18. 8. 2008 Napadlo vás někdy, kolik toho ráno naběháte, než vyrazíte do práce? Osobně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, dokud jsem se dnes ráno před odchodem z bytu nepodívala na svůj krokoměr.

 

„Asi se zbláznil,“ napadlo mě při pohledu na tu cifru. Čím víc nad tím ale přemýšlím, tím víc se mi zdá, že ten ranní kilometr může být celkem reálný. Pravda, že všechna rána nebývají tak hektická, ale pondělní vstávání po trochu rozverném víkendu může v nohách bolet.

 

Jak může vypadat takové uběhané ráno? Z postele vyběhnu na toaletu, do koupelny, pak se vrátím k šatní skříni v ložnici. „Kde jsou ty zatracené ponožky?“ Letím na balkon, na šňůře nevisí, vracím se ještě jednou do skříně. Možná budou ještě na koši se sebraným prádlem… „Tak sakra kde jsou?" No ovšem! Pro jistotu jsem si je připravila do obýváku.

 

V kuchyni si postavím na čaj a mezitím si odběhnu do koupelny alespoň se učesat. Z koupelny zpátky do kuchyně, snídani si odnesu do obýváku a po snídani se vracím do koupelny dokončit make-up. Následně vyběhnu do pracovny a nesu do chodby plnou misku granulí pro psa.

 

Pak si ještě dám jedno kolečko obývák, ložnice, chodba, zkontroluji zavřená okna a podobné nezbytnosti a mizím ven se psem na vodítku. Na krokoměr si připíšu další „kilásek“ navíc.

 

Nemívám ve zvyku lítat po bytě jako splašená kobyla. Někdy se to ale tak semele...Kolik ujdete ráno vy?

 

Eva

Reklama