Bulvár

Reakce na článek Petry Uhlíkové

Jaká je realita ústavní péče?

 

Na počátku je článek, Ústav nebo Klokánek od paní MUDr. Petry Uhlíkové. Autorka je podle článku významným fandou Klokánku. Možná stojí za to rozdělit si, co je ústav, co je rodina, co je rodinná výchova.

 

Otázka, co je to rodinná výchova:

Podle prof. Matějčka (kdo jiný by měl tomu u nás rozumět): Je to prostor, který je dán stálostí vztahů. Stálost vztahů je tam, kde mě někdo přijal za své dítě a já jej mohu přijmout za svého rodiče (důležitá je posloupnost).

Z tohoto pohledu je Klokánek, pěstounská rodina na přechodnou dobu, úplně stejným ústavním zařízením jako Kojenecký ústav, dětský domov, ÚSP se vším všudy – to tvrdí i Robert Kroiss z UNICEFu, který se zabývá reformou ústavní péče v Bulharsku, Rusku i Albánii a podobný model (jako Klokánek) funguje i v Rakousku, kde jej ústavní péčí nazývají.

 

Jediné zařízení rodinného typu, které jsem potkal je, Dětský domov na Ostravsku, kde děti přicházejí a jejich příchod je poznamenán přijetím do rodiny – je to institucionální forma pěstounské péče, filozofie je rodinná. Při vzniku Klokánku došlo k velmi chvályhodné změně dosavadní ústavní péče. Dnes většina ústavů funguje na stejném nebo velmi podobném principu jako Klokánky.

 

Nespornou výhodou Klokánku je to, že může přijmout sourozeneckou skupinu bez výrazného ohledu na věk. Omezením Klokánku je skladba personálu a jeho možnosti, co s dětmi s ADHD, náročnými dietními programy, co s dětmi s postižením – to vše Klokánek neumí. Všude, nejen v obchodě, platí: Něco za něco.

Pěstounská péče na přechodnou dobu je zařízením zcela ústavním, vždyť tito pěstouni nesmí navázat hluboké citové vazby se svěřeným dítětem. Tento model jsme převzali z Británie, jen nám uniklo, že tento model Britové opouštějí jako drahý a nevyhovující.

 

Kolik dětí je vlastně v ústavech v ČR.

ÚZIS:                                                                                        max. kapacita

Děti do 18 let v ÚSP - s postižením

 

10 370

školská zařízení – dětské domovy do 18 let

 

7 590

 Z toho školská zařízení - z důvodů trestné činnosti

2 723

 

kojenecké ústav a dětské domovy pro děti do 3 let (KÚsDD)

 

1 570

KÚsDD -  z toho zdravotní indikace a postižení - cca. 20% nutnost sondovat, dýchací přístroje atd.

300

 

Klokánky – asi, číslo se nedá přesně dohledat, není oficiální statistika

 

900

Celkem

 

20 450

 

Z kojenecký ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let odchází každý rok asi 30 dětí do dalšího dětského domova (myslím, že je to dost vysoká úspěšnost, ale mohlo by být lépe).

Dětské domovy: Zde je průměrný věk vstupu dítěte mezi 10–12 rokem života – několikaletá školní absence, nezájem rodiny v péči o dítě, dítě si žije svým svobodným životem (na ulici), rodičům je to jedno, malá trestní činnost, případně syndrom CAN – syndrom týraného dítěte, smrt rodičů. Pro tyto děti jen stěží najdete pěstouny a finanční motivace nepomůže. Přijmout dítě, kterému je 14 let, potřebuje se bouřit proti autoritám, miluje svobodný život na ulici (jiný zatím nepoznalo) - a vy potřebujete, aby Vás bralo jako otce či matku, to není jednoduché ani pro opravdu výraznou osobnost (zde budu opět polemizovat s paní doktorkou, že by něco vyřešily profesionální pěstounské rodiny).

Podle poslední studie MUDr. Novotného v zařízeních nápravné výchovné péče jsou jen 2 (slovy dvě) děti, které sem přišly z jiné ústavní péče. Ostatní jsou z rodiny (2 721)!

Počet dětí do 18 let, které nikdy nebyly v žádné formě rodinné péče, je 35 v celé ČR – ostatní jsou z rodiny (4 832dětí)!

 

Jaká je skladba jednotlivých ústavních zařízení:

Kojenecké ústavy – mají přesná personální pravidla, minimálním vzděláním je maturita s dalším psychologickým kurzem a kurzem pedagogiky. Ze zákona musí poskytovat komplexní péči.

Dětské domovy – rovněž i zde jsou přísná personální pravidla, zaměstnanci jsou zpravidla s titulem Mgr. oboru vychovatelství a speciální pedagogiky. Ze zákona musí poskytovat komplexní péči.

Klokánky – pokud možno mít aspoň maturitu, ze zákona musí poskytovat nezbytně nutnou péči.

Ústavy sociální péče jsou natolik specifické, že si je dovolím dát stranou.

 

Pracovní doba:

Pracovníci v Kojeneckých ústavech a dětských domovech se střídají v 8 či 12hodinových intervalech, Klokánek – 168 hodin (asi je zákoník práce jen pro vyvolené), během jejich služby je u nich doma – nikdo? Co jejich děti, co manžel? Co děti v Klokánku? Pak se nemůžeme divit, když děti z Klokánku nechtějí odejít do pěstounské rodiny a zůstávají v Klokánku – osobně tomu říkám profesní pochybení (Šíp: Vychovala už 11 cizích dětí).

 

Cena za ústavní péči je téměř stejná jak v Klokánku, tak DD či Kojeneckém ústavu – tyto data se však špatně ověřují a všichni Vám je dají jen telefonicky.

Adopce či pěstounská péče s vědomím rodičů se dá v ČR řešit při 2měsíčním nezájmu, nebo u straších dětí při 6měsíčním úplném nezájmu. V Británii je to možné až po 5 letech (mezi tím je dítě na hostitelské péči i v 20 rodinách). Tvrdost britského systému, kde může být dítě odsouzeno na doživotí, není pro nás vůbec myslitelná.

Nemyslím si, že český systém je ideální, ale taky není nejhorší.

 

Kde je tedy problém?

Primární problém je v české rodině. Rodinná výchova ve školách naučí děti používat kondom, ale poněkud je neučí odpovědnosti za vlastní život a za život partnera, neřku-li za život počatého dítěte (pocit odpovědnosti z Vás sejmou babyboxy).

Je příliš jednoduché se rozvést a je příliš složité mít jako svůj osobní životní postoj přímost a odpovědnost, milovat svého partnera, chtít s ním žít až do smrti, sdílet sním všechno dobré i zlé.

Naše terénní sociální pracovnice nemají čas ani prostor v návalu administrativy vést terapii či dělat asistenci v rodině. Zde je prostor pro neziskový sektor, ale asistence by měla být jen minimální, nikoliv maximální, jak si některé neziskovky a občanská sdružení myslí.

Shrnuto, kde je problém: Není v ústavech, zákonech ani sociálních pracovnících, ale v absolutním selhání primární prevence.

 

Problém je především v rodině

Asi 25 % dětí prožívá své dětství s manželi, kteří jsou sezdáni.

Asi 25 % dětí v podstatě nepozná svého druhého rodiče.

Asi 50 % dětí vyrůstá v prostředí více partnerů svých rodičů.

Toto je ta nejhorší statistika pod sluncem. Pokud máme 50 % rozvodovost, pokud máme situaci, že se tátové či mámy v rodině střídají, nemůžeme chtít po dospívající mládeži snahu uzavírat trvalé svazky. Nesouhlasím s paní MUDr. Uhlíkovou, že je především potřeba měnit sociální systém ústavní péče (a Klokánek je ústavní péče, nikoliv rodinná, jak se snaží autorka namluvit), ale potřebujeme vybudovávat systém prevence, vytvářet podmínky pro trvalé svazky našich dětí, aby naše vnoučata měla obsah pro pojem máma a táta, aby tento obsah byl emočně proteplený, nikoliv nevýrazný, zastřen skupinou mnoha tváří.

 

Nechci, abyste nabyli dojmu, že obhajuji ústavní péči, osobně jsem přesvědčen, že dítě má vyrůstat v rodině, ale ne každá rodina je schopna dát dítěti možnost rozvinout se do osobnosti.

Vzhledem k výše uvedeným statistikám potřebujeme jen reformovat ústavní péči tak, aby více připravovala děti pro život, ale primárně musíme rozvinout prevenci, pak všechny ústavy zahynou na úbytě, a to bude moc dobře. Prevence přinese plody až za 20 let, proto je lepší jen planě kecat o špatnosti ústavní péče a zakládat nové ústavy pod jiným názvem. Osobně si myslím, že investování financí do osobnostního rozvoje našich dětí ušetří budoucím generacím významné finance v hledání řešení pro děti v ústavní péči.

 

Dovolím si srovnat péči Klokánku a našeho zařízení, kterým je Kojenecký ústav s dětským domovem v Opavě, pracoviště je v Opavě a Havířově; (péče v Klokánku byla popsána paní MUDr. Petrou Uhlíkovou).

 

V našem zařízení jsou děti umístěny na tzv. domácí buňky (bytové jednotky) – nejsme rodina, nepřísluší nám název rodinná buňka. Personál se střídá v 8hodinových intervalech, kopírujeme běžnou domácnost, tzn. dopoledne jsou rehabilitace, individuální rozvojové programy, děti starší 3 let dochází do MŠ ve městě. Na jednu erudovanou pracovnici tak připadají běžně 2 děti v dopoledním programu, odpoledne 4-5. Po odpoledním spánku se tety mění a odpolední program je dán heslem „být spolu“. Na každé buňce slouží stejné 4 tety, je zde prostor pro vyvážené emoční vazby, ale zároveň není zde prostor pro přílišné vazby - dítě musí mít schopnost odejít do rodiny.

Pravidelně jsou intervizní setkání pro plánování vyváženého rozvoje dítěte. Průměrná doba pobytu je 3-4 měsíce.

V případě příchodu dítěte z nefunkční či málo podnětné rodiny začíná naše práce s touto rodinou, kde jsou do procesu pobytu zapojeni rodiče a jsou vedeni k rozvoji svých dovedností (stávají se řízenými asistenty ve výchově), tak aby mohli znovu mít dítě doma a jeho pobyt u nás aby se více neopakoval. Od roku 1998 jsme všechny děti umístili buď do sanované biologické rodiny nebo do rodiny náhradní.

 

3-4krát ročně připravujeme setkání adoptivních rodičů a pěstounů, aby mohli oni lépe zvládnout to, že dítě je z ústavu, a aby mohli volně diskutovat své starosti a strasti s dětmi.

 

Jsme rovněž zapojeni do projektu přípravy pěstounů. Jako jediní vedeme proces přijímání dítěte do rodiny způsobem tzv. prenatální terapie, aby si dítě i rodiče prožili aspoň substituční prenatální přijetí.

Pro zkrácení vypouštím naši odbornou rehabilitaci, kterou jako jediní provozujeme pro děti od narození (v okrese Opava), odborný rehabilitační stacionář, práci s autismem, ADHD, respitní péči pro děti s těžkými defekty, pobyt nezletilých maminek až do plnoletosti, utajené porody, zácvik maminek v péči o dítě, krizová lůžka (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), krizový pobyt maminek s dětmi, takové projekty se nehodí do obrazu těch „špatných ústavů“ – jak se snaží emočně navodit paní doktorka.

 

Děkuji MUDr. Zdeňku Novotnému za laskavé poskytnutí práva k užití dat z jeho studie a děkuji svým zaměstnancům za jejich osobní přístup k dětem, které nám byly svěřeny do péče.

 

Mgr. Petr Fabián – ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc - Kojeneckého ústavu s dětským domovem v Opavě, příspěvková organizace.

   
30.04.2007 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. [2] a.... [*]

    Zásadně nesouhlasím se závěry pana Fabiána, že chyba je v rodině. Rozvodovost je u nás vpodstatě stejná jako ve všech vyslělých zemích a určitě nevypovídá nic o tom, proč by měl rodič špatně vychovat své dítě nebo ho dokonce odkládat do dětského domova. Problém je jen a jen v rodičích, tedy v tom, že největší množství dětí na svět přivádějí pologramotní asociálové, kteří se nedokážou postrarat ani o sebe, normálním způsobem se začlenit do společnosti. Jak mohou takoví lidé převzít starost o své dítě??? Bohužel budoucí trend je podle mého názoru takový, že dětí takovýchto rodičů bude přibývat, díky zjevné nechuti těch vzdělanějších vrstev mít vice dětí, a tím se úroveň naší společnosti bude nadále snižovat.K otázce pěstounská péče versus ústavní...každopádně považuji tu pěstounskou za efektivnější, dávající dítěti šanci vést v dospělosti normální život.

    superkarma: 0 30.04.2007, 14:11:29
  2. avatar
    [1] rek11 [*]

    No já se musím přiznat,že se nehodlám plést do toho co je lepší nebo horší. Spíš bych řekla,že je alarmující jak se celkově stát a jeho legislativa chová k takovým dětem-opuštěným, nechtěným atd. Jsme za to kritizováni na koho se jen podíváme, a přesto jsou dětské domovy potažmo ústavy přeplněné,hromada čekajících rodičů....a děti? Některé ani nesmějí být adoptovány a tak stráví život do 18 let v ústavu.Známá měla podanou žádost k adopci a když se jí po několika letech ozvali jen jí stroze oznámili že žádost je stará a musí zažádat znovu
    Řekla bych,že kvalita zařízení se neodvíjí od názvu,ale od toho jak a kdo tam pracuje.Sama jsem byla svědkem-nechtěným odvozu kojence do ústavu,matka prohlásila že si ho NĚKDY veme a když tam přijeli...měl tam bratříčka.... Ve chvíli kdy nedá svolení s adopcí,tak jsou kluci odsouzeni tam zůstat.

    superkarma: 0 30.04.2007, 10:39:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme