Venku je hnusně, prší a také jsme bez šéfa. Může se někdo divit, že se začínáme nudit?

Po obědě jsme věnovali chvilku svým návratům do dětských let. Vzpomínali jsme na to, jaká zvířátka jsme si přáli, a zda se nám naše tajná či vyslovená přání naplnila. Nutno podotknout, že přání některých kolegů nás poněkud zaskočila.

Třeba takový Jakub, ten chtěl být odmalička král džungle. Kuba si přál doma kromě pejska mít ještě lva, pštrosa, koně a gorilu. „A hlavně taky blbouna nejapného,“ zdůraznil. A splnilo se jeho přání? „Toho blbouna dostali moji rodiče, já měl jenom pejska.“

Redaktorka Eva zase chtěla mít za každou cenu krokodýla. Místo toho se musela spokojit se smečkou koček a slepicí Kosmonautkou. Později ještě po vzoru želvích ninjů přibyl potkan Tříska s dvanácti dalšími „třísčaty“ a vodní želva Michelangelo.

Milovnice koček Maruška nebyla jako dítě zrovna skromná, prý chtěla všechna zvířátka. Kočky měla vždycky nejraději, ale chtěla taky psa, želvičku nebo andulky. Svá přání si začala plnit až v dospělosti. Jako malá chodila za zvířátky k babičce. „Moje nejlepší kamarádka byla koza, kterou jsem chodila pást. Líza měla nejraději pivo a vajgly z popelníku. Nejvíc jí chutnaly Startky s filtrem, těch bez filtru se ani nedotkla,“ vzpomíná.

Honza si přál zvířata podle aktuálních zvířecích filmů. Hodně si prý přál malého šimpanze, ale občas taky zatoužil po ještě bezpečném tygříkovi nebo lvíčeti. Také chtěl, aby měl v dospělosti moře peněz, ze kterých chtěl nechat postavit útulky se slušným zvířecím komfortem pro toulavé kočky a psy. Útulek si prozatím vyrobil doma. „Měl jsem postupně myš, morče, nosil jsem domu z ulice kočky, měl jsem mnoho let pejska. Teď mám osmiletého kocourka, kterého jsem kdysi našel jako vyhublé kotě,“ svěřil se nám Honza.

A jak jste na tom vy?

Reklama