29. 7. 2008 10.25 Být homosexuál je dnes již bráno celkem jako normální věc. Mým životem v různém období prošlo několik přátel gayů a nutno dodat, že jsou to lidé skvělí a citliví. Většiny z nich si vážím, ale moje první setkání s homosexuálem bylo otřesné.

Seběhlo se to asi takhle. Na střední jsem založil kapelu a hrávali jsme po různých menších klubech. Po jednom koncertě nás oslovil člověk, který se tvářil jako velký nadšenec pro naši hudbu. Chtěl nám dělat manažera.

Jako šéf kapely jsem se s ním několikrát setkal, abychom dohodli podrobnosti. Jsem už takový typ člověka, který se musí s lidmi i trochu spřátelit, pokud s nimi chce navázat nějakou spolupráci, takže jsme si schůzek dali více, než by bylo na obchodní partnerství nutné.

Dlužno ještě dodat, že v kapele nebyl žádný jiný muž a občas jsme na pódiu žertovali, že jsme čistě dívčí skupina – byl to sice vtip na mé dlouhé vlasy, ale zpětně vidím, že ho lidé mohli chápat různě.

Potenciální manažer místo manažerování se mnou začal komunikovat jako mystik, který mi může otevřít čakry. Řekl jsem si, proč ne? Podobné věci mě vždycky zajímaly, setkali jsme se tedy na otevírání čaker...

V příjemné atmosféře začal nejprve u hlavy a pokračoval po vertikální linii níž. Když se dostal k pohlavní čakře (tuším, že se jí říká sakrální čakra?), začal se jí věnovat, ehm, poněkud více a něžněji...

„Hele, tohle už není otevírání čaker, co?“ řekl jsem zcela nevzrušený.

„Ne – a jak se ti to líbí?“

Tenkrát jsem milého homosexuála pěkně rychle vypoklonkoval, ale když nad tím zpětně přemýšlím, říkám si, že to asi nemají při navazování vztahů stále nejjednodušší. Jaký je váš názor?

Jakub

Reklama