Když jsem přijela včera domů, bylo už velice pozdě. Tak pozdě, že otevřeno měly už jen večerky. Při pohledu do lednice jsem zjistila, že by zde bylo možno pořádat vojenské manévry. Tolik tu bylo volného místa.

Přežila bych, protože dítka nebyla doma, ale neměla jsem mléko, jímž potřebuji zapíjet v posteli tatranku, jinak neusnu. Skočila jsem do auta a pádila do večerky. Doufala jsem, že benzín mi stačí.

N e s t a č i l .

Pod magistrálou, ve 22 hodin, jsem poletovala kolem vozu. Nikde nikdo. Po dlouhých minutách mi zastavil pán.

„Jste strašně hodnej - děkuju vám - víte, došel mi benzín,“ vysvětluji.

Ale ano, chápu, odvezu vás k pumpě, ale zpátky už nemohu, protože spěchám. A musíte dozadu, protože...“ ukázal na přední sedadlo, kde stála obrovská klec s nádherným ptákem (Araraou).

Jéé, ten je nádhernej,“ žvatlala jsem vděčně. Je to ale lump. Stál mě 45 tisíc a dokáže si potvora otevřít klec.“

Celou cestu mi pak ten dobrý člověk vyprávěl, jak si každou chvíli papoušek otevře a jak mu pak 45 tisíc doslova „lítá v luftě“.

Byla to příjemná cesta a muž byl fešný.

Zavezl mě až ke stojanu, kde právě jiný pán čepoval pohonné hmoty, shodou okolností také do kanystru. Vystoupila jsem a otevřela přední dveře, abych se rozloučila.

V té chvíli mi přišla má slova naprosto normální. Jak asi zněla nezúčastněnému, mi došlo až pak. Povídám:

„Mockrát vám děkuji za svezení, pane. Přeji hodně štěstí a DÁVEJTE SI BACHA NA PTÁKA!“
Pán u stojanu si polil nohy Naturalem 98.

:-))

Reklama