Rodina

Rady ani útěchy jsem se nedočkala

Naše čtenářka se nám svěřila s problémem týkající se jejího syna. Nakonec si musela pomoct sama, protože odborníci nepomohli.

Dobrý den,

rozhodla jsem se přispět k dnešnímu tématu svým příběhem.

Jsou to už dva roky, kdy můj syn dosáhl plnoletosti. V tom okamžiku se z mého dosud školou povinného, sportem a hokejem zvlášť milujícího syna stal někdo, koho jsem dosud neznala. Venku se začal objevovat s pochybnými individui. Doma se nám začaly ztrácet peníze a vše ostatní, co mělo nějakou hodnotu. V posledním roce studia byl nucen odejít z učiliště. Byla jsem z toho “na prášky”.

Intuitivně jsem cítila, že se blíží katastrofa a hledala jsem někoho, kdo by mu byl schopen promluvit do duše. Moje naléhání a prosby totiž absolutně ignoroval.

Manžel v té době zrovna přišel o práci, a tak neměl čas ani sílu řešit problémy, které nastaly se synem, protože se snažil rychle vyřešit ty své.

Tak jsem byla nucena jednat sama.

Navštívila jsem synova dětského lékaře, který mi dal doporučení k psycholožce. Byla jsem tak nešťastná, a sháněla někoho, kdo by mu promluvil do duše a otevřel mu oči. Dokonce mě i cestou okolo kostela napadlo navštívit místního faráře, zdali by on......,ale jelikož nejsme věřící, neodvážila jsem se.

Objednala jsem se tedy i se synem u psycholožky a jela s ním na vyšetření, pohovor, či jak se tomu říká?

První jsem byla pozvaná do ordinace já, syn musel zůstat v čekárně. Těžko se mi v té době o všem mluvilo a nakonec jsem se tam rozbrečela. Doktorka se mě zeptala, jestli nejsem přecitlivělá. Rady ani útěchy jsem se ten den nedočkala.

Po promluvě lékařky s mým synem si mě pak zavolala a já se dozvěděla, že syn je naprosto normální, ale když budu mít nějaký problém já, mám si zavolat.

Jak si myslíte, že vše dopadlo?

Syna jsem nakonec musela požádat, aby z mého bytu odešel a odhlásila jsem ho z místa bydliště.

Trvalo rok, než pochopil, že takto se žít nedá. Našel si podnájem a začal chodit do práce. Nyní jsou naše vztahy opět jako před tím.

A paní psycholožka? Pochopila jsem, že takové lidi k životu nikdy potřebovat nebudu. Svému synovi jsem sice sama naordinovala léčbu šokem, drsnou, zato účinnou.

A poučení pro mě? Už vím, že nakonec si musíme pomoct každý sám a nejlépe je spoléhat se sám na sebe a svůj zdravý rozum. Jedině tak přežijeme. 

Paní redaktorko,

prosím Vás, abyste neuveřejňovala mé jméno.

Děkuji
Tento text nebyl redakčně upraven


Děkuji vám za váš příspěvek. Ani nevíte, jak vám rozumím. Zrovna minulý týden jsem dal svému synovi na vybranou: „Buď se budeš učit a já tě budu plně podporovat, nebo se postarej sám o sebe. Osmnáct ti je.“ Vybral si samostatnost. Odešel, a co s ním bude, fakt nevím. Jen se základním vzděláním toho moc nedokáže. A já věřím, že se vzpamatuje. Ale svůj život má ve svých rukou jen on.

A tak když jsem četl váš text, velmi jsem vám rozuměl a chápal vás. A věřím, že stejně jako vy, tak i já jsem udělal jedinou správnou věc. Že kdybych trpěl to lhaní a podvody a tvářil se, že je to normální, on by si to nesl do svého života jako zátěž. Takže obdivuji vaše nervy a sobě přeji to samé.

Dnešní den je na téma duševní poruchy a nemoci.

  • Trpíte nějakou, nebo někdo ve vašem okolí?
  • Byla jste někdy u psychiatra, psychologa, nebo u nějakého samo vzdělaného šarlatána?
  • Pochybujete o svém duševním zdraví? Nebo o duševním zdraví někoho jiného?

Na e-mailu

redakce@zena-in.cz

čekám na vaše příběhy, vzpomínky, názory, historky, vtipy, videa apod.

Jednu z vás zkusím překvapit bláznivou cenou? Jakou? Ušiju ji na míru té, kterou vyberu.

Tak se těším a  přeji vám krásný den bez obláčků na duši!

   
03.11.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [8] denkas [*]

    Taky sem si se synem užila! A když to nikam nevedlo,tak sme ho taky "vyrazili" Bylo to moc těžký.Noci sem nespala ... No už je to pár let,kluk se srovnal ,už má svou rodinu..

    superkarma: 0 03.11.2011, 20:04:29
  2. avatar
    [7] Věrulinka [*]

    Sml79 děkuji Bohu, že takovýchto záležítostí s dětmi, jsem byla ušetřena.Sml79

    superkarma: 0 03.11.2011, 14:17:15
  3. [6] Rikina [*]

    Jo, též si myslím, že psychology k životu potřebovat nebudu. Sml80 Všichni, s kterými jsem dosud přišla do kontaktu, byli na dvě věci - na nic a na to druhé. Jednou  šlo o posudek na synka, zda odklad školy ano či ne. To se tenkrát vyžadovalo. Baba se ptala mě, na kluka se sotva podívala ode dveří, a kromě pozdravu s ním nepromluvila. Odklad nedostal. Podruhé na doporučení učitelky s druhým synkem - zhodnocen jako dyslektik, dysgrafik, dys... nevím co všechno, šup s ním do zvláštní školy. To jsem zamítla jako naprostou oslovinu, zůstal na normální škole, zatímco jeho učitelka nikoliv. Sml57 Ale to není podstatné. Další případ byl kvůli slečně, co neměla kde bydlet, neb ji rodiče - údajně - vyhodili z domova, a kromě toho ji - údajně - otčím obtěžoval. Ukázalo se, že věci se mají trochu jinak, ale dívčině tahle návštěva u psychologa taky k ničemu nebyla, jen se odškrtnul požadavek sociální pracovnice jako splněný. Sml80 Dospělý syn, když byl nezaměstnaný, byl též poslán z úřadu práce za psychologem, a opět to splnilo jen ten účel vyplnění potřebné kolonky pro úředního šimla. Zkrátka já tomu nevěřím, že může být psycholog k něčemu užitečný. Psychiatr ano, ale to už je "jiná liga", duševní nemoc je holt nemoc a potřebuje lékaře.

    superkarma: 0 03.11.2011, 13:16:15
  4. avatar
    [5] enka1 [*]

    Suzanne — #4 To je fakt vlastněSml52 (jdu si převlíct spoďáry)

    superkarma: 0 03.11.2011, 12:00:15
  5. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Otázka v ordinaci psychologa - nejste nějaká přecitlivělá?Sml30 Pardon, že se směju, ale taková odbornice je opravdu na svém místě, ta určitě "pomohla" už mnoha lidem...

    1. na komentář reaguje enka1 — #5
    superkarma: 2 03.11.2011, 11:48:05
  6. avatar
    [3] enka1 [*]

    Tak tohle mě asi čeká s mým mladšímSml24

    superkarma: 0 03.11.2011, 10:50:00
  7. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    Já myslím, že psychologa potřebovat nebudeš. Udělat takové rozhodnutí chce najít kus odvahy v sobě. Tak až ti bude nejhůř, vzpomeň si na ten kus bojovnice v sobě. A přeji se synem už jen to dobré.

    PS: Nejsem katolický naháněč to ne, ale kdybys to tak opravdu někdy cítila, tak se faráře neboj. Já jsem též ateista a ignorant a s "našimi " sestřičkami máme velmi obohacující vztah.

    superkarma: 1 03.11.2011, 10:13:21
  8. [1] eli.emanuela [*]

    Milá anonymní, vím, jaké to je, když psycholog nepomůže. Já jsem jich poznala opravdu hodně. To, co vyhovuje jednomu, druhému nepomůže. Zanevřít na ně... Sml23 Jsou tací, co nepomohou, ale ne každý je dost silný, aby své problémy zvládl sám. Chce to hledat. Ty jsi byla dost silná na řešení stávající situace a já Tobě i synovi přeji do života jen dobré. Sml16

    superkarma: 0 03.11.2011, 10:09:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme