22. 7. 2008 13.20
Včera jsem v jedné sámošce čekala u pokladny. Najednou jsem si všimla, že mě někdo pozoruje. Znáte ten pocit, kdy vás jiné oči přímo přitahují?

Ta žena mi byla povědomá. Velmi štíhlá, vlasy odbarvené na blond, černé brýle. Je to ona, není to ona? Pravda, už jsem ji pár let neviděla...

V příští minutě mé pochybnosti vyvrátila pokladní, která ihned za tepla přiletěla k té „mé" a spustila: Viděla jste ji, to byla vona, ta Dolinová z Ordinace... ta vypadala, co, to je megera, to je rachomejtle, a přitom v televizi byla docela k světu..." a ta moje" pokladní jí s radostí přizvukovala a dávala herečce jmen, co se do ní vešlo, až jsem se neudržela: A vám nevadí, že ji může tady ve frontě někdo znát?" Zarazila se a jakoby na svou obhajobu řekla: Vždyť byla hnusná..."

To je váš názor, tak si ho řekněte někde ve skladu, já ji znám a není mi příjemné to poslouchat!"

Nelhala jsem, ale i kdyby, chování pokladních mi prostě vadilo. Nejen vůči herečce, která si tam přišla nakoupit, ale i vůči ostatním zákazníkům.

Dana

Reklama