Bulvár

RDK:S babičkou jsem se rozloučila.

Moc zdravím do redakce, toto téma ve mně vyvolalo trošku víc emocí, tak jsem si řekla, že to taky zkusím poslat.

Omlouvám se případně za překlepy nebo pravopis, píšu se dvěma dětmi na klíně. Zdravím a přes trošku smutnější příspěvek přeji hezký den. R.

Taky mám jednu hodně smutnou předtuchu.

Před rokem a něco, jsem čekala mladšího syna, byla jsem v 8. měs. Rodiče mám v Brně, kam často jezdíme, ale bydlíme v Praze. Poslední návštěvu Brna jsem si naplánovala někdy na konec října s tím, že pak už jezdit nebudu, poslední měsíc těhu a min. dva první měsíce s novorozencem se mi nikam tak daleko harcovat nebude chtít.

Poslední den v Brně, jsem jak na potvoru začala trošku krvácet a nebylo mi moc dobře. Táta se ptal, zda s ním (jako skoro pokaždé, když jsme tam byli) pojedu za babičkou. Máma mě zrazovala a říká, že je mi zle a ať radši ležím než zas pojedu do toho blázince v Praze, ale já oponovala (nevím proč, vím jen, že mi bylo hodně blbě, ale ta touha tam jet byla prostě silnější), že stejně jsme tu na dlouho chvíli naposledy a že aspoň se s babi rozloučit a že když stejně pojedu přes 2 h do Prahy odpoledne, těch 20 min. k babi už mě v autě nezabije.

S babičkou jsem se rozloučila.

Hladila mi břicho a přála mi, ať se to narodí v pořádku, vysvětlila jsem jí, že pak přijedu až v únoru i s miminkem.

Bohužel to bylo rozloučení opravdu poslední, za týden volal táta, že babi umřela a za 14 jsem musela do Brna bohužel ještě jednou a to na pohřeb.

Bylo to hrozné, ale přes to všechno jsem ráda, že i když mně bylo tak zle jsem za tou babi jela, že jsem ji viděla a rozloučily jsme se, i když jinak než jsem původně předpokládala L, jediné co mě mrzí, že se nedočkala narození druhého pravnoučka, který se narodil přesně za měsíc od její smrti.

RKD

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To je smutné, ale i takové předtuchy existují a nejsou vůbec výjimkou. Je dobře, že jsi tam nakonec jela, protože dnes by ses patrně špatně zbavovala pocitu viny, který v takových případech lidé často mívají. Přeji Ti pěkný den a hodně zdraví a štěstí. Míša.

Jsou vaše předtuchy také skutečné? Piště o svých zážitcích na redakce@zena-in.cz

   
28.01.2010 - Blog redakce - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [10] Bambulka1 [*]

    Nebud z toho smutná babi asi chtěla uvolnit místečko na zemi tvému miminku ,u nás se tomu tak říká .Sml16

    superkarma: 0 28.01.2010, 23:16:34
  2. avatar
    [9] lenyska [*]

    Já to mám zase trochu naopak... měla jsem období , kdy jsem se hodně zajímala o výklad snů... jednou se mi zdál opravdu moc krásný sen, byla v něm louka, letní ráno a po louce pobíhalo 5 krásných bílých koní. Při tom snu jsem se cítila tak krásně, že jsem si ani nemohla myslet, že by to mohlo znamenat něco špatného.... bohužel to byl omyl. Přesně za 14dní od prvního snu přišla do naší rodiny smrt a vzala si prababičku. Když se mi ten samý sen zdál asi 2 měsíce poté, jen s tou změnou, že koni tam byli už jen 4, pořád jsem nic netušila... opět přesně za 14dní smrt v rodině - dědův bratr. Při další opakování mého snu jsem už nevydržela a podívala se na výklad, kombinace nádherného pocitu a běloušů - smrt v rodině. Opět při snu bylo o jednoho koně méně... Za 14 dní - umřela teta. Když se mi o koních zdálo po 4. už jsem věděla že za 14dní někdo blízký umře, bylo to hrozné čekání, které bych nikomu nepřála, čekat kdo umře. Když se to opakovalo naposledy, myslela jsem si, že to nevydržím, protože během půl roku mi umřeli 4 blízcí lidi a ještě jednoho to čekalo... Bohužel i naposledy se to vyplnilo a já nevěděla jak dál. Ještě dnes si občas dávám za vinu, že jsem nikomu o tom neřekla, že by se to třeba nestalo... ale asi by to stejně nepomohlo, všichni zemřeli náhle a asi by se tomu nedalo zabránit, vždyť jak varovat celou rodinu, před smrtí, když ona si přišla vždycky (ne)čekaně a přímo(srdeční kolaps, mrtvička,srdeční zástava, stráří)... víte, od té doby mě už nezajímá co mé někdy zběsilé, někdy krásné sny znamenají... protože se bojím toho, co by to znamenalo

    superkarma: 0 28.01.2010, 20:16:21
  3. avatar
    [8] jedle [*]

    Samík97 — #2 Tak tu tak pocitam.........., ono to u nas v rodine taky tak funguje.

    superkarma: 0 28.01.2010, 13:29:24
  4. [7] RKD [*]

    femme — #4 U nás taky do puntíku, už mám stopstav s dětma, na pohřbu babičky mi teta dost nevybíravě řekla, že už nemámee dělat další děti, že nejdřív umřela dědova sestra u prvního kluka a teď babi. No fakt mi to v těhu a na pohřbu babči moc nepřidaloSml31.

    superkarma: 0 28.01.2010, 13:20:33
  5. [6] RKD [*]

    Věrulinka — #3 no nemohla jsi jinak, my měli auto, dost velký a pohodlný a i když mi nebylo dobře dalo se to vydržet, autobusem bych v tom stavu, v jakém jsem byla taky nikam nejela Sml15.

    superkarma: 0 28.01.2010, 13:18:06
  6. [5] RKD [*]

    maje — #1 jsem strašně ráda, protože bych si to možná pak vyčítala. Takto jsem se rozloučila, sice jinak než jsem měla v plánu, ale mysllím, že i babi byla ráda, že jsem tam týden před tím byla.Sml79

    superkarma: 0 28.01.2010, 13:17:06
  7. avatar
    [4] femme [*]

    Samík97 — #2  přesně tak, u nás to tak funguje Sml15

    1. na komentář reaguje RKD — #7
    superkarma: 0 28.01.2010, 12:34:29
  8. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Sml15 opět mám vyvolanou vzpomínku na svojí milovanou babičku.Byla jsem těsně před porodem, kdy babičku odvezli do nemocnice do Rakovníka a já za ní z Prahy jet nemohla, rodina se bála, abych nerodila po cestě, auto jsme neměli, musela bych jet autobusem.Bohužel, babička umřela a já druhý den rodila, už jsem se s ní ani nerozloučila, bylo jí 91 let Sml27

    1. na komentář reaguje RKD — #6
    superkarma: 0 28.01.2010, 12:14:45
  9. [2] Samík97 [*]

    Moje maminka vždycky říkávala, že s každým novým dítětem v rodě někdo musí odejít a taky se jen smutně dívala na naši nejmenší vnučku a říkala, že ta tady bude za ni.Bohužel, krátce na to se to splnilo...

    1. na komentář reaguje femme — #4
    2. na komentář reaguje jedle — #8
    superkarma: 0 28.01.2010, 12:11:40
  10. avatar
    [1] maje [*]

    já zažila něco podobného. babička, kterou jsem strašně milovala, dostala mrtvičku. bohužel se dostala na LDN s tím, že až se z toho trochu dostane, vezmem si jí domů (k ní do domečku) a já se o ní budu starat. dcera tehdy byla 1,5 roků, takže jsem říkala, že to zvládnu. jezdili jsme za ní každý den, jen na sobotu řekla teta - její dcera, že za ní pojede, ať mám taky pauzu. od rána jsem byla nervozní a něco mi pořád říkalo, že bych tam měla jet. ale pak jsem to hodila za hlavu s tím, že ji uvidím zítra. ano. odpoledne volala mamka. vždy, když volala, tak jsem měla strach telefon vzít, bála jsem se toho, co uslyším. tentokrát jsem byla úplně v klidu. od rána jí klesal tlak a pomalu umírala. sestra nikomu nezavolala a tak babička nakonec zemřela sama, bez rodiny kolem sebe. do dneška jsem se s tím nesmířila. nejen s její smrtí, ale i s tím, že mě možná volala, a já  přesto nejela. buď ráda, že ty jsi měla tu možnost rozloučit se s ní

    1. na komentář reaguje RKD — #5
    superkarma: 0 28.01.2010, 12:04:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme