Včerejší článek Sex s manželem je nuda a reakce pod ním mě úplně vyděsily! Z článku i z reakcí tedy plyne, že většina lidí se po pár letech vztahu navzájem omrzí a v lepším případě se z nich stanou dobří kamarádi. Málokomu se povede mít opravdu milenecký vztah se svým manželem nebo životním partnerem po dlouhá léta.

To je přece hrůza! Vede mě to k zamyšlení: znamená to, že člověk opravdu není monogamní tvor, že žití v svazcích zavedla až lidská civilizace, církev? Nemají nakonec lepší systém Křováci a jiné kmeny, žijící v pospolné společnosti? Nedokážu si představit křováckou třicítku, jak si stěžuje, že ji to v posteli nebaví ani s Kuta-Hunou, ani s Mrka-Kukem a Brko-Mnukem. Nejspíš si od každého muže z kmene vybere právě to, co nemají ti druzí, a jí se to tak líbí, a to samé udělá mužská část kmene.

Tenhle článek a reakce pod ním, pro mě, podrývají naši společnost v samém základě. Proč mám 10, 15, 20 let hledat lásku, když se stejně po pár letech staneme kámoši? V lepším případě, v horším ani to ne. V horším případě zjistím, že ta moje láska vlastně vůbec není dobrý kámoš a že si nerozumíme a nedokážeme spolu komunikovat, protože jsme každý na jiné vlně a potom, co jsme si v posteli zevšedněli, nás už nespojuje vůbec nic kromě společné domácnosti a dětí.

Nedokážu si představit, co takovou situaci spraví. Dialog? Jak by měl vypadat? „Mohl bys se mnou víc spát, můj milý (moje milá)?“ „Ano, děkuji, že jsi mi to připomněla (připomněl), sám (sama) jsem si to neuvědomil(a)!“, a od té doby spolu žili šťastně... Ne. Tak to nechodí. Žádný dialog to nespraví. Nespraví to ani erotické prádlo, protože muž lovec v ten moment zjistí, že je loven, a jeho libido mrzne. Kouzlo milenectví je jednou pro vždy pryč. Zůstává společný byt, možná to přátelství a křesťanská povinnost věrnosti. Jediným řešením je rezignace nebo rozvod a nové hledání, po letech se stejným výsledkem.    (tím)

Ale – proč tedy tolik lpíme na věrnosti? Když s partnerem nespím, musím přece počítat s tím, že pokud je pro něj sex důležitý, že je otázkou času, kdy někoho potká, kdo s ním bude chtít spát a on se nechá svést. Pokud bude charakterní, svést se nenechá, ale bude mě mít o to míň rád, protože si uvědomí, jak ho vlastně omezuji. Což mám právo chtít po partnerovi celibát proto, že mně se nechce? O co se tohle moje právo opírá – o to, že tak to prostě má být? A kdo to řekl? Před stovkami let církev, moje máma, moje babička, můj praděda..

Nebo je naše dnešní civilizace, a s ní tedy i já, poblázněná tím, že když něco potřebuji, tak si to prostě vezmu? Nemá to tak být? Člověk se má omezovat, právě tím se stává člověkem? Nevím a nechápu, proč by to tak mělo být. Ale připouštím, že mi možná někde něco uniká, vysvětlete mi to.

Protože já mám pocit, že je tedy vlastně zbytečné najít „toho pravého“. Vždyť to tedy v podstatě může být kdokoliv. Třeba homosexuál, jen když si budeme rozumět jako lidé, když bude dost odpovědný, tolerantní a spolehlivý partner. Protože to vypadá, že právě tyhle věci jsou pro život důležité, ne sex, ne věrnost. Jaký rozdíl bude po 20 letech mezi dvěma páry, z nichž jeden tvořili zpočátku dva zamilovaní lidé a druhý „pouze“ kamarádi?

Michaela


Michaelo, děkujeme Vám za zajímavou reakci na článek. Věřím, že se k němu ještě strhne diskuze.

Dnes si povídáme o vašich domácích pravomocích. Jak je máte doma rozdělené, kdo co může a nemůže. Co je u vás výhradně ženská práce a co výhradně mužská. Uvidíte, jak se budeme v názorech na rozdělení domácích prací a pravomocí lišit.

A odměna? Balzám na vlasy Asia Beauty od firmy Schwarzkopf. Možná právě váš příspěvek oceníme.
Soutěžte s námi! Pravidle najdete zde.


Jak je to u vás? Jak jste si rozdělili/nerozdělili domácí práce?

Co jsou mužské a co ženské práce?

Jaké jsou vaše pravomoci, když se zavřou dveře domova? Kdo rozhoduje o penězích, o výletě, kdo o jídle? Kdo má moc nad žaludky, kdo nad kulturou bydlení? Omezuje vás to, nebo to naprosto vyhovuje vašemu naturelu?

Kde je doma vaše pole a kde jeho?

A co přístup k dětem?
Kdo je doma ten zlý, co trestá, a ten, ke komu se chodí na mazlení a usmiřování? Za kým dítě jde, když něco moc chce?
Jak to měli vaši rodiče, prarodiče a praprarodiče? Máte jejich fotku?
Jak to chcete mít vy? Musely jste si některé pravomoci „vydupat“?
Kdy jste se kvůli pravomocím pohádali a proč?
Jak by to mělo být? 

redakce@zena-in.cz

Reklama