Nemáme jako redakce problém veřejně říci, že jako kolektiv jsme v otázce pravý či levý názor na politické uspořádání  jednotní. Jiný názor demokraticky ctíme, ale dobu před listopadem 1989 kolektivně rozhodně nechceme!

Radek Kříž : Komunismus i to, co se tady označovalo za socialismus, je a bylo čisté zhmotnělé zlo. A ještě jsme se toho, co ze socíku zbylo, nezbavili.

Závist, zášť, neochota pracovat na tom, aby se člověk měl lépe, neochota starat se o svoje okolí, zlodějiny, čecháčkovské kňourání.

V současnosti je okolo nás spousta šlendriánu, který vidíme. Ale ten tady byl i za komoušů, jen ho nedovolili vidět, a když se na něj přišlo, tak ty, co o něm věděli, buď postříleli, nebo pozavírali. To, co tady bylo, bylo stejné jako nacismus.

Současnost není dokonalá, a kdo si myslí, že někdy budou padat pečení holubi do huby a bude se mít dobře bez tvrdé práce, je blázen.

A HLAVNĚ, POKUD SE VÁM NĚCO NELÍBÍ, BOJUJTE PROTI TOMU! NIKDO TO ZA VÁS NEUDĚLÁ!


Klára Křížová: Mně bylo 1989 21 let a líp se před listopadem rozhodně nežilo. Na tu nesvobodu nemůžu zapomenout.  Byla jsem teď na filmu Občanský průkaz a uvědomila jsem si ještě, jak komouši rozesírali i vztahy doma v rodině.

Jak pubescenti pohrdali rodiči, jak jsou při zdi a nic nedělají... přitom rodiče často všechno dělali jen proto, aby děti neskončili na učilištích, nebo je samotné aby nepřeřadili na práci v kotelně - aby uživili rodinu.


Míša Kudláčková: Jsem pravicově vychovaná a jsem za to svým rodičům vděčná. Pojem demokracie a svoboda slova i tisku mi byl vštěpován i v době, kdy byl v reálné podobě, v této zemi utopií. Věděla jsem již ve škole, jak to bylo v roce 1968 ve skutečnosti, nehledě k tomu, že jsem se mohla kdykoli pohledem do své rodiny přesvědčit, jak vypadá komunistická svoboda v praxi.

Bratr otce mojí maminky se jako důstojník v armádě nevhodně svobodně vyjádřil, a přesto, že byl nositelem vyznamenání, stal se na 15 roků politickým vězněm. Po deseti letech byl ve vážném zdravotním stavu propuštěn, aby za několik měsíců na následky „svobody slova“ zemřel.

Velice dobře si pamatuji propagandistické seriály, filmy, TV noviny, polibky generálních tajemníků, kde nechyběly snad ani jazyky, řiťolezecké nápisy a nic v obchodech. Perzekuci za anglický nápis na mikině a cestu do ředitelny po té, co jsem pravila, že prvním prezidentem Československa byl Masaryk.

Za sebe: UŽ NIKDY SE NECHCI BÁT, ŽE MI ZAVŘOU MÁMU PO TÉ, CO SE ZASE V KRÁMĚ NEUDRŽELA A MLUVILA! JSEM RÁDA, ŽE MOJE DĚTI VYRŮSTAJÍ V JINÉ ATMOSFÉŘE NEŽ VE STRACHU, JESTLI JE SOUSED UDAVAČ, NEBO NE!


Klárka Milošová: Jak se mi žilo před rokem 1989? Zaplať pán Bůh jsem v onom roce měla sedm let a moc jsem to ještě nevnímala. Teď jsem šťastná, nejšťastnější, že žiju svoji dospělost teď a dnes.

 I KDYŽ… JAK TAK ČTU VŠECHNY TY DNEŠNÍ SENTIMENTÁLNÍ, NEBO DOKONCE OSLAVNÉ NÁZORY NA MINULÝ REŽIM, TAK PRÁVĚ TEĎ JE MI KVŮLI TOMU HODNĚ SMUTNO NA DUŠI.


Eva Soukupová: Narodila jsem se necelé tři roky před listopadem 89. Takže abych si z té doby pamatovala něco jiného než eskymo, je nad moje možnosti. Nicméně v hodinách dějepisu a češtiny jsem nespala (to jsem si nechávala na matiku).
A podle těchto četných probdělých hodin, podle televizních dokumentů i vyprávění pamětníků jsem si udělala jasný názor.

Radši budu kupovat drahý chleba, než žít znovu v této době. Vystačit si se stovkou na týden, práce pro všechny, sociální jistoty a další hesla, která dneska kdekdo vykřikuje, je sice lákavá představa, ale cena, kterou bysme za tohle měli zaplatit, se mi přesto zdá příliš vysoká.

AŤ JE DNEŠNÍ DOBA ZLÁ SEBEVÍC, JSEM RÁDA, ŽE V NÍ ŽIJU.


Jakub Kočí: NE!


Zuzana Sommerová: Nechce se mi pouště do hlubokých analýz, co bylo lepší tehdy a co nyní. Pro mě je zásadní, že už bych to nikdy nechtěla zpátky! Trochu chápu ty lidi, kterým se žije těžko, mají pocit, že dobře se žije jen těm, kteří nám „vládnou“, nebo těm, kteří si nakradou. Bohužel zapomínají, že takhle to bylo i před listopadem.


Linda Wimmerová: Když byla revoluce, bylo mi devět a táta měl v ten den narozky. Moc jsem tomu nerozuměla, ale dobře vím, jak byla ta doba pro moje rodiče těžká.

JSEM RÁDA, ŽE JE TO PRYČ!


Káťa Vozková: Ano, taky blahořečím totalitě za to, že mě naučila:

  • Poslušně stát ve frontě na cokoli
  • Poslouchat  dlouhé monology státníků, aniž se člověk dozvěděl něco, cokoli
  • Jít se před dovolenou zeptat na jakýkoli úřad, jestli můžu vyjet
  • Psát osobní zprávy neviditelným inkoustem
  • Neustále se otáčet,  jestli mě někdo nesleduje se pořád ještě zdravit „čest práci“, oblékat se zásadně do černé nebo šedé, abych nevybočila, číst zakázanou literatura jen na záchodě, bavit se o světonázoru šeptem v koupelně a s puštěnou vodou.
  • Mít se na pozoru přes sousedem, jeden nikdy neví
  • Neříkat nahlas, co si myslím, a když, tak mezi řádky a hlavně... neustále se bát...

Taky vám to chybí ?

Zajedeme si společně do Číny, co říkáte?


ZA KOLEKTIV ŽENY - IN

Reklama