Reklama

Sliby se mají plnit nejen o Vánocích. A tak píšu to, co jsem slíbil. Skoro každé zvířátko ze stokorcového lesa má svůj ekvivalent v naší redakci.

 

Takže začněme u naší nejvyšší. Opatruje nás, tu je hodná, tu je přísná, prostě celá klokaní maminka paní Růová je naše šéfredaktorka Jaroslava Machálková alias Merylka.

 

Občas roztržitě veselý až skotačivý je náš milý programátor Vašek. Proto by se hodil na postavičku klokánka Rů. Je tedy pravda, že za tu dobu, co dělá pro náš magazín, již trochu dospěl, ale kus oné mladické nerozvážnosti v něm stále zůstává.

 

Naše obchodní oddělení je takové vážné, Dana je hotový Králíček. Přísná, až pedantská, ale když má svůj den, umí se i usmát, a občas vytváří takové ty zmatky. Znáte Králíčka, ne?

 

Zato Štěpánka ta je Í-áček jak vyšitý. Ne že by byla hloupá, jak se oslíkům neprávem přisuzuje, to ne, ale občas mívá silně melancholické nálady… Ale když jí místo Dobrého rána popřejete „Hnusný den“ rozveselíte ji, a  když při průchodu okolo ní zlehka nadnesete něco mírně depresivního, jako třeba „A co když už to lepší nebude?“, má rozesmáto až do večera.

 

Jako prasátko vidím naši redakční roztomilou blondýnku kolegyni Markétku. Ta je také tak roztomilá, a ne vždy si je úplně jistá v kramflecích. Jen si nejsem jistý, že je prasátko specialista na otázky sexu. I když…

 

Tygřík to je takový malý oříšek, ale když přimhouřím obě oči, dal by se naroubovat na našeho programátora a grafika Otíka.

 

No nakonec medvídek Pú. Ať dělám, co dělám - rozvážným milým medvídkem je tady Jindřiška. Tedy nevím, zda zachová klid, až si to přečte, ale nemohu jinak.

 

A nezlobte se, další novinku už dnes nenapíši.

Jindřiška sedí hned vedle mne a až to vydám. už tu být pochopitelně nesmím.  A za druhé v  16 h začíná náš souboj s Kazachstánem na MS v ledním hokeji ve Vídni. A já se musím jít připravit.

 

Tak hezký zbytek pohádkového dne. Když budete chtít něco pohádkového ještě poslat, tak neváhejte a pište - vydáme to zítra. Pište na mail:

 

Redakce@zena-in.cz

 

A na úplný závěr milý pohádkový vtip o třech Karkulkách.

 


O třech Červených Karkulkách
Jdou tři Červené Karkulky lesem k babičce na návštěvu. Vtom z křoví vyskočí vlk. Holky zapiští a všechny tři vyskočí na větev nejbližšího stromu. Tam vyděšeně visí. Vlk se usadí pod nimi a mlsně se olizuje....
Asi za hodinu říká první Karkulka: "Mě už bolí ruce, už se neudržím!" Spadne a vlk ji sežere. Ty dvě zbývající se křečovitě drží dál.
Za další hodinu říká druhá Karkulka: "Já už se také neudržím!" Spadne a vlk ji sežere. Třetí Karkulka vidí, jak dopadly její sestry, a tak se drží větve, co to jde. Drží se 1 den, 2 dny, ale třetí den zkrátka taky spadne.... no a vlk ji sežere.
Víte, jaké z toho plyne ponaučení? KAŽDÁ SE JEDNOU SPUSTÍ, JE TO JEN OTÁZKA ČASU.
Pěkný den přeje Andrea.


 

Díky, Andreo.