11. 6. 2008 13.42: Jako každé ráno stojím na peróně metra a čekám na vlak. Jako každé ráno přijíždí natřískaný vagon. Zase budu stát.
Ale co to? Kouknu k pravému oknu vedle dveří a vidím prázdné sedačky. Vstoupím do vagonu a hrnu se na volné místo, aby mi ho někdo nezasedl. Nikdo mi nebrání, nikdo se netlačí.

A není divu.

Na zemi mezi sedačkami vidím rozstříknutý obrovský lívanec zvratků. Dobrou chuť. (Pokud právě nesete nějaké sousto do úst, tak promiňte).
Okamžitě se pakuji z místa hrůzy a sleduji další nastupující.

Každou stanici se opakuje stejný scénář: Osoba se vesele žene k prázdným sedačkám a stejně rychle dává zpátečku, leč s výrazem hnusu a opovržení vůči původci znečištění.
 
Čekám, jestli se najde někdo, kdo si tam sedne.
Co byste řekli?
Našel.
Nevím, jestli ten muž, co si tak bezstarostně ťapkal v blitinkách, byl slepý, bez čichu nebo opravdu jen tak otrlý.

Dana
Reklama