5. 1. 2009 11.25 – Shořela nám myčka

Už si asi nikdy nebudu dělat legraci z hořícího vánočního stromečku...


První vánoční příběh: Hořící lokomotiva

Celé naše „veselé“ Vánoce začaly cestou z Ostravy, kde jsme byli pětadvacátého na návštěvě u manželčiných rodičů.

„Miláčku, koukej, jak ty vlaky jezdí pěkně na čas,“ pochvalovala si žena, když jsme přišli večer po návštěvě na Hlavní nádraží v Ostravě.

Náš rychlík přijel o devět minut později.

„Půjdeme raději někam dál, ta lokomotiva nějak divně smrdí,“ prohlásila žena, tak jsme nastoupili skoro do posledního vagonu. Náš spolusedící v kupé nám oznámil, že máme zpoždění, protože „...v Bohumíně měnili lokomotivu, či co?“

Vlak začal být cítit během jízdy ještě víc...

„Pane průvodčí, můžu mít blbý dotaz?“

„No, jen abych na něj uměl odpovědět,“ řekl usměvavý pán v uniformě.

„Nehoříme náhodou?“

„Už ne,“ zazubil se průvodčí.

V tu chvíli jsme možná už nehořeli, ale ve Studénce (ano, jednu zastávku za Ostravou) už zase ano. Průvodčí nám oznámil, že si můžeme buď přesednout na vlak do Hranic a tam na další spoj, nebo počkat, až přijede nová lokomotiva. Rozhodli jsme se pro druhou variantu, protože představa dvojího přestupování s bagáží a psisky, br... Do Prahy jsme dorazili s dvouhodinovým zpožděním – ale zase bylo veselo.

Druhý vánoční příběh: Shořela nám myčka

Myčka je neocenitelný pomocník, hlavně v období Vánoc. Inu, stalo se, že jsme si takhle sedmadvacátého zapnuli navečer myčku a chystali se do hajan.

„Hele, nezdá se ti, že z kuchyně něco divně smrdí?“

„Já nic nevařím, zeptej se maminky...“

„Mááámi! Nepálíš kastrol?“

„Nééé! Nic nevařím.“

„Co by to mohlo být? Půjdu se raději podívat...“

Znáte ten pocit, když chodíte po kuchyni, zpod linky se kouří, a vy nevíte proč a odkud? Jestli ne, tak vám musím říct, že není nijak příjemný. Nakonec nás napadlo otevřít myčku – dým, co se z ní vyvalil, hovořil za vše – a bylo veselo...


Třetí vánoční příběh: Cestou ke kamarádce

Kamarádka nás zve devětadvacátého na tradičný vánoční puding. Vyráželi jsme až za tmy a ještě jsme se stavovali v obchodě, abychom nakoupili nějaký džus. Když jsme z obchodu vycházeli, poznamenal jsem: „Cítíš to taky – tady někomu hoří myčka...“

„Nedělej si hloupou legraci,“ vynadala mi žena.

Došli jsme až na tramvajovou zastávku a odhalili příčinu kouře – hořel tu plastový koš na odpadky. Takový ten, co se věší na lampu pouličního osvětlení. Horší bylo, že plameny šlehaly i do útrob lampy a jiskry padaly na listí – zastávka je totiž u parku.

„Musíme to nějak uhasit.“

„Jenže jak? Vždyť tam je proud...“

Odhrábli jsme listí stranou a zavolali hasiče. Musím říct, že nás mile překvapila rychlost, s jakou se objevili. Problém vyřešili – lampa, nelampa – mokrou cestou.


Čtvrtý vánoční příběh: Doma je doma

Vraceli jsme se ze zmiňovaného pudingu a trochu žertovali, že ten oheň asi nějak přitahujeme. Jakmile jsme vstoupili v domě do výtahu, bylo nám jasné, že něco není v pořádku.

„Ten smrad je divnej, nehoří ve strojovně?“

„To snad ne, honem to zastav, půjdeme pěšky!“

Nehořelo ve strojovně, babička pálila kastrůlek – a bylo veselo...


Měli jste někdy ohnivé Vánoce?

Reklama