...přikázal jí, ať si klekne. Dívka si pomalu klekala a v jejích očích byl vidět strach z toho, co se teď bude dít. Ruce měla svázané za zády, na sobě ani kousek oblečení. Její pán přistoupil s páskem v ruce. Chytil ji za vlasy, sevřel je pevně do ruky, trošku dívku zaklonil a rozehnal se...

Dopadla první rána: Plesk! Dívka sykla. Pán se napřáhne znova a pásek zase sviští vzduchem. Plesk! Dopadne druhá rána a dívka začne nabírat k pláči. Pán se rozpřáhne potřetí, ale už neudeří. Ruka klesne, dívka pofňukává. Pán si ztěžka sedne na postel a dívá se na klečící dívku. Ta se po chvíli otočí a řekne: "Co se děje? Však jsem ještě neřekla stopku..."

V té chvíli jsem se cítil dosti trapně a jenom jsem hleděl... Štěstí bylo, že dotyčná dívka měla za sebou leccos a svými zkušenostmi mě daleko převyšovala. Dokázala to pochopit a nevadilo jí to. No a já se asi po dvaceti minutách sebral, slepil v té chvíli rozbité dominantské ego a scénku jsme zopakovali, tentokrát k plnému uspokojení strany její a k úspěšnému překročení Rubikonu na straně mojí.
Myslím, že není problém dostat se do trapasu, ale moci a chtít se z něj vymotat a nenechat se otrávit a odradit porodními bolestmi. Když člověk přijde na to, že mu něco říká být dominant a nikdy nebyl předtím submisiv, jde učení obzvlášť těžko, pokud není v okolí někdo zkušenější a na úrovni. A častokrát pouhých pár vět pronesených takovým člověkem může podstatně změnit pohled na věc.

Častokrát stačí k něčemu zábavnému pouhá nepozornost nebo nevinná chyba. A tak se leccos může stát v pokoji, kde tvoří intimní osvětlení jedna jediná svíčka a venku je už dávno tma:

 ..."Ruku!" přikáže pán. Před ním klečící dívka natáhne pravou ruku. Kolem zápěstí dostane první část černých kožených pout. Přezky zaklapnou. "Druhou ruku!" zazní další rozkaz. I ta dostane příslušný kousek kůže. Pán vezme do ruky karabinu a pouta dívce sepne před tělem. V příštích několika vteřinách se ovšem dívka před užaslým zrakem dominantovým osvobodí a zubí se na něj, jak skvěle se z pout vyvlékla...

Aneb tak to dopadá, když si pořádně nedáte pozor, jak silně jsou pouta zapnuta. Na černých poutech jsem v tom minimálním osvětlení špatně odhadl, jak silně ta pouta zapnout. A to jsem je chtěl mít dostatečně volné, aby se daly otáčet kolem zápěstí. Přece jenom, na každém je jenom jeden úchyt, a někdy je potřeba až na druhé straně.

No, byly až moc volné... :-) Což byl vítaný důvod k rebélii. Pokud se člověk z pout nevyvlékne, rebeluje se hůře. :-) Nicméně z mého pohledu se stalo něco, s čím jsem nepočítal a taky mi chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, co se mi to pod rukama děje. Ale alespoň to byl vítaný důvod obohatit scénku o jisté "výchovné" faktory, a nakonec, je lepší takový důvod než nesplněný nesplnitelný úkol. To by se také mohlo stát, že máte partnerku ve své moci naposledy, a možná naposledy i ve své blízkosti...

Někdy se ovšem mohou stát věci, které samy o sobě příliš nebezpečné nejsou, ovšem pokud chcete (a měli byste) dodržovat SSC a další zásady, tak vám při pomyšlení na ně občas projede mráz po zádech. Ani ne tak z toho, co se (ne)stalo, ale co se mohlo stát:

...scénka skončila. Pán se svou subinkou leží v posteli pod peřinou, objímají se, hledí si do očí. Oba se cítí fajn a protože to byla jejich první scénka, začínají si sdělovat své dojmy ohledně jednotlivých částí scénky. Najednou uprostřed rozhovoru v dominantovi hrkne jak ve starých hodinách: "Vždyť my si nedomluvili stopku!!!"

A to jsem se zase coby ten za průběh scénky zodpovědný člověk cítil hrozně. Já jsem ten, kdo má dívku v moci, já jsem zodpovědný a na takovou věc jsem zapomněl - jak na smrt. Na můj vkus je to už dost vážná záležitost, nicméně odpověd, kterou jsem na to dostal, mě příjemně šokovala:

"Já jsem si to uvědomila. Natolik jsem Ti ale věřila, že zastavíš, když Ti to řeknu, tak jsem to nechala být."

Je fakt, že scénky nebyly nijak extra tvrďácké, protože takové nedělám, a tak to snad tak strašný prohřešek nebyl.

Zase na druhou stranu, stopka dává "oběti" možnost naplno dávat najevo nesouhlas, i když si ve skutečnosti nepřeje nic jiného. A dominanta, který není patologickým případem, taková věc velmi osvobozuje a umožní mu projevit své temnější stránky, které by jinak zůstaly za bariérou bloků k velkému zklamání submisivního partnera:

"Lehnout na postel!!!" zazní pánův rozkaz. Dívka s rukama svázanýma za zády si neobratně lehne na postel na břicho. Pán se otočí ke stolečku, kde hoří velká svíčka s několikacentimetrovým průměrem. Vezme ji do ruky a pomalu přichází k posteli. Za tu dobu, co svíčka hořela, se v ní utvořil bazének horkého vosku. Pán si sám trošku naleje na ruku, což dívka nevidí, a tak nemůže sledovat na pánově tváři, že vosk z toho bazénku přímo pod plamenem nalitý z minimální výšky není na ruce nic moc příjemného. A i když dívka sledovala přicházejícího pána se svíčkou pohledem, ze kterého bylo jasné, že ví, co se teď bude dít, nakonec se to nestalo. A když se pán po chvíli tichého stání se svíčkou v ruce nad dívkou otočí zpět ke stolku, za zády se mu ozve rozčarované "Proč?"

Prostě proto, že jsem sám usoudil, že v té chvíli jsem na to neměl. Přece jenom, mám své hranice a nemusím je bořit ihned, všechny a dokonale. Všechno má svůj čas a není kam spěchat. Ono stejně všechno to, co by člověk rád udělal, ale má zábrany, s vhodným partnerem dříve nebo později přijde. Taky jsem si kdysi nedovedl představit bičík v mé ruce. Teď je to jedna z mých nejoblíbenějších věciček. Přičemž největší faktor oblíbenosti je to, že je dvojúčelový. Kromě funkce trestací je to i skvělé mazlidlo. :-))

Takže jak vidíte, udát se může leccos, a pokud uděláte všechno pro bezpečnost svou a partnera, zůstanou před vámi zážitky přijemné anebo takové, nad kterými se dříve nebo později spolu zasmějete. Důležité je vědět, že submisiv je člověk se vším všudy, a dominant také. A i když je dominant za scénku zodpovědný, tak není čtenář myšlenek a plno věcí je dobré spolu probrat předem...

Takže co vám ke konci popřát? Hezké, bezpečné a hlavně vzrušující "úchylačení" (jak to tady nazýváte) a nedejte se odradit!

    
Reklama