Milé čtenářky, mějte s námi dnes trpělivost a za překlepy, chyby a chybičky nás nepranýřujte. Jsme unavení, nevyspalí a někteří, třeba jako já, mají ještě teď poruchu rovnováhy. Jiní zatím nedorazili vůbec. Za sebe přiznávám, že jsem si dopřála jen tři hodinky nekvalitního spánku, snídani od mekáče, kterou jako jedinou byl můj pobouřený žaludek ochoten přijmout.

Dorazila jsem do redakce o půl hodiny později, než jsem dorazit měla, s očekáváním, že si mě velký šéf pěkně podá hned mezi dveřmi. A ejhle, já tu byla první.

Před malou chvílí dorazila i Klárka, která přišla bez klíčů, a tak jsme ji škodolibě nechali chvíli čekat přede dveřmi. Prý odcházela z večírku ve dvě hodiny a bylo jí to málo.

Kdo dorazil a nedorazil?

Na vánočním večírku chyběly Dana, Simona, Maruška a Míša, která zřejmě nestihla přijet ze severu, ačkoliv svou účast přislíbila. Jakub byl přítomen jen napůl – nepil nic jiného než jakýsi džus, nekouřil, a ani nejedl. Alespoň na nás zbylo víc z té hromady řízků, která zabrala celý jeden stůl. Přišel se na nás podívat i exšéfredaktor Pavel, takže řízky stejně ubývaly velkou rychlostí.

Jak jsme se bavili?

Nejsme žádní suchoprdi a umíme to rozjet. A tak došlo třeba i na oblíbenou hru dospívajících – flašku. Opravdu jsem nečekala, že se tenhle nápad chytne i u lidí ve věku 23 a (o dost) více. Hrálo se jenom na otázky, úkoly jsme radši nechali stranou. Ale otázky to byly pěkně na tělo. Například Radek, ten nám musel prozradit, kolik lidí dnes přijde do redakce. „Všichni!“ prohlásil rezolutně. Zatím to vypadá, že lhal, a tak bude muset dát fant.

Několik pánských hlasů vybízelo přítomné dámy k tancování na stole, k tomu ale nedošlo.

Jsme zvědaví, budem brzo staří

Já jsem včera už od rána tvrdila, že budu mít nejkrásnější doprovod. Což jsem samozřejmě měla. Na rozdíl od loňského večírku, ale doprovodů nebylo takové množství, takže to bylo poměrně snadné. A protože se novinářská zvědavost nezapře, všichni chtěli vědět, kdo to je. Vědět jenom jméno přece nestačí. My jsme samozřejmě tajemně mlčeli a prozradili jenom tolik, že můj partner to není. I když snaha vysvětlit to zpočátku byla. „Nooo, to je můj...“ „Jo! Tvůj, to mi stačí,“ měl jasno Lukáš. To byste nevěřili, kolik teorií se za ten večer vyrojilo.

Mě zase zajímá, jaký vztah panuje mezi Jakubem a Pavlem, kteří spolu trávili převážnou část večera, a dokonce společně odcházeli. A taky mě zajímá, jestli někteří v té restauraci nesedí doteď. :-) Odcházela jsem krátce před půlnocí, abych stihla poslední noční vlak, a stoly nebyly zdaleka prázdné.

Fotky vám bohužel neukážu, protože je nemám k dispozici. Ale možná budou…

Reklama