Reklama

Milé ženy in,
 

Zná to asi každý pracující. Mně v 5:50 zazvoní budík, zaklapnu ho, ještě v polospánku asi půl minutky ležím, ale musím pak hned vstát, protože bych asi zaspala. Pak ranní kolotoč začíná. Je to už vlastně takový stereotyp, který nemá rád snad nikdo, ale pokud chce člověk chodit do práce, musí se obětovat a něco pro to udělat.

I když jsou pracující, kteří určitě do práce vstávají v osm a více hodin. Ale ti pak nejsou z práce doma ve tři hodiny odpoledne, ale v pět a více. Tak co je pak lepší? Já radši vstanu dříve a pak mám volné odpoledne.

Mé tělo je však po tom týdnu tak „zblblé“, že nejednu sobotu se pak před šestou vzbudím a nevím, jestli mám jít do práce.
 
Jednou se mi toto ranní vstávání vymklo z rukou. Kamarádka odlétala na delší dobu za hranice a dělala takovou větší oslavu v půlce týdne. Samozřejmě se jedlo a pilo a nehleděla jsem na hodinky. Domů jsem přišla snad ve čtyři ráno s tím, že druhý den musím samozřejmě  do práce. Představa, že budu za dvě hodiny vstávat a ještě k tomu jsem byla mírně opojená alkoholem, ale šla jsem spát.

…Probudila jsem se v osm hodin… „Ježkovy oči, já jsem zaspala!!“ rychle jsem se umyla, oblékla a šla do práce. Když jsem dorazila před firmu, na parkovišti žádné auta, bylo mi to divné, ale šla jsem na vrátnici. Jaké bylo moje zděšení, když jsem zjistila, že není půl deváté ráno, ale večer. Prostě jsem si zapomněla natočit budík a naši byli zrovna v té době na letní dovolené. Byl to velký trapas, ale sranda musí být. Naštěstí byl vrátný solidární a slíbil, že to nikomu neřekne :-)).

Zdraví An.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Dobré ráno An,

Váš príbeh ma pobavil.Tu je krásne vidieť, ako može práca človeka zblbnúť.

Prajem krásny a pohodový deň :-)