Zdraví

Rakovina: Prevence až při umírání nepomůže


Každý rok v Česku onemocní 65 000 lidí nádorovým onemocněním. Onemocní každý třetí člověk v Česku a každý čtvrtý na toto onemocnění zemře. Je to téma. Téma, které každému z nás občas leží v hlavě, problém, který každého z nás děsí, přesto s tím moc neděláme.

„Už pouhé slovo nádor v našich představách vyvolává strach. Strach ze smrti, z opuštění, z bolesti, ze změny vzezření a též nejasnou předtuchu něčeho strašného…,“ říká psycholožka Laura Janáčková z Oddělení somatopsychiky Všeobecné fakultní nemocnice. Praha. A s ní jsme si o rakovině z pohledu její profese povídali.

Lidé o hrozbě rakoviny slyší a mluví. Přesto jí předcházejí celkem nedostatečně. Proč?

O možnostech léčby a prevenci většinou uvažujeme, až tato nemoc zasáhne naše blízké okolí. Pokud jsme zdraví, téma rakoviny je v našich myšlenkách jakoby tabuizováno. Pro psychiku člověka je pak sdělení takto závažné diagnózy nadlimitní zátěží.  Určitě k tomu přispívá fakt, že tato diagnóza většinou zasahuje člověka nepřipraveného v plném proudu každodenního života. Rakovina se totiž zdánlivě delší čas nijak znatelně neprojevuje, připravuje se na okamžik, kdy takzvaně „exploduje“.

Co v člověku nastává ve chvíli, kdy taková krutá informace přijde?

Člověk se po sdělení diagnózy nachází ve fázi tzv. psychického šoku, je ohromen, vyděšen, plný úzkosti, strachu a má tendenci tuto otřesnou skutečnost popřít. Obranná reakce popření se projevuje ve verbální i neverbální komunikaci. Zaznívají věty: To musí být omyl., To jste se spletli, ty výsledky určitě nejsou moje… Psychická krize je provázena trvalým napětím a úzkostí. Starosti, strach, smutek, zlost a otázka „proč zrovna já?“ jsou nejčastějšími reakcemi při zpracování nemoci v tomto období.

Musí to být šílený stav. Vše, co člověka zajímá, ztrácí na hodnotě, dosud realizovatelné plány jsou jen nesplnitelnými sny…

Hrozba smrti, strach z bolesti, utrpení a umírání představují zhroucení celého dosavadního života. Připojuje se zátěž způsobená tělesnými projevy nemoci - únava, slabost, nechuť k jídlu, poruchy spánku, a vedlejšími účinky aplikovaných léčebných metod. Pocit sebeurčení a řízení vlastního osudu je v základech otřesen a ztracen. Vykonávání běžných aktivit je částečně nebo zcela znemožněno.

A samozřejmě se to projeví ve vztahu k okolí a naopak…(?)

Na základě změněných reakcí nemocného vůči svému okolí, a naopak, postupně dochází k změnám v obvyklých sociálních vztazích.  Odpor a vzpoura se často projevují v agresivním chování jak ve verbální tak v neverbální komunikaci.

Dochází je skutečnému smíření se situací, jak mnohdy někteří nemocní tvrdí?

Jde spíše o akceptaci diagnózy. Ta nastává po období hledání viníka – lidé si do té doby kladu neustálé dotazy, kdo, nebo, co za to může, nebo obviňují sami sebe - čím jsem si to zapříčinil?. Akceptace však v žádném případě neznamená smíření se s diagnózou.  Podle výzkumných studií lidé v  období uklidnění a smlouvání často mění svůj žebříček hodnot nebo celkový pohled na život a přístup k němu. Člověk mívá tendenci „se smrtí smlouvat “ a žít až k určité pro něj významné životní události, například až jeho dítě vyroste, syn se ožení, dokončí střední školu atd. Toto období lze charakterizovat slovy: „Ano, ale až…“.

Lidé, kteří si připustí to, že už jim moc života neschází, upadají do deprese
Ano. Fáze deprese naznačuje, že už docházejí síly psychicky odolávat a další boj se zdá marný. V průběhu této fáze se u pacienta projevuje již narušená psychická stabilita. Krize se týkají bolestivých a zatěžujících léčebných procedur, toxických vedlejších účinků a uvědomování si skutečnosti, že negativní fyzické a psychické působení nemoci nemá konce. Dochází k částečnému zhroucení obranných mechanizmů, což se projevuje v periodách stále se opakujících krizí, které jsou manifestovány panikou a strachem.

A pak?

Přichází psychické vyčerpání. Utrpení provází strach, smutek, neklid, zmatenost a beznaděj.  Na konci této fáze se někteří lidé vnitřně loučí se životem, mají starosti o osud svých blízkých, obávají se samoty a bolesti, projevují strach ze ztráty důstojnosti. U pacientů v konečném stádiu života se můžeme někdy setkat již s úplnou rezignací, odevzdaností a někdy i se smířením se s nevyhnutelností smrti.

Má zjištění diagnózy vždy takový průběh, jaký jste nastínila?
 
Nikoliv, jsou spíše pouze orientačním vodítkem. Mohou probíhat periodicky, paralelně a některé z nich se ani nemusí vyskytovat. Přesto je důležité o nich vědět, abychom mohli pacientovi nejen my lékaři, ale i jeho okolí, lépe jeho stavu a vývoji porozumět.

Má někdo z vašeho okolí rakovinu? Jak to zvládá?

   
16.12.2008 - Prevence rakoviny - autor: Jan Exner

Komentáře:

  1. [10] Goldenhair [*]

    matysek — #2 překlep, mělo být asi, že už jim moc života nezbývá

    prevencí rakoviny se podle mě rozumí zdravý životní styl, přiměřená pohybová aktivita, střídmost v jídle, žádné kouření ani příliš alkoholu, minimum stresu. Lehko se to řekne ale hůř provádí...

     

    všem co se uzdravili přeju hodně štěstíčka ať se jim rak už nevrátí

    superkarma: 0 20.04.2009, 10:42:15
  2. [9] Alena1000 [*]

    Muj svagr mel rakovinu asi pred 2 rokama.Testy ukazaly nadory asi na 4 mistech v tele. Muj svagr zije na vesnici a jeho obrovske hobby jsou zahrada a prace kolem baraku. Nikdy nevydrzi sedet 5 minut, ale vzdy se musi necim zabyvat. Jeste pred onemocnenim se rozhodl postavit novou garaz, a tim se vlastne zabyval celou dobou jeho nemoci. Chemoterapie prozival velmi spatne, ale jakmile se mu trochu ulevilo, pokracoval ve stavbe. Nejdrive jsme se bali, jestli mu to jeste vic neublizi, ale ted vime, ze mu to hrozne pomohlo odvest myslenky od nemoci. Nyni je svagr uz rok zdravy a moc doufam, ze to tak vydrzi a nemoc se nevrati.Jinak jeho a ostatni lidi, kteri si tim prosli, obdivuji za to, jak to zvladli.

    superkarma: 0 17.12.2008, 21:29:32
  3. [8] dzeky [*]

    Nejdřive jsem ošetřovala maminku ta strašná hrůza beznaděj bolest trvalo to 3 roky potom babička trpěla neskutečně také zemřela pak onemocněl tchán plíce,odolával 8 let i můj manžel naštěstí přežil pak jsem si našla v prsu bulku já také rakovina bojuji švagr také podlehl bylo mu 48 let a na konec před 14cti dny vzali prso i tchýni.

    superkarma: 0 17.12.2008, 20:45:06
  4. [7] Matysek 75 [*]

    Sama jsem si tím prošla a ten šok,když mi sdělili diagnozu byl hrozný.Krátce před tím jsem oslavila 30.narozeniny.Zhroutil se mi celý svět a nevěděla jsem jak dál.Ale pak nevím kdy a co se stalo jsem si řekla,že nemám rakovinu,ale že mám chřipku,která se nevyléčí za týden nebo 14dní,ale že to bude trvat třeba půl roku,rok,ale že to zvládnu.A když jsem tohle řekla lékařům,když se mě ptali jak to zvládám,tak mi řekli,že to bylo to nejlepší co jsem pro sebe mohla udělat.Taky se mi to podařilo a zatím už tři roky jsem "zdravá".

    superkarma: 0 16.12.2008, 18:14:53
  5. avatar
    [6] Léthé [*]

    Prevence? A jaká prosím vás?

    superkarma: 0 16.12.2008, 17:35:38
  6. avatar
    [5] Zdendula [*]

    nikdo neví co spouští tzv. zhoubné bujení buněk takže těžko nastolit nějakou prevenci.

    superkarma: 0 16.12.2008, 10:54:36
  7. [4] rozina [*]

    Tak k těm lékařům. Pokud má člověk nějaké podezření, má zajít na nějaké vyšetření. Ale lékaři mají tendenci bagatelizovat, nevěří a pak .... většinou bývá pozdě. TAK TO JE !!

    superkarma: 1 16.12.2008, 09:18:17
  8. avatar
    [3] mam-ča [*]

    Nikde tam nevidám, jaká existuje "prevence" ?
    Nedělejte si z lidí srandu, na to je rakovina příliš vážné téma.

    superkarma: 0 16.12.2008, 08:34:45
  9. [2] matysek [*]

    "Lidé, kteří si připustí to, že už jim moc života neschází,... " Co to, prosím, znamená?

    1. na tento komentář reaguje Goldenhair — #10
    superkarma: 0 16.12.2008, 08:04:44
  10. avatar
    [1] kosmokosmo [*]

    superkarma: 0 16.12.2008, 02:06:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme