Bulvár

Redakce vzpomíná na školní léta! Jaké jsou vaše zážitky ze základní školy?

První úkoly a povinnosti, první lásky i první rošťárny a průšvihy. Na základní školu zavzpomínala téměř celá redakce. Škoda, že nemůžete slyšet, kolik hlasitých debat a emocí v kanceláři při psaní bylo.

Marie

maruZákladka. To je tak daleko, že je to až neuvěřitelné. Tohle životní období mám spojené s rozvodem rodičů. Asi jako pro každého, kdo to zažil, tohle není jednoduchý milník. Já přesto mohu s čistým srdcem říci, že jsem šťastně rozvedené dítě a rodiče mi to nikdy nedali pocítit. Tak třeba: moje máma mě skoro každé ráno vozila k tátovi, kde jsem se nasnídala, dostala svačinu a mazala s kámoškama do školy. Tak, jak tomu bylo dříve. Bylo to prima a já si obou rodičů užívala do sytosti. Stejně tak jsem se chodila k tátovi vybrečet a „schovat“ před mámou, která byla vždy přísnější, když jsem dostala svoji první „kouli“ z matiky.

Základka pro mě také byla časem šťastného dětství, plaveckých závodů a prvních medailí za orientační běh, v němž jsem byla jednička. Také jsem dostala svého prvního francouzáka a vzápětí fotbalovým balónem do obličeje. Byl to čas, kdy jsem se seznámila s mou nejstarší kámoškou, s níž mě pojí už celých 16 let přátelství. A byl to čas, kdy mi plesnivěly svačiny (ty od maminky, od tatínka byly výborné) a kdy jsem se trápila nad slizkým knedlíkem a znojemskou omáčkou ve školní jídelně.

Markéta

Já mám na základku většinou samé úsměvné vzpomínky. Byli jsme skvělá parta, ale je pravdou, že jsme byli hodně zlobivá třída. V paměti mi utkvělo hned několik památek. „Čevábo“ války ve školní jídelně, kdy jsme po sobě a ostatních házeli čevabčiči. Ošahávačky se spolužáky, výlety, školy v přírodě, první lásky a líbačky, hudební výchova, psaní na stroji, praktická činnost na školní zahradě, zvláště ta byla výživná. A samozřejmě nesmím opomenout báječné spolužáky.

Pak tu jsou i „nehezké“ vzpomínky. Mezi ty rozhodně řadím ukradené sandálky, ty mi někdo zcizil asi ve třetí třídě, to jsem hodně obrečela. Video porodu, kdy bylo vidět naprosto vše. To nám pustili v rámci rodinné výchovy. Ten obraz mám stále před očima, hrůza. A v neposlední řadě lehká šikana některých spolužáků. Já tedy mezi ně nepatřila, spíš naopak. To mě zpětně hodně mrzí.

Tímto bych chtěla smeknout před všemi učitelkami, zvláště těmi, co měly naši třídu na ZŠ Šimanovská v Kyjích. S naší třídou to nebylo vůbec jednoduché. Ač jsme byli hajzlíci a dávali zabrat, na základku budu vždy velmi ráda vzpomínat. Byly to krásné časy.

Vendula

zápis do první třída Vendula

Se základní školou mám spojené moje nejstarší přátelství s kamarádkou Jitkou, které trvá dodnes, i přesto, že jedna bydlíme v Praze a druhá v Brně. Bylo výhodné s ní sedět, protože byla nejchytřejší a dalo se od ní prima opisovat. Já byla tmavovláska a ona blondýnka, ale jinak jsme se náramně ve všem doplňovaly.

Společně jsme i milovaly a nenáviděly učitele němčiny Heřmana Bartoně, který při projevu jakékoli únavy nekompromisně umýval žáčkům hlavu v umyvadle pod studenou vodou. 7. dubna slavil svátek a my jsem se vždy celá třída složili na dárek, aby alespoň jeden den nezkoušel. Ale přiznávám, že jsme toho uměli z německého jazyka široko daleko nejvíce. Možná i kvůli němu jsme s Jitkou obě vystudovaly němčinu…

Julie

Na základní škole nám říkali, že na ni budeme v dospělosti s láskou vzpomínat a litovat, že se tam nemůžeme vrátit. Už tehdy jsem to poslouchala s despektem a s přibývajícím roky se má domněnka jen potvrdila. Upřímně, s nástupem na střední školu jsem si dost oddychla. Až tehdy jsem totiž našla tu správnou chuť do učení. Z části to bylo „dospělejším“ uvažováním, ale z valné většiny způsobem výuky a učiteli. Na těch totiž skutečně záleží, protože kdo chce někoho pro vzdělání zapálit, musí sám hořet. Jenže ti z mé základní školy, až na světlé výjimky, spíš jen tak lehce doutnali. A tak jsem těch devět let brala jen jako nutné zlo. A to se taky často podepisovalo na mých známkách a zameškaných hodinách. Když si na to dnes vzpomenu, museli mít naši trpělivost ze železa. Určitě se jim ulevilo, když jsem v osmé třídě sama od sebe začala chodit na doučování, abych pak zvládla přijímací zkoušky.

Kristina

zakladka

Přijde mi, že si ze základky tolik unikátních zážitků nenesu, ale odnesla jsem si jednu velkou jizvu na čele. V sedmé třídě mě trefil spolužák PET lahví od 7UP do obličeje a rozsekl mi čelo až na kost, takže krev všude a na delší čas ze mě byla „princezna s obřím obvazem na čele“. Kolik lidí mi tehdy řeklo: „Než se vzdáš, tak se to zahojí“. Užila jsem si trochu i té šikany od spolužaček a ta se nejvíc vyhrotila v osmé a deváté třídě, kdy jsem si dovolila stát se blondýnou, mít prsa velikosti čtyři, zhubnout a jednoduše vypadat dobře. Bavili se se mnou jenom kluci a musím říct, že všechny ty urážky a naschvály, co mi holky od osmičky dělaly, mě jen a jen zocelily a jsem jim za to asi i vděčná. A vlastně mám ještě jednu hezkou vzpomínku na ZŠ, a tím byl pohled z Nagana od naší reprezentace, který jsme jako třída dostali s podpisy nejen všech hokejistů a jež nám poslal manžel naší třídní učitelky, který byl člen realizačního týmu. Kopii mám dodnes schovanou, ale kdo má originál, to netuším.

Přečtěte si také:

   
04.09.2017 - Společnost - autor: Markéta Škaldová

Komentáře:

  1. avatar
    [28] chanahd [*]

    peetrax — #27 Já jsem psala o tom, že je to o lidech a že udávání bylo v každé době. Nechválila jsem dobu minulou. A nesrovnávala jsem to jen s dneškem. Ale udávání bylo třeba i za války. Udávalo se i rakousko-uherské tajné policii. A dopady to mělo vždy. Prostě takoví lidé byli v každé době, nejen v tom socialismu. Psala jsem, že sv**ě byli vždy. Nepřekrucuj prosím to, co jsem psala.

    superkarma: 0 05.09.2017, 17:54:26
  2. avatar
    [27] peetrax [*]

    MARIE MATEJKOVA — #10 ach jo, tak to mě mrzí. Bohužel máme v blízkém i vzdálenějším příbuzenstvu hodně podobných příběhů. Sml15 A bohužel i v těch lidech to zůstává, což je mi moc líto. A pak se tady člověk dočte, že to nebylo až tak o socialismu. Sml3 Sml43

    1. na komentář reaguje chanahd — #28
    superkarma: 0 04.09.2017, 21:31:56
  3. avatar
    [26] peetrax [*]

    chanahd — #21 tohle bych asi nesrovnávala... řekla bych, že tehdy mělo udávání jiné dopady než dnes. Sml15 A dost toho o socialismu a komouších bohužel bylo, ale škoda slov. Sml68

    superkarma: 0 04.09.2017, 21:29:30
  4. avatar
    [25] denkas [*]

    chanahd — #21 Přesně tak,vše je o lidechSml15

    Na školu mám normální vzpomínky. Nikdy mi nikdo neubližoval. Měli sme učitele celkem v pohodě. Politika se tam nehrotila. Když to tu čtu,tak jsem fakt měla štěstí. Na 1.máje jsem se školou nikdy nešla,stačilo napsat,že jdu s rodiči. . Obědy mi celkem chutnaly,taky nás nutili dojídat, ale zas tak to nehrotili. Vždy se dalo šikovně proběhnout. Pamatuju,že hrachovou kaši jsem nikdy nedojedla Sml23 Teď bych si ji dala.

    superkarma: 1 04.09.2017, 19:28:31
  5. [24] setury [*]

    Sml16 první školní den na který vzpomínám není z 1. třídy základní školy, ale ten ze střední. Vůbec se totiž nekonal ve škole, ale v hotelu, bylo mi to sice divné, ale šla jsem tam. Před vchodem už stálo pár žáků a vyhlíželo další příchozí. Někteří si snad i dali něco na kuráž a atmosféra byla hezky uvolněná. Škola uspořádala slavnostní uvítání se zábavou a tohle překvapení se velmi povedlo. Stejně jako se říká jak na Nový rok tak po celý rok, tak rčení platilo pro náš školní rok do puntíku a dá se říct i pro celá studia. Moje školní léta dokonale vystihuje píseň od Pavla Bobka Život byl permanentní flám Sml67Sml16Sml16Sml16Sml67

    superkarma: 0 04.09.2017, 19:20:48
  6. [23] Wally [*]

    catcat — #18Kubánský se nesměly!!! Ale byly dóóóbrýýý.Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 04.09.2017, 19:17:42
  7. avatar
    [22] chanahd [*]

    catcat — #18 My jsme tedy nevybírali koše, ale také nám bylo nakázáno ji nosit. Sušili jsme doma na topení.

    superkarma: 0 04.09.2017, 18:18:22
  8. avatar
    [21] chanahd [*]

    ohnivazenaMagdalena — #17 Tak ono to úplně vše nebylo až o tom socialismu, ale také i o lidech. Někteří jsou prostě sv**ě v každé době. Stejně tak se v každé době najdou i lidé hodní. Nemluvím samozřejmě o tom problému dostat se na školu, ale o udávání... To bylo snad vždy, v každé době - a vždy bude.

    1. na komentář reaguje denkas — #25
    2. na komentář reaguje peetrax — #26
    superkarma: 0 04.09.2017, 18:16:53
  9. avatar
    [20] sanvean [*]

    Nasi skolu jsme s kamaradkou soukrome prezdivaly Gestapo, dala mi vsak do zakladu hodne. Ucitelky byly tvrde a narocne, jako "vyberova trida" jsme dostavali extra naklad. Az po letech jsem to ocenila. Diky one kamaradce, spriznene dusi, se zakladka nesla v duchu recese a kanadskych zertu, byly jsme dvojka k pohledani Sml54

    superkarma: 0 04.09.2017, 18:12:33
  10. avatar
    [19] Altamora [*]

    Jako prvák jsem chodila za školu, ale třetí den na to přišli a následoval první a poslední výprask od maminky. Nebyla jsem pak ani vzorný ani špatný žák a škola mě nijak nedeptala. Přiznám se, že ze všeho nejraději jsem byla doma nemocná. A že těch nemoci bylo, než se přišlo na to, čím to je. Hypochondrie to nebyla.

    Neměla jsem ráda jen výchovy a psaní. Jen učitele výtvarky jsem měla ráda. Učil nás, jak se dívat na svět a neposmíval se nám nešikovným.

    superkarma: 0 04.09.2017, 16:54:44
  11. avatar
    [18] catcat [*]

    Tak jsem si spočítala, že jsem do 1. třídy šla taky v roce 1971. A vzpomínky? Normálka - něco dobrý, něco špatný. Dobrý je, že mojí nej kámošku znám už od 3. třídySml67

    Srazy základky mě nelákají, víc nás sblížil gympl, tam se srážíme častoSml22

    Vlastně jednu vzpomínku z 1. třídy mám - z družiny. Tenkrát se sbírala a sušila pomerančová kůra a naše vychovatelka se rozhodla, že budeme vzorný. Takže jsme my, malí svištíci, chodily s družinou po škole (rušily při vyučování starší děti), nuceně prohrabávaly odpadkové koše a vybíraly kůru z těch kubánských pomerančů a sušily na topení v družině. K čemu to bylo netuším, ale dodneška si pamatuju, jak jsme se styděly i jak se nám ostatní děti smálySml80

    1. na komentář reaguje chanahd — #22
    2. na komentář reaguje Wally — #23
    superkarma: 0 04.09.2017, 16:25:07
  12. avatar
    [17] ohnivazenaMagdalena [*]

    Stála jsem dnes jako prarodič v 1.třídě a také vzpomínala. Krásná třída, barevná, mnoho vychytávek pro prvňáčky. Dětičky vykulené a ještě více slečna učitelka. Byla to její premiéra. Proběhla mi hlavou má první třída. Tmavá, kamna na uhlí a moc hodná učitelka která nám říkala....nesmíte mi říkat paní učitelko ale soudružko učitelko. Horší byl druhý stupeň, to už bylo po roce 1971 a normalizaci. Co se nám honilo v hlavách, když do třídy vstoupí dva "kožené kabáty", učitelka zezelená a je odvedena na výslech. A to bohužel několikrát za školní rok. A ta mrcha kolegyně s rudou knížkou má úsměv na tváři. Ta stejná mrcha mi řekne že mi v žádném případě nedá doporučení na střední školu....a místo jde čtyřkařka co má tatínka předsedou KSČ. Je rok 89 a ta mrcha je převelena na školu kam chodí mé děti.....stále zlá a ještě více zapšklá. A na ty "zlaté časy socialismu" pořád mnoho lidí vzpomíná........

    1. na komentář reaguje chanahd — #21
    superkarma: 1 04.09.2017, 12:48:57
  13. avatar
    [16] man-mimo [*]

    Suzanne — #11 tomu se nedivím, patrně jsi nikdy nedostala odznak Vzorný žák Sml80 Sml24 Sml30 Sml30

    superkarma: 0 04.09.2017, 12:28:36
  14. [15] Rikina [*]

    Za základní docházku to byly dvě školy a čtyři různé třídy. Nic moc. Furt byl člověk někde novej, nikoho neznal a dalo mu fušku se "zařadit". Sice žádné tragické vzpomínky, ale ani žádné zářně pozitivní. Sml80 Až osmička a devítka byly trošku zábavnější, když se dělala většinu času příprava na přijímací zkoušky na střední školy. V mém případě dvakrát, jednou v osmičce na gympl, tam ale směli tenkrát jen studenti s patřičným kádrovým profilem, a ten jsem neměla, tak v devítce znova na průmyslovku. Tam už to tolik nevadilo, měli tam slušného ředitele, ne jako na tom gymplu. Jediné, co jsem opravdu nemusela, byl povinný lyžařský výcvik, to pokládám za pitomost a oba, které jsem byla donucena absolvovat, bych nejradši uvrhla do hlubin zapomnění. Sml57

    superkarma: 1 04.09.2017, 12:03:29
  15. avatar
    [14] Pentlička [*]

    Základku jsem ráda neměla, v první třídě mě kluci bili a kopali, protože jsem nosila brýle a od té doby jsem měla z kluků panický strach. A pár učitelů bylo taky docela strašných. Pamatuji se, že v páté třídě jsem měla svoji první ataku deprese, i když jsem to samozřejmě nevěděla. Trochu se to zlepšilo na druhém stupni, měla jsem moc ráda dějepis, češtinu, ruštinu. Matika, fyzika, chemie mě nebraly, ale nejvíc jsem nenáviděla hudebku (nemám hudební sluch) a tělocvik (jsem totální dřevo). A taky vaření, tam jsem v druhém pololetí přestala chodit, naštěstí to nikdo nezaregistroval, jinak bych měla hrozný průšvih. Na gympl jsem chodila strašně ráda a maturitu jsem obrečela. U základky jsem byla šťastná, že končím a že některé lidi už nikdy nepotkám.

    superkarma: 1 04.09.2017, 11:55:34
  16. avatar
    [13] Eva_CZ [*]

    MARIE MATEJKOVA — #10 ja Ti velmi rozumim. Sml15Sml79

    superkarma: 1 04.09.2017, 11:39:10
  17. avatar
    [12] Eva_CZ [*]

    Suzanne — #11moje detstvi uz i tak stalo za hovno a k tomu jeste ta debilni skola.... Sml28

    Museli jsme ucitele zdravit pozdravem Cest praci. Kazdy rok jsem obdrzela na konci roku odznak Vzorny zak, za coz jsem se velmi stydela. Jeste ze jsem mela babinku a dedu, kteri me vzpominky na to hnusny detstvi aspon trochu zachranuji.

    superkarma: 0 04.09.2017, 11:34:40
  18. avatar
    [11] Suzanne [*]

    Měla jsem šťastné, nádherné dětství. Kdyby mi to nekazila škola, bylo by dokonalé Sml30 Ne, nikdy mě nenapadlo, že by bylo krásné tam být znovu.

    1. na komentář reaguje Eva_CZ — #12
    2. na komentář reaguje man-mimo — #16
    superkarma: 2 04.09.2017, 11:14:47
  19. [10] MARIE MATEJKOVA [*]

    Jen něco málo z toho horšího. Přechodem na druhý stupeň do města,bylo pro mne trochu peklem. Jedna "soudružka" učitelka, podotýkám cca 26 letá, mi řekla,u mne budeš mít vždy za 4,ty kulacká dcero. Rodiče vystoupili z JZD a měli jsme malé hospodářství. A tak jsem si vyšší vzdělání doplnila až v 80 letech,dálkově. Dodnes to ve mně je.

    1. na komentář reaguje Eva_CZ — #13
    2. na komentář reaguje peetrax — #27
    superkarma: 1 04.09.2017, 10:49:33
  20. [9] Darmovzalova [*]

    Dneska je to 40 let co jsem šla poprvé do školy ,vzpomínky zůstanou vždy, at´už jsou hezké nebo ošklivé.

    superkarma: 0 04.09.2017, 10:24:00
  21. [8] dadma [*]

    chanahd — #4 I my.Ale to bylo ve školce a byli ve škole přírodě. Syn při odpoledním klidu ,vyšel na chodbu , protože musel kakat a učitelka ho vrátila zpátky ,že nikde nebude courat ,když je polední klid. Tak se pokakal a ještě to chtěl nějak schovat ,tak to asi i rozmazal. A pak si musel sám vyprat pyžamo a my byli tenkrát ,tak blbí ,že jsme si ani nestěžovali.

    superkarma: 2 04.09.2017, 10:18:58
  22. [7] dadma [*]

    Já mám na základku vzpomínky hezké. Neměla jsem ráda "výchovy"kreslení ,dílny tělocvik ,zpěv... Učila jsem se dobře. K nám na sever ještě po ukončení studia nastupovaly učitelky z Prahy nebo jiných větších měst ,třeba na rok na dva ,než si sehnaly něco doma. Na matiku jsme měli mladou učitelku co měla věci z Tuzexu ,tak jsme obdivovali oblečení a na chemii ,zase co hodně chodila v Praze do divadel, tak jsme jí vždy ukecali ,aby nám povídala na čem byla ,nechala se často ukecat a hodina chemie byla pryč.Myslím ,že jsme měli vcelku kliku na pedagogy ,nikdo tam nebyl na nás hnusný. Přísní někteří byli ,třeba matikářka ,ale to člověk ocení až s věkem.

    9.září máme sraz po 50 letech od ukončení školní docházky.

    superkarma: 0 04.09.2017, 10:12:46
  23. [6] cilani [*]

    Jo, ten kec o tom, jak se mi bude ještě po základce stýskat, to určitě. Nikdy bych se tam dobrovolně nevrátila. Děcka byly super, ale bylo tam jen pár učitelů, kterých jsem si mohla vážit..

    superkarma: 0 04.09.2017, 10:04:50
  24. avatar
    [5] chanahd [*]

    Ze základky mám zážitky pěkné i ty špatné.

    To špatné bylo vracení s obědem. Pokud jste něco nedojedli, dozor posílal zpět. Já poctivě dojídala, mě v jídelně chutnalo. problém byl s tlustým masem. To se mi zvedal žaludek. Museli jsme to z jídelny pašovat v sáčku schovaném v kapse.

    Někteří učitelé byli šílení. S děsem vzpomínám na jednoho, který byl i krátce ředitelem školy. A mimo jiné učil zeměpis. Z toho měla vítr celá třída. On nebyl přísný, on byl vyloženě zlý. Jeho manželka učila tělocvik a byla to stejná povaha. To dva k sobě vyloženě hodili.

    Z čeho jsem měla největší strach byl ten zmíněný zeměpis. Naštěstí jen dva roky. Pak se učitel změnil. I ředitel. Ještě mě trápila hudebka a tělocvik.

    Vzpomínám na spoustu ponižování, že jsem zpívala falešně. Ještě že byla občas nějakápísemka z not či života hudebních zkladatelů. Jinak bych asi neprolezla.

    Stejná hrůza pro mě byl tělocvik. Nejsem sportovní typ. Někdy jsem i vyšplhala, ale bála jsem se dolů. Už to pro mě byla výška, ze které se mi dělalo špatně. Učitelka zuřila. Nedoholila jsem daleko. A za největší mučení považuju běh, patnáctistovku. A jako rozcvička bylo většinou deset koleček kolem hřiště a pak tohle. Pak si i kvůli tomu zavolala rodiče. Sdělila jim, že budu mít špatnou známku z tělovcviku, několikrát zdůraznila a pak se odmlčela. Asi čekala úplateček, či co.

    Nebo prvomájové a lampionové průvody. To bylo taky něco. Z prvomájvého byl klad to, že pak šlo alespoň na zmrzlinový pohár. U lampionového byl klad ta hezká světýlka. Ale bohužel to končilo šíleně dlouhým děsným proslovem. Brrr. Povinná šaškárna.

    Ale vzpomínám i na hezké věci. Milovala jsem školní svačiny. Mléko a rohlíky, někdy loupák..Mám to ráda i dnes.

    Našla jsem tam nejlepší kamarádku. Přátelíme se dodnes.

    Měli jsme i moc hodné učitele. Po tom šíleném zážitku se naštěstí učitel zeměpisu změnil. Hodný učtel se stal se nakonec i ředitelem. Ten byl moc fajn. Toho jsme měli všichni rádi. Je taky jeden ze 2 učitelů, které dodnes zveme na školní srazy.

    Měla jsem moc ráda dějepis a výtvarku. Na to jsme měli dalšího moc hodného a trpělivého učitele.

    A ráda vzpomínám i na matikářku. Byla sice přísná, ale opravdu spravedlivá. A když bylo třeba, tak se nás jako třídy zastala.

    Takoví učitelé byli opravdu výjimkou.

    Asi překvapivě ráda vzpomínám na branná cvičení. Pro nás to znamenalo jediné. Že se ten den neučí, chvilku se šaškuje. A pak je čas na opékání buřtů a povídání u ohně.

    A nakonec jsem měla ráda různé neučící dny. Jako kino. Většinou se chodilo pouze na Chobotničky. Ale bavilo nás to. Několikrát do roka divadlo. Časté návštěvy hradů a zámků...

    superkarma: 0 04.09.2017, 09:40:26
  25. avatar
    [4] chanahd [*]

    Kadla — #2 S tím čuráním je to pořád stejný. Některé učitelky jsou děsné samice tura domácího. A to v každé době. Taky máme v rodině podobný zážitek, ale pouze 3 roky starý.

    1. na komentář reaguje dadma — #8
    superkarma: 0 04.09.2017, 09:23:53
  26. [3] MARIE MATEJKOVA [*]

    No,už je to tak dávno,ach jo. Ale nějaké vzpomínky zůstaly. Na základku jsem chodila na vesnici,kde byly vzdy spojené dva ročníky,kromě první třídy,ta byla samostatná. Dodnes vím jak se jmenovala naše pi učitelka. Vznikla dlouholetá přátelství. Ale vše také nebylo růžové,co ve mne zůstalo,ale na to nerada vzpomínám.

    superkarma: 0 04.09.2017, 09:11:57
  27. avatar
    [2] Kadla [*]

    Pamatuji si hlavně ty horší... Jak mne učitelka ve 3. třídě nechala počůrat před celou třídou, protože mne odmítla pustit na záchod... Jak nás dozor ve školní jídelně nutil dojít hnusné jídlo, až jsme se poblili.. atd. Z toho pěkného si nějak nic moc nepamatuju..

    1. na komentář reaguje chanahd — #4
    superkarma: 1 04.09.2017, 08:16:24
  28. [1] Boros [*]

    Dneska je to 45 let, co jsem šla do školy poprvé

    superkarma: 0 04.09.2017, 08:14:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme