Vyjádření k rozhovoru Ivany Kuglerové, uveřejněnému dne 2. 8. 2006 na webových stránkách www.zena-in.cz pod titulkem: „Chcete se někomu pomstít? Pošlete na něj záchranku!“ Článek si můžete přečíst TADY (doporučujeme i reakce pod ním).

Rozhovor I. Kuglerová vedla s údajným neznámým (anonymním) bývalým řidičem rychlé záchranné služby. Z rozhovoru je patrná neprofesionalita na obou stranách diskutujících. K uvedené specifické odborné problematice se vyjadřuje řidič sanitního vozu, který nemá žádné odborné vzdělání, ale pouze kurz první pomoci. Tazatelka nedodržela základní pravidlo žurnalistiky, tj. objektivitu a možnost vyjádření kritizované, nebo dokonce v tomto případě „napadené“ (druhé) strany.

Problematiku opilců můžeme oprávněně považovat za složitou, protože každoročně jen v Praze umírá více než deset lidí na následky intoxikací alkoholem skryté jiné zdravotní problematiky (úraz, chronické onemocnění nebo akutní příhoda ohrožující život). To není málo a číslo je ve skutečnosti ještě větší, protože desítky opilých lidí umírají mimo dosah zdravotnictví. Je to stejné, jakoby se o létání do vesmíru bavila s rogalistou. Další zajímavostí je i to, že dotazovaný je údajně bývalý zaměstnanec, tzn. nejspíše jeden z těch, kteří museli opustit naše řady. Možná právě proto, že se buď neumí chovat, nebo neumí jednat s pacienty – viz jeho doporučení, že máte do opilého kopnout.
I pro zkušeného záchranáře nebo i lékaře není snadné poznat pouhého opilce, stovky takovýchto pacientů předáváme ročně do zdravotnických zařízení, kde teprve na základě několika vyšetření (přístrojová a laboratorní) i konziliárních vyšetření různých odborností (neurologické, chirurgické, interní nebo kardiologické) bývá vyloučena nebo naopak potvrzena jiná příčina než pouhé požití alkoholu. Mám stále ve své paměti případ ze svých lékařských začátků, kdy několik velmi zkušených starších kolegů lékařů nerozpoznalo u opilého mladého muže velmi závažné poranění mozku. Teprve až po dvou dnech, kdy bylo logické, že příčinou jeho neadekvátního projevu chování už nemůže být alkohol, pomysleli na jiný důvod. Mladík zemřel.

K problematice opilců, která trápí nejen mnoho zdravotníků, jsem se již několikrát vyjadřoval veřejně. Často jsem byl poté konfrontován s opačným názorem nebo ostrou kritikou. Naštěstí však i s kladnými ohlasy těch, kteří mně nebo této problematice skutečně rozumějí. Stále se domnívám, že i opilec je nemocný člověk a je potřeba k němu přistupovat stejně jako ke kterémukoliv jinému nemocnému. Vždyť opilcem se může stát kdokoliv z nás. Za svou více než 25ti letou praxi v pražském zdravotnictví a na pražské záchrance jsem poznal mnoho opilců a intoxikovaných osob. Jednalo se o celé spektrum společensky postavených lidí i věkové struktury. Od bezdomovců až po milionáře, od nezaměstnaných až po dnes běžně používané označení V.I.P.

Viděl jsem také mnoho těch, kteří zbytečně zemřeli jen po požití alkoholu a tzv. se jen opili. Vybavuje se mi případ výborného studenta prvního ročníku vysoké školy. Jedničkář z gymnázia přišel studovat do Prahy. Bydlel na koleji a udělal první zkoušku. Se spolužáky to šel oslavit, ale protože se alkoholem nejspíše nikdy neopil, tak pár skleniček stačilo k tomu, aby byl opilý. Kamarádi znalí stavů opilosti jej uložili do postele na koleji do stabilizované polohy, přivázali jej tak k posteli a na zem rozprostřeli noviny, kdyby náhodou zvracel, a odešli spát. Ráno, když ho přišli budit, zjistili, že je mrtev. Udusil se zvratky. Pořád se mi vrací představa rodičů chlapce, kteří přišli o syna, který mohl být dnes třeba výborný ekonom.

Řidič sanitky, který informace poskytnul, na pražské záchrance delší dobu nepracuje a nemá potřebné informace o skutečné situaci, protože by jinak nemohl psát takové nepravdy. Již před dvěma roky jsem zavedl speciální posádku sanitního vozu pro odvoz prostých opilců na protialkoholní záchytnou stanici, aby ostatní zaměstnanci nemuseli tak problémové pacienty vozit a nebyly ničeny a znečišťovány drahé sanitní vozy vč. speciálního vybavení pro poskytování vysoce odborné přednemocniční neodkladné péče. Ostatní pacienty intoxikované alkoholem nebo opilce jakkoliv zraněné ošetřovali a ošetřují (stejně jako v celé ČR i ve světě) standardní posádky zdravotnické záchranné služby. Nemáme jakékoliv právo segregovat a diskriminovat kteréhokoliv pacienta jen proto, že je opilý, zejména hrozí-li jakékoliv riziko postižení zdraví, nebo dokonce je-li ohrožen život. Vždy je nutno nejdříve vyloučit jiná závažná poranění a onemocnění, a teprve pak posuzovat nemocného za prostého opilce.

Domnívám se, že autor názorů uvedených v článku (rozhovoru) ani není schopen posoudit, kdo je jen opilec a kdo pacient, protože je na tom stejně jako každý laik. Neví také to, že už rok (podle zákona) zajišťuje odvoz opilců na protialkoholní záchytnou stanici Police ČR. A neví ani to, že v Praze tuto činnost vykonává Městská policie hl. m. Prahy, která pro tyto účely disponuje speciálně upravenými dodávkovými vozy s proškolenou posádkou, takže je neodváží žádným sanitním vozem. Stejně tak neví, že je-li někdo opilý tak, že nemůže vstát a chodit, nebo dokonce nekomunikuje, jedná se o intoxikaci alkoholem, která postiženého ohrožuje na životě. Úplnou hloupostí je názor, že jsem já posílal posádky na opilce nebo že bych přišel na vyšší úhradu ze zdravotního pojištění. Opilost nebo převoz na protialkoholní záchytnou stanici nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, ale opilec si vše hradí ze svého. Směrnice upravující problematiku ošetřování opilců byla vydána právě pro takové hlupáky a nechápavce, jako je autor názorů uveřejněných v rozhovoru, kteří si tzv. neustále pletli intoxikované s opilcem a nechápali, že je nutné nejdříve vyloučit jiné postižení zdraví. Takto například postupují u sousedů na Slovensku, kde každý opilec musí být nejdříve vyšetřen a ošetřen odborníkem, a teprve pak může být odeslán na protialkoholní záchytnou stanici.

Odmítání zdravotní péče o opilé nebo intoxikované a zraněné opilce není chyba zdravotnické záchranné služby, ale personálu zdravotnických zařízení, který opilce odmítá nebo tzv. vyhazuje. Takováto kritika řidiče sanitky je jen dalším důkazem jeho neprofesionality a neznalosti problematiky zajištění přednemocniční neodkladné péče i medicíny. Je jednodušší kritizovat svého bývalého ředitele než se pustit do lékařů v nemocnicích, kteří z pohodlnosti nechtějí problémové pacienty (opilce) vůbec řešit. Takováto prostota vždy degradovala řidiče „záchranky“ i ostatní zaměstnance a řadím ji k hlavním projevům neprofesionality záchranáře. Zde nutno uvést, že kritika měla být směrována spíše na jeho kolegu – zdravotnického záchranáře nebo lékaře, nikoliv na ředitele organizace, který na místě nebyl a oproti nim nemohl situaci posoudit a ani za ni nezodpovídal.

Za důkaz nenávisti vůči svému bývalému řediteli lze považovat i další uvedené informace a problémy, které s problematikou opilců nijak nesouvisí. Zvláště, když jsou nepravdivé a zavádějící. Ve světě i v zemích EU jsou zcela standardně vybavovány zdravotnické záchranné služby hranatými sanitními vozidly. Trh sanitních vozidel pokrývají v 90 % právě tyto modely. Proč asi? Určitě ne proto, že by nevyhovovaly, jak se bývalý řidič sanitky snaží veřejnosti sdělit. Důvodem jeho kritiky může být např. to, že s takovou sanitou neumí jezdit nebo nemá potřebný řidičský průkaz, a možná to byl i jeden z důvodů jeho odchodu od „záchranky“.

Není pravdou, že by naše nové sanity byly drahé nebo neprůjezdné, a nebo dokonce že by v nich nebylo dost místa. Jejich cena odpovídá ceně velkoprostorové sanity, které jsou zcela standardní pro kvalitní zajištění přednemocniční neodkladné péče. V současné době se cena jedné naší sanity pohybuje okolo 3,2 milionu korun, nikoliv 4 miliony, jak uvádí autor. Jen pro informaci, při výběrovém řízení, které jsme nyní realizovali, byla cena našeho dodavatele nejnižší oproti konkurentům a ceny v Německu jsou ještě mnohem vyšší. To je i důvod, proč německé záchranné služby si pořizují sanitní vozy i u našich výrobců. Velkoobjemové sanitní vozy pořizuje nejen pražská záchranka, ale všechny metropolitní záchranné služby. Každý odborník ví, že práce v městské aglomeraci je odlišná od práce na venkově. Velkoprostorové sanitní vozy mají i své opodstatnění nejen pro zajištění a provádění kvalitní péče, ale i pro zajištění rezervní kapacity pro mimořádné události, které v Praze hrozí v mnohem vyšším riziku a počtu než mimo Prahu. Není pravdou, že krabicový model sanity je pouze americký model. Dnes tyto vozy jezdí ve všech metropolích a rozhodnutí o jejich zařazení do výbavy v Praze vycházelo ze zkušeností a doporučení. Takovéto vozy odpovídají všem předpisům a parametrům, lépe se udržují a jejich vyšší nosnost je též velkou výhodou.

K závěsovému modulu pro likvidaci následků mimořádných událostí a hromadných neštěstí jsme se již mnohokrát vyjádřili a mnoho dotazů i nejasností vysvětlili. Zde bych jen zdůraznil, že jej kladně hodnotila celá řada odborníků a profesionálů na problematiku krizového plánování a připravenosti k řešení mimořádných událostí vč. zahraničních. Názory jednoho řidiče nelze považovat za nic jiného než neodborná stanoviska z neznalosti problematiky a poškozování bývalého zaměstnavatele.

Chcete se někomu pomstít? Pošlete na něj nezkušeného novináře. Nebo rovnou sami něco o něm napište, třeba na internet, a může to být cokoliv strašného a můžete si i vymýšlet nebo informace jakkoliv přikrášlit. Vše je v ČR možné a nic se Vám nemůže stát.


MUDr. Zdeněk Schwarz
ředitel Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy 
- územního střediska záchranné služby


Děkujeme řediteli Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy za vyjádření.

Článek, na který reaguje, měl charakter eseje - zamyšlení, byť byl veden formou rozhovoru s osobou, která si nepřála být jmenována. Zamyšlení měl také u čtenářek vyvolávat, a jak vidno z reakcí pod článkem i vyvolal. Nešlo o reportáž ve smyslu investigativní žurnalistiky, a proto jsme ani nepovažovali za nutné poskytovat prostor „druhé straně" - nešlo o prezentování skutečnosti, ale názoru. A co se názorů týče, jak sám ředitel ve své reakci připouští, bývají, především v problematice opilců", ale i investování finančních prostředků, často rozporuplné.

Přesto jsme samozřejmě rádi, že můžeme naše čtenářky seznámit i s názorem jiné osoby do problematiky zainteresované. Proto ani v tomto případě neprovádíme žádné šetření o tom, jak je to ve skutečnosti", ale uveřejňujeme vyjádření pana ředitele v plném znění. Názor si mohou, jako ostatně vždy, čtenářky vytvořit samy.

Ivana Kuglerová

Reklama