takovou „vysněnou“pracovnou dobu má čtenářka s nicekm Pajda. Pracuje totiž ve školství. Ale nevěřte tomu, ve svém příspěvku vám objasní, jak je to doopravdy. A věřte, nebo ne, není to žádný med
Já mám pro většinu těch, které budou číst moje povídání, „vysněnou“ pracovní dobu - dělám totiž ve školství. Takže ráno od osmi a pěkně do oběda. Tedy, to si většina lidí myslí a jsou s tím zcela spokojeni.
A jaká je realita? Učí se podle rozvrhu - na mé stávající škole od 7:00 do 15:05, jenže učitel odpovídá za žáky čtvrt hodiny před začátkem vyučování a půl hodiny po jeho skončení - a to máme 6:45 až 15:35. K tomu je nutné si připočíst, že pokud mám ranní dozor, začínám v okamžiku, kdy se škola otevírá - tedy v 6:00, ale končím klidně zase v těch 15:35 - pokud v tu dobu učím. I tak ale tahle škola patří k těm výrazně lepším. Doma pak už jenom dělám vzdálenou správu počítačů (mám jich na krku „jenom“ 120), píšu přípravy, opravuji písemky a dělám podobné prkotiny včetně webu školy.
Ale jsou i jiné školy. Ta, na které jsem začínala, má dodnes první směnu pro běžné žáky od sedmi do dvou a druhou směnu - odpolední - pro zaměstnané, kteří si zvyšují kvalifikaci - od dvou do sedmi. A k tomu speciální kurzy pro zaměstnané zájemce, končící v osm večer. Učitelé samozřejmě učí v obou směnách i v těch kurzech, takže klidně od sedmi do osmi s několika přestávkami v délce 45 minut - zkuste si během takové „pauzy“ něco vyřídit! Většinou stihnete možná nákup v samoobsluze, pokud ovšem nemáte zástup, pohotovost, dozor, jinou mimovyučovací povinnost a není tam velká fronta. A myslete přitom na to, že nesmíte překročit ani o minutu, protože v případě jakéhokoliv problému, včetně třeba požárního poplachu, za žáky ve třídě odpovídá ten učitel, který do třídy půjde učit v následující hodině. Přiznám se, že kamarádce, která má přetržitou pracovní dobu a ve své čtyřhodinové pauze stihne klidně i kadeřníka, jsem v tu dobu hodně záviděla.
Další věc jsou školení. Zrovna škola, na které pracuji, nutně potřebuje, abych si rozšířila kvalifikaci, ale jaksi na to nemá ani prostředky, ani lidi a není schopná mi zajistit studium v pracovní době, takže už třetí rok jezdím každý druhý víkend na oba dva dny do školy. Samozřejmě za svoje peníze a bez nároku na jakoukoliv náhradu. Ale za to mě možná nevyhodí, protože by tím ztratili body u vrchnosti!
Bohužel hodně školících pracovišť se chopilo „nových trendů“, takže další tři školení, která mi zaměstnavatel nařídil, začínají o půl čtvrté odpoledne. A protože jsou po pracovní době, jsou opět bez nároku na náhradu a na volno. O cesťáku se vůbec ani nebavím.
Nejhorší ale je, že domů nejdete s čistou hlavou. A většinou to není tím, že byste nezvládali práci - ta se dá ustíhat v pauzách mezi hodinami. Jenže pracujete s dětmi (i když já už s velkými), a - bohužel - hodně z nich má obrovské problémy i ve vlastní rodině. Pro ně jste jediný člověk, který jim může říct něco k tomu, co se kolem nich vlastně děje, poradit, kam se obrátit, když rodiče selhali (a takových případů je stále víc) a nebo pomoci sebrat odvahu k tomu, aby zašli třeba i na policii. Samozřejmě můžete přijít domů a tvářit se, že všechno končí, ale jen do momentu, než vám zavolá vyděšený kluk, že je na policii, protože ho zkusili podpálit bezdomovci nebo holka, která zjistila, že utekla z domu kvůli dealerovi drog, který ji zrovna chce zabít.
A pak máte dvě možnosti: buď se prostě rozhodnete, že jste zaměstnáni jen do výše svého platu (a na všechno se vykašlete), a nebo se tím budete zabývat a pokusíte se nějak pomoci. A pak máte zase jen dvě možnosti: buď to celé dopadne špatně, a pak si to budete ještě dlouho vyčítat (a je jedno, jestli jste se angažovali nebo ne, protože vždycky jste mohli udělat ještě něco), a nebo to celé dopadne dobře - a pak vám buď bude vyčítat okolí, že kdybyste se angažovali, mohlo to být lepší/rychlejší/radostnější a nebo vás bude ještě dlouho mrzet, že vám nikdo nepoděkoval. Ne, že byste o to stáli, ale přece jen je to něco navíc, co jste udělat nemuseli.
Nevím, nakolik je to na základních školách jiné, ale ty roky, kdy jsem ve školství nedělala (pracovala jsem jako účetní konzultantka, redaktorka nebo jako vedoucí dílen pro postižené), patřily k těm velmi klidným obdobím mého života. Rozhodně mám vyzkoušené, že je mnohem lepší být 8,5 hodiny denně v práci než mít 40 dní dovolené, které lidé mimo školství naivně říkají „prázdniny“.
Pajda
Milá Pajdo, děkujeme za „sundání růžových brýlí“, kterými většina z nás pohlížela na učitele. A k těm „prázdninám“. Já jsem si dokonce myslela, že máte jen měsíc a v srpnu už se připravujete na příchod nového školního roku.
Text nebyl redakčně upraven
Jak to máte vy, milé ženy-in? Pracujete na směny? Máte dlouhý, krátký týden? Pracujete o víkendu? Máte víc profesí dohromady? Jak se vám daří skloubit práci s domácností? Který den v týdnu vám nejvíce vyhovuje? Kdy máte největší pracovní výkonnost? Vyhovuje vám pracovní doba, kterou máte teď? Měnila byste? Máte nějakou příhodu, která se stala v souvislosti s pracovní dobou?
Své postřehy, poznatky, zkušenosti, nebo třeba příhody, které se týkají pracovní doby, můžete posílat na náš e-mail redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
moje sestrenice take ucila mela prvnaky
Tak zase něco víme o škole a práci.
step1 — #40 Tak já učila (základka)ve spádové vsi, dozor jsme drželi hlavně v zimě od příjezdu prvního autobusu - 3/4 hodiny před začátkem vyučování v jedné ze tříd, přes poledne v tělocvičně a odpoledne zase ve třídě.
pajda — #36 Podle toho, jak píšeš - na kafe nebo na pivo, si myslím, že nejde o základku. Já jsem taky na SŠ dojížděla. Když odzvonilo poslední hodinu, učitel opustil třídu a tím veškerý dozor končil. Nikoho nezajímalo, kdy nám jede vlak nebo autobus, kde budeme, kam jdeme.
No, taky jsm si po přečtení článku a komentářů trochu opravila názor. Ale myslím, že to taky záleží na škole. Na základce to asi kantoři tak náročné nemají (myslím teda hlavně časově, jinak s puberťákama - žádnej med).
Další nevýhoda spojená s pevně stanvenou dovoelnou v červenci a srpnu je nemožnost vzít si pár dní dovolené. když je člověk nemocný, vyležet se a nepřijít o peníze. My musíme k doktorovi a mít neschopenku, tj. první dny nebrat nic a pak nemocenskou. Naštěstí nebývám nemocná (zaťukávám, ať se to nezmění), ale mám kolegy/-yně, kteří na tohle občas doplatí
.
Taky učím. Odpolední dozory, o kerých píše Pajda, nemáme, jen ráno je tam vždy ten, kdo má dozor, od půl 8., ale protože nás je ve škole 60, tak na na každého vyjde řada s ranním dozorm jednou týdně cca každý desátý školní rok. Jinak musíme být ve škole 15 minut před začátkem svého vyučování. Stejně je ale na učení dobré, že nejsme ve škole denně těch bežných 8 a půl hodiny - aspoň já tedy ne, ale spoustu času strávím přípravami a opravami doma. Můj letošní rozvrh:
pondělí 8-13.30, pak oběd a můžu domů, většinou ale zůstávám ještě ve škole a dělám nějakou administrativu nebo přípravy apod. nejmíň do 15
úterý 8-14.25 (a mám i pauzu na oběd), pak do 15.30 konzultační hodiny
středa 10.55 (většinou ale chodím už na velkou přestávku v 9.40, dám si s kolegy kafe a pak mám hodinu na administrativu nebo přípravy)-13.30, pak oběd a konzultační hodiny od 14 do 15.30
čtvrtek 10.55 (totéž jako ve středu - většinou chodím už na velkou přestávku v 9.40, dám si s kolegy kafe a pak mám hodinu na administrativu nebo přípravy) -16.10, zase i s pauzou na oběd
pátek 8-13.30, pak oběd a můžu domů
Celkem tedy bývám ve škole tak 30-35 hodin týdně a odhadem tak 5-10 hodin týdně věnuji práci doma. Vím, že mnozi to mají horší, nestěžuju si, Co mě mrzí, je ta nemožnost jet na dovolenou mimo sezónu, třeba v květnu-červnu nebo září, kdy jsou levné zájezdy a u moře není takové vedro. Respektive možnost by tu byla - požádat jednou za pár let o neplacené volno, ředitel by mi ho asi dal. Jenže jednak by za mě někdo musel učit a vnímal abych to jako nekolegiální, jednak by se tím ten mimosezónní levný zájezd dost prodražil.r. Hrozně bych chtěla třeba do Egypta, ale tam bych v červenci nebo srpnu umřela vedrem, tak si to nechávám až na důchod
.
step1 — #30 ve velkém městě ano, ale třeba u nás je 90% dojíždějících, Každému jede autobus jindy a půl hodiny čekání ve škole není žádná neobvyklá doba.
Zase jsme u toho - když klukům jede bus hodinu po skončení vyučování, venku je -20°C a oni nemají ani korunu, aby si sedli někam na kafe (nebo spíš na pivo), protože jsou z dětského domova a ten jim platí jenom obědy na účet a známku na dojetí a s kapesným nevyšli, tak tam s nimi tak jako tak zůstaneš...
nemáš to také jednoduché,ono v každé práci se najde něco.a je pravda,že nezasvěcení lidé si myslí kdovíco.
Rikina — #12 Rikina — #7 No,mám skorošvagrovou učitelku (dokonce získala Zlatého Ámose) a vím moc dobře,jak se jí děti svěřují a chodí za ní i ty,které už neučí.Mám dojem,že dneska je to trochu jiné,na školách panují jiné poměry,než dříve,učitelé bývají vstřícnější,kamarádští,ne jako za nás,že kantor znamenal absolutní moc.A pravděpodobně se dítě spíš svěří svému učiteli,kterého zní a vídá denně,než třeba někomu z příbuzenstva.To si teda myslím já.
Práci učitelů jsem vždy obdivovala, i v době, kdy jsem ještě studovala, já bych na tohle neměla nervy.
step1 — #30 Zřejmě se tím myslí dozor pro případ, že by ještě někdo byl ve škole a něco se mu stalo.
Je to zodpovědné zaměstnání
,ale taky bych na to neměla nervy.
Jak může mít učitel zodpovědnost za žáky půl hodiny po vyučování? To už jsou přece bůh ví kde.
Já bych na to neměla nervy
zajímavý článek
nojo, tak to mi připomnělo, že mi příští týden také začíná škola... ach jo... i když se těším na spolužačky i spolužáky
enka1 — #23 ne ne, tak jsem to určitě nemyslela, že by to byla jen póza. Divila jsem se, že ty děti to učitelům svěřujou. Ale jak to tak čtu, tak pro některé asi opravdu je ten učitel nejbližší člověk, kterého znají dost dobře na to, aby mu něco řekly. A samozřejmě že to nezapomeneš, když zavřeš dveře kabinetu, to chápu.
já bych na to neměla nervy zodpovědnost za děti které vás mají na háku
Nepamatuji se že bych se za celou školní docházku šla s nějakým problémem svěřit učitelům nebo profesorům, asi jsme takové plroblémy jako dnes mají ti mladí neměli a nebo jsem měla dost jiných lidí ke svěřování.
