní kvůli zánětu eustachovy trubice. Chodí tam obden na profukování. Nevím jestli se tomu tak říká odborně, ale to není podstatné. Podstatné je, že se na popud dětské lékařky zeptala na poplatky. Lékařce (ona je taková pečlivka) se zdálo divné, že platí za každou návštěvu 30Kč, když jde o stále stejný úkon.
"Ušař" začal křičet, jestli si myslí, že si ty peníze strká do kapsy, a když se jí to nelíbí, ať se léčí u paní doktorky. Skoro ji vyhodil.

Naštěstí už tam nemusí, protože léčba končí, ale nejsem si jistá, jestli by našla odvahu znovu vkročit do ordinace takového hulváta.

A když o tom zpětně přemýšlím, úplně čisté svědomí pan doktor asi neměl.

Dana

O tom, kdo měl pravdu, zda paní doktorka nebo lékař z ušního, se dočtete ZDE!

Reklama