23. 5 2008 13:25
Konečně jsem se zbavil rubriky Sex a vztahy. ;-)

Zájem byl veliký... Redaktoři se mezi sebou prali... Jak to nakonec dopadlo? Koukněte na video. ;-)

Jakub

 

 

 


23. 5. 2008 13:17

Škodíci v kině

 

Včera jsem byla na dlouho očekávaném filmu Indiana Jones a království křišťálové lebky.

Musím říct, že jsem se lehce obávala, jestli tvůrci dokáží po tak dlouhé době a hlavně v této filmově přetechnizované době navázat na humor a nadhled předchozích legend a udržet tuto pohádku pro dospělé stále ve stejné kvalitě. A musím alespoň za sebe konstatovat, že mě nezklamali a během filmu jsem se velice bavila a několikrát i propadala v hlasitý smích. I zestárlý Harrison Ford neztratil nic ze svého šarmu a stárnoucí Indy je stále sexy.

 

Nicméně nechci zde dělat recenzi na film, neb nejsem tím správným kritikem. To, o čem chci psát, prakticky navazuje v mnohém na článek Míši Kudláčkové o škodících, který jste si mohli tento týden přečíst zde. Mám pocit, že mě škodíci, kteří řádí i u mě doma, doprovází pravidelně i do kina a do obchodů. Jak jinak si totiž můžu vysvětlit to, že když se konečně odhodlám jít do kina a fakt se těším, tak si naprosto zaručeně vedle mě, přede mě nebo za mě sedne někdo, kdo celou dobu hlasitě šustí pytlíky, kope mi do sedačky, nahlas probírá film se svým partnerem nebo nedej bože telefonuje.

Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Ačkoliv kino nebylo k mému údivu vyprodané, s naprostou přesností si přesně za mě sedla rodinka s asi 12letou holčičkou, která okamžitě vytáhla šustivý pytlík s bonbóny nebo co to bylo a nepřestala se z něj celý film živit a opravdu hlasitě šustit. A tak je to vždycky.
Nejhorší můj „rušící“ zážitek byl před lety na prvním dílu Pána prstenů, kdy se nějaká maminka rozhodla vzít naprosto nevhodně na tento film dvě malé děti, z toho jedno asi pětileté, pro které film nebyl naprosto určen, takže se celou dobu buď bál a nebo nudil, což se projevovalo neustálým dotazováním na konec a nebo kopáním nohou do mé sedačky, a ještě se divila, když jsem se párkrát ozvala, neb se to už nedalo vydržet.

 

Škodíci mě provází i do obchodů. Projevuje se to tak, že pokud si stoupnu do jakékoliv fronty, ač vypadá jako ta nejkratší nebo nejrychleji postupující, vše je jinak v momentě, když si na konec stoupnu já. Zaručeně se zde něco semele. Buď prodavačka musí vyřizovat nějaké storno nebo začne pracovat s rychlostí šneka nebo dojde na výměnu pokladních a další prodleva je na světě. Už jsem se s tím prakticky smířila a délku fronty neřeším, jsem vlastně vždycky připravená na to, že škodíci zafungují.

Začínám své škodíky mít dokonce ráda, protože jejich fantazie nemá mezí, jen se děsím, co všechno mi ještě s radostí opepří.

 

Máte podobné zkušenosti? Také byste v kině zakázali všechny popcorny a bonbony?

 

Petra Pojerová

 

 


23. 5. 2008 8:50 Před nedávnem jsem měl čtení v Městské knihovně. Přihodil jsem k dobru i pár politických glos. Názory publika byly různé, nejvíce mě pobavil komentář k téhle básničce:

Kozel zahradníkem

Naroubovat Paroubka
Na kmen jabloňový
Plod by byla pochoutka
Jablko paroubkový

Mezi posluchači to chvíli šumělo, načež se ozval mužný hlas: „Tak to bych si teda nedal.“

Jakub


Náš blog pokračuje. Píšeme do něj vážně i nevážně. Dozvíte se tu, co je u nás nového, co kdo z redaktorů právě prožívá, připravuje, v diskusi se nás můžete ptát na cokoli, když se nám bude chtít, odpovíme. :) Je to místo pro postřehy, vtipné komentáře i příběhy ze života, které budou přibývat v průběhu celého dne.

Ale pozor – blogem chceme dělat radost vám i sobě, proto ho berte jako naši „domovskou“ stránku, kde se pořádně vyřádíme. A stejně jako vy byste doma nestrpěly protivné návštěvy, my je zde také nechceme. Takového hosta byste vyhodily, stejně budeme postupovat i my.

Takže – čtěte a chvalte nás... :) V opačném případě zkuste Ženu-out nebo Perly. :)

Reklama