20. 8. 2008 - 10:30 hod - Vyrostla jsem mezi zvířaty (včetně sourozenců) a v tomto trendu jsem i pokračovala v dospělosti. Kromě dětí jsem v pražském bytě vlastnila chvílemi i několik koček najednou, psa (hnedle několik), a protože genetika je neúprosná, později mimo svou vůli rovněž hady, křečky, morčata i potkana. Mezi želvou a kanárem jsme měli žábu a různé jiné zástupce naší i světové fauny. O zvířatech u nás by se daly psát romány. Naštěstí si děti nepřinesly nikdy do bytu nic jedovatého. I když to tak jednou vypadalo. Ale o tom zítra. Rovněž jsem si pořídila ptáka, který byl šílenec, a také na to chudák umřel. Ale o tom třeba pozítří.

Dnes bych ráda poděkovala čtenářkám, které mi pomohly, když jsem si do nového příbytku, daleko od původního domova, rozhodla pořídit čistokrevnou  Britskou kočku v černé verzi. Mohla bych se spokojit s kočkami varnsdorfskými, které venku krmím, nebo několika psíky, kteří občas zavítají i v noci sem do kanceláře ve chvíli, kdy sepisuji horoskopy a vyděsí mě k smrti. Chtěla jsem ale nějakého kočičího miláčka domů, jak jsem zvyklá. Na toulavou kočičku „collor point Varnsdorf“ se Radek ale moc přívětivě netvářil. Nutno říci, že z mého nápadu kočku si koupit také nelezl blahem po zdi, ale svolil. Trochu jsem ho vydírala různě zmuchlanými formami svého obličeje.

 

Netušila jsem ale, že chovem této barevné varianty se u nás zabývá minimum chovatelů. Když jsem obvolala ty, které jsem našla na netu, bylo mi buď řečeno, že chovají jiné barevné varianty, nebo právě neměli koťátka. V duchu úsloví „holá huba líný neštěstí“ jsem se svěřila pod článkem. Velmi mě překvapilo, s jakou ochotou mi čtenářky posílaly odkazy na chovné stanice. Ještě jednou děkuji. Mám díky vám malou, kouzelnou Freyu. Dovezli mi ji chovatelé až ze Sedlčan.

Celkem drahý bubák

Chuděrka byla tak vyděšená cestou, protože kočky opravdu jen velmi nerady cestují, že se uhnízdila pod kuchyňskou linkou, kde vytrvale seděla skoro dva dny. Z té tmy jí koukaly pouze ty veliké, krásné oči, což bylo působivé. Radek se nechal slyšet, že je to „celkem drahý bubák“.

Jakoby nic včera vypochodovala z úkrytu a od té doby se od nás nehne na krok. Pouze když pořádá trestné výpravy po bytě, tak se od nás chvíli vzdálí. Je to doslova ukecaná kočka. Neustále si pomňoukává nebo vykřikuje. Už stihla viset na kabelu od antény, spadnout do kýblu s vodou (když se pokusila o akrobatický kousek na mopu), sežrat vosu a zamotat se do připravené koudele pod dřezem. Radkova původní nelibost vůči kočce je ta tam. Když si myslí, že se nedívám, chodí a šišlá pod stůl: „Kde ses ty malá celná divosko?“ J

Reklama