Ráno od osmi a pěkně do oběda

takovou „vysněnou“pracovnou dobu má čtenářka s nicekm Pajda. Pracuje totiž ve školství. Ale nevěřte tomu, ve svém příspěvku vám objasní, jak je to doopravdy. A věřte, nebo ne, není to žádný med

Já mám pro většinu těch, které budou číst moje povídání, „vysněnou“ pracovní dobu - dělám totiž ve školství. Takže ráno od osmi a pěkně do oběda. Tedy, to si většina lidí myslí a jsou s tím zcela spokojeni.

A jaká je realita? Učí se podle rozvrhu - na mé stávající škole od 7:00 do 15:05, jenže učitel odpovídá za žáky čtvrt hodiny před začátkem vyučování a půl hodiny po jeho skončení - a to máme 6:45 až 15:35. K tomu je nutné si připočíst, že pokud mám ranní dozor, začínám v okamžiku, kdy se škola otevírá - tedy v 6:00, ale končím klidně zase v těch 15:35 - pokud v tu dobu učím. I tak ale tahle škola patří k těm výrazně lepším. Doma pak už jenom dělám vzdálenou správu počítačů (mám jich na krku „jenom“ 120), píšu přípravy, opravuji písemky a dělám podobné prkotiny včetně webu školy.

Ale jsou i jiné školy. Ta, na které jsem začínala, má dodnes první směnu pro běžné žáky od sedmi do dvou a druhou směnu - odpolední - pro zaměstnané, kteří si zvyšují kvalifikaci - od dvou do sedmi. A k tomu speciální kurzy pro zaměstnané zájemce, končící v osm večer. Učitelé samozřejmě učí v obou směnách i v těch kurzech, takže klidně od sedmi do osmi s několika přestávkami v délce 45 minut - zkuste si během takové „pauzy“ něco vyřídit! Většinou stihnete možná nákup v samoobsluze, pokud ovšem nemáte zástup, pohotovost, dozor, jinou mimovyučovací povinnost a není tam velká fronta. A myslete přitom na to, že nesmíte překročit ani o minutu, protože v případě jakéhokoliv problému, včetně třeba požárního poplachu, za žáky ve třídě odpovídá ten učitel, který do třídy půjde učit v následující hodině. Přiznám se, že kamarádce, která má přetržitou pracovní dobu a ve své čtyřhodinové pauze stihne klidně i kadeřníka, jsem v tu dobu hodně záviděla.

Další věc jsou školení. Zrovna škola, na které pracuji, nutně potřebuje, abych si rozšířila kvalifikaci, ale jaksi na to nemá ani prostředky, ani lidi a není schopná mi zajistit studium v pracovní době, takže už třetí rok jezdím každý druhý víkend na oba dva dny do školy. Samozřejmě za svoje peníze a bez nároku na jakoukoliv náhradu. Ale za to mě možná nevyhodí, protože by tím ztratili body u vrchnosti!

Bohužel hodně školících pracovišť se chopilo „nových trendů“, takže další tři školení, která mi zaměstnavatel nařídil, začínají o půl čtvrté odpoledne. A protože jsou po pracovní době, jsou opět bez nároku na náhradu a na volno. O cesťáku se vůbec ani nebavím.

Nejhorší ale je, že domů nejdete s čistou hlavou. A většinou to není tím, že byste nezvládali práci - ta se dá ustíhat v pauzách mezi hodinami. Jenže pracujete s dětmi (i když já už s velkými), a - bohužel - hodně z nich má obrovské problémy i ve vlastní rodině. Pro ně jste jediný člověk, který jim může říct něco k tomu, co se kolem nich vlastně děje, poradit, kam se obrátit, když rodiče selhali (a takových případů je stále víc) a nebo pomoci sebrat odvahu k tomu, aby zašli třeba i na policii. Samozřejmě můžete přijít domů a tvářit se, že všechno končí, ale jen do momentu, než vám zavolá vyděšený kluk, že je na policii, protože ho zkusili podpálit bezdomovci nebo holka, která zjistila, že utekla z domu kvůli dealerovi drog, který ji zrovna chce zabít.

A pak máte dvě možnosti: buď se prostě rozhodnete, že jste zaměstnáni jen do výše svého platu (a na všechno se vykašlete), a nebo se tím budete zabývat a pokusíte se nějak pomoci. A pak máte zase jen dvě možnosti: buď to celé dopadne špatně, a pak si to budete ještě dlouho vyčítat (a je jedno, jestli jste se angažovali nebo ne, protože vždycky jste mohli udělat ještě něco), a nebo to celé dopadne dobře - a pak vám buď bude vyčítat okolí, že kdybyste se angažovali, mohlo to být lepší/rychlejší/radostnější a nebo vás bude ještě dlouho mrzet, že vám nikdo nepoděkoval. Ne, že byste o to stáli, ale přece jen je to něco navíc, co jste udělat nemuseli.

Nevím, nakolik je to na základních školách jiné, ale ty roky, kdy jsem ve školství nedělala (pracovala jsem jako účetní konzultantka, redaktorka nebo jako vedoucí dílen pro postižené), patřily k těm velmi klidným obdobím mého života. Rozhodně mám vyzkoušené, že je mnohem lepší být 8,5 hodiny denně v práci než mít 40 dní dovolené, které lidé mimo školství naivně říkají „prázdniny“.

Pajda

Milá Pajdo, děkujeme za „sundání růžových brýlí“, kterými většina z nás pohlížela na učitele. A k těm „prázdninám“. Já jsem si dokonce myslela, že máte jen měsíc a v srpnu už se připravujete na příchod nového školního roku.

Ráno od osmi a pěkně do oběda

Novinky

Ráno od osmi a pěkně do oběda

Další příspěvky

Komentáře:

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

Profil uživatele

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Odborné články

Komerční tipy

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme

Probíhající soutěže