Moje zážitky z mládí jsou dost chaotické, protože jsem se narodila rodičům, majícím byt v panelovém sídlišti na okraji Brna. Malinký opanelový byt, podotýkám, ovšem družstevní. Hned jako malé mládě jsem strávila delší dobu u babičky na vesnici ve velkém cihlovém bytě a klidně se přiznám, že i když půdorys bych namalovat dokázala, tak jsme jej snad nikdy neprošla úplně celý.

Co mě fascinovalo, byly nejrůznější komory a komůrky, kam se dala uklidit spousta věcí - od těch potřebných k životu až po úplné harampádí, kterého babička nashromáždila úctyhodné množství. A zahrádka kolem domu a dvorek se slepičkami a prasátko - můj malý kamarád. Na povel umělo vyskočit do okna a tam chrochtalo. Já z toho měla velkou radost, ovšem když jsem dala povel těsně před zabíjačkou a do okna se vyhoupla obluda úctyhodné velikosti, už to bylo horší.

Ještě lepší byl byt mé druhé babičky, která měla "dvoupokoják" ve středu města. Ty uvozovky tam patří zcela jistě. Když jseme si později doma stěžovala, že byt 2+1 o rozloze 54 metrů čtvereních je trošku malý na to, aby v něm žili tři lidé a ještě fungovala kancelář, odpověděl mi otec, že jich bylo v bytě za války pět a ještě podnájemník a taky to byl jen dvoupokoják.

V prostorách tehdejšího "dvoupokojáku" dlouho sídlila celá jedna katerda ČVUT, protože velká část místostí měla obrovská okna do jenom do zasklené lodžie a tím pádem nebyly uznány jako "obytné". Půdorys bych nenakreslila ani omylem, vím jen to, že byt měl nejméně dva různé vchody a obrovskou kuchyň a že v obýváku byla žíněnka, kruhy, piáno, sedací souprava, nějaké skříně a spousta volného místa.

Do školy jsem se vrátila zase do Brna, do paneláčku, mezitím jsme opravovali a přestavovali chalupu, kterou máti zdědila - a z té doby mám odpor k jakýmkoliv stavebním pracem. Prázdniny jsou od toho, aby se člověk někam podíval a ne aby kopal, házel písek a podával cihly, že ano?

Je pravda, že jsme jeli i k moři, protože "se to slušelo", ale taky je pravda, že se vždycky vybralo to nejlevnější, co bylo, celou dovolenou se počítalo, kňouralo kvůli peněnzům a hlavně se plánovalo, co se bude zase opravovat. Naštěstí i tato fáze pominula a na chalupě už se tak bouřlivě nepracuje.

Shodou okolností měla moje tchýně stejný byt v paneláku, v jakém bydleli moji rodiče a ráda jej vyměnila za námi opravenou garsonku ve starším cihlovém domě. Takže jsem dalších 14 let bydlela v paneláku, zažívala bezvadné probuzení denně ve dvě ráno, když soused nad námi vstával do práce a splachoval, což bylo u nás slyšet asi jako by vybuchl papiňák a vůbec si užívala toho, že něco jako soukromí neexistuje.

Dlouho to vypadalo, že se odtud nedostaneme, navíc když se byty měly prodávat do OV a my mohli konečně bydlet na svém. Manžel se stal předsedou Sdružení vlastníků a těšil se, jak se konečně začne něco dít a bude se opravovat, jenže Ouha! ke schválení jakéhokoliv usnesení ohledně financí musí být určitý počet hlasů od členů Sdružení. Nejen, že nechodili na schůze a nedalo se jim nijak vysvětlit, že představenstvo nemůže bez toho rozhodovat, ale našli se i tací, kteří na nás chodili zvonit v noci a nadávali nám, buď proto, že se nic neděje, nebo naopak proto, že se sice děje, ale oni, jelikož na schůze nechodí, tak o tom nic neví.

Když se někdo pokusil odstranit výbor tak, že poslal stížnost, "že se pokoušíme vyjednat opravu oken, která byla v havarijním stavu a přitom nemáme souhlas všech členů k zahájení jednání", manželovi povolily nervy a do dvou měsíců jsme koupili domek.

Dneska bydlíme ve starém domku na malé vesnici, náklady jsou nižší než v paneláku, i když momentálně obyvatelná plocha je větší a pokud jde o opravy, tak jediný, koho se ptáme, je naše banka. A můžu říct, že už bych neměnila. Mimochodem - chlívek pro prasátko máme taky, ale bez okna...větrá se dvířky, která jsou za bytelnou ohradou.

Miriam


Milá Miriam,
v současné době bydlím v paneláku a máte pravdu, že stačí vejít do koupelny a člověk slyší skoro všechno a přes zeď v pokojích to není o nic lepší. V tom má rodinný domek výhodu, ale nesmí jít o řadový dům. V tom případě totiž slyšíte také skoro vše, co se u sousedů děje J.

Reklama