Dobré ráno, milé čtenářky Ženy-in,

před nedávnem tady byl uveřejněný článek o tom, jak postarší ženatý muž svedl svému příteli jeho 15ti letou dceru... Nedá mi to, abych na tento článek nereagovala a nezkusila vám ukázat také pohled z druhé strany, ze strany 15ti letého děvčete, které se zakoukalo do staršího muže. Zažila jsem totiž něco podobného.

Bylo mi patnáct. Byla jsem krásná, mladá, s vlasy až po zadek, s očima, které dostávaly na kolena nejednoho muže, s patřičným sebevědomím a nulovou sexuální zkušeností. Zrovna jsem nastoupila do prváku na gymplu, začala se rozkoukávat v novém městě, začala si zvykat na nový, volnější, sladší a pro mě dosud nepoznaný život, plný diskoték, večírků, prvních doušků vína a nekonečných lichotek ze strany mých spolužáků a kamarádů...

Naši se o mě nikdy moc nestarali, v honbě za vlastními úspěchy, v topení se v nekonečných problémech a starostech o vlastní život nějak pozapomněli, že jim ta copatá holčička dospěla, a ani netušili, co se mi tenkrát honilo v hlavě.
Stejně staří kluci mě nikdy nelákali, nepřitahovali, jejich poďobané tváře a neobratné vyjadřování a doteky ve mně nikdy neprobouzely ani touhu, ani zájem.

Byla jsem panna, i když mi to málokdo věřil, a takové to slastné mravenčení mezi nohama jsem zažívala jen u čtení vypůjčených milostných příběhů nebo u zakázaných filmů v televizi.

Až do té doby, než naši třídní profesorku, která odcházela na mateřskou, vystřídal nádherný, lehce prošedivělý, urostlý, chytrý, vtipný a ženatý - pan profesor...

Už při prvním nesmělém pohledu z očí do očí, když jsme se představovali jako jeho noví žáci, jsem věděla, že bude můj. Možná mě tenkrát napadl jen titulek z jednoho filmu, ale já věděla, že tohle je moje osudová přitažlivost. A tenkrát jsem rozjela svoji hru. Ano, tehdy to byla ještě hra. Hra plná dlouhých pohledů do profesorových očí, plná letmých doteků ve frontě na oběd, hra s miniskuněmi, kdy mi upadly učebnice, zrovna když procházel kolem, a já se pro ně shýbala, hra s velkými průhlednými výstřihy, nad kterými se pohoršoval celý učitelský sbor a ze kterých mi opravdu jen letmo a nenápadně vykukovala pevná zaoblená ňadra při výmyku, kdy mě prostě musel přidržet a dotkout se mě...

Byla to hra, kdy já určovala pravidla a sledovala, jak se profesorův výraz mění z tvrdého a přísného v milý a pobavený, a nakonec jsem v něm opravdu snad spatřila i zájem.

Ale mně bylo patnáct, byla jsem jeho žačka a on byl vážený, ženatý muž v nejlepších letech. Odolával mému tlaku, i když na něm bylo vidět, že je mu dobře, když jsme si hodinu vykládali v kabinetu o tajích sluneční soustavy, nebo když jsem mu pomáhala vymýšlet výzdobu třídy. Byla jsem vždy přirozeně inteligentní, učení mi nikdy nedělalo problémy, pamatuji si, jak jsem se dobrovolně učila z encyklopedií, abych mu mohla pokládat v hodinách i mimo ně nejrůznější záludné otázky, na které on rád a se zájmem odpovídal. Bavila mě ta hra  na učitele a jeho zvídavou žačku, bavilo mě pozorovat v něm ten neklid  i zájem zároveň, když jsem se ocitla někde poblíž... A bavilo mně pozorovat, že to začíná bavit i jeho. Šíleli po mně všichni kluci z gymplu a já se jim jen smála a dělala dál oči na pana profesora. Věděla jsem, že ho chci, vzrušoval mně k nepříčetnosti, jeho kolínská, jeho úsměv, jeho prsty na rukou, jemně chlupaté a tak pevné a velké... Nikdy předtím jsem nezažila, aby se mi rozbušilo srdce pokaždé, když byl v dosahu, aby mě tam dole začalo šimrat a tlačit pokaždé, když jsem si na něj vzpomněla...

Byl konec roku a my se chystali na třídenní školní  výlet a já byla rozhodnuta přivést svoji hru do konce. Je to zvláštní, ale tenkrát mě ani nenapadlo myslet na jeho manželku, na to, co bych mu mohla způsobit. Byla tam jen touha, šílená touha po něm a pak tady notná dávka ženské ješitnosti. A hvězdy stály při mně, když si druhý pan profesor, který jel na výlet s námi, na jednom výšlapu zlomil nohu a musel strávit noc v nemocnici.

Nic jsem neplánovala, věděla jsem, co bude. Ve skrytu duše jsem se bála odmítnutí a ponížení, ale to mě ještě víc burcovalo to zkusit, udělat to, zjistit, jestli tu hru hraje i on se mnou. Bylo to šílené, vím, že jsem mohla víc ztratit než získat, ale myšlení 16ti leté holky prostě šílené je. Celá chata už dávno spala, když jsem se chodbou kradla ke dveřím, kde spal ON. Zlehka jsem zaklepala a počkala, až uslyším nějaký pohyb. Potom jsem dveře pomalu otevřela.

A dál? Věřte mi nebo ne, dál už to bylo jako příběh z červené knihovny. Seděl na posteli a žmoural do světla, které jsem pustila dovnitř otevřenými dveřmi. Stála jsem tam jako anděl. Díval se na mě a mlčel. Mlčel, když jsem se blížila k jeho posteli, mlčel, když jsem se k němu naklonila a nechala spadnout ty dlouhé těžké vlasy na jeho hruď. Potom se jeho mlčení změnilo v přerývaný těžký dech a on mě chytil za ty vlasy a přitáhl si mě k sobě. Nikdy v životě jsem neviděla v očích muže tolik pocitů. Byla tam touha, radost, chuť tu bláznivou věc udělat se mnou a někde vzadu jsem tušila i nekonečnou bolest a smutek z toho, že prohrál. Cítila jsem jeho dech, tělo, ruce, ty krásné ruce byly úplně všude, stahovaly ze mě noční košili, kalhotky, vjížděly tam, kde nikdy nikdo předtím nebyl...

Nechal mě, ať ho líbám, ať zkoumám jeho tělo, prohlížela jsem si ho beze studu, jen s těžko uvěřitelným lačným pohledem 16ti leté holky. Bylo vidět, že ještě chvíli bojuje... sám se sebou, s tím mě od sebe odervat a poslat pryč, ale byl to jen chlap...

Nevěřícně na mě pohlédl, když se na prostěradle objevily dvě červené kapky krve...
Moje hra skončila. Jenže nebyl sám, kdo prohrál. Věděla jsem to, když jsem za sebou zavřela dveře. Zamilovala jsem se. Beznadějně.

Na konci roku požádal o přestup na jinou školu. Řekl mi to v kabinetu jen pár chvil potom, co ze mě utřel svoje sperma. Odcházela jsem beze slova.

Půl roku jsme se potom neviděli. Neřekl mi, kam odchází, a já se neptala. Vystřídala jsem pár kluků, kteří mě k smrti nudili, a v noci brečela do polštáře zoufalstvím.

Potkala jsem ho náhodou. Nastupoval zrovna do auta. Přisedla jsem si k němu a doufala, že neodolá.Neodolal...
Rok nato se náš vztah provalil a další rok se rozvedl. Bylo to nechutné a bolestné, ale já ho tolik milovala, věděla jsem, že nikoho jiného už nikdy milovat nebudu...

Ted čekám jeho druhé dítě. Je o 25 let starší a já ho dostala jen na základě mého bláznivého nápadu, hry, kterou jsem nehodlala prohrát. Svedla jsem ho, rozbila mu manželství a spoustě lidí ublížila. Přesto necítím pocit viny. Jsem šťastná. A troufám si říct, že on také...


Vaše čtenářka


Milá čtenářko - ctím tvé rozhodnutí zůstat v anonymitě a přeji ti tvé štěstí...

A také děkuji za příběh, který mi hned po ránu zvedl náááladu.

Dnes si sice povídáme na téma chaos a zmatek v hlavách, rodinách, vztazích. 
A vás, které mi napíšete do mejlu, čekají slastné odměny, ale když pošlete něco podobného nebo jinak zajímavého, tak se určitě zlobit nebudu. Dnes je středa - venku pošmourno, tak...

Tak nebuďte líné a pište, ať se nenudíme.

redakce@zena-in.cz

 

Reklama