.

Radost z vlastního utrpení

Cestování

Radost z vlastního utrpení

Jsou lidé, kteří se vyhýbají bolesti a již jen její představa je uvádí do stavu zoufalství. Představa, že se dostanou do stavu, kdy nebudou moct hnout rukou, nohou, nebo se ohnout je odradí od jakékoliv činnosti, která by k takovému stavu vedla.

Následující příběh je pravdivý a stal se před deseti lety.

manJsou tužby, které má člověk dlouho v sobě a bojí se je realizovat. Myšlenka však zůstává skryta a dřímá, čeká na podmínky, které umožní její uskutečnění. Tak i Radek měl takové přání. Chtěl si dokázat, že ujde celé Prčice. Ne žádnou 20km trasu, žádnou 50km trasu. Ale celých 70 km trasou Karla Kulleho.

Dokud bydlel ve Východních Čechách, měl to na start, který byl v 5 hodin ráno v Praze na Hájích daleko a neměl kde v Praze spát. Ale když se přestěhoval za prací do stověžaté matičky, rozhodl se, že to dá.

Jako bývalý atlet měl pocit, že by to neměl být problém. To že nesportoval 8 let a většinu času trávil v autě, nebo v kanceláři a odpoledne a večer po hospůdkách a barech mu sebevědomí nebralo. Co to je 70 km.

Přišel osudný den. Obul si své nejlépe rozšlápnuté boty. Do batůžku vložil svačinu a pití a vydal se prvním ranním metrem na start. Vyfasoval mapičku, zjistil, že to vypadá, že cesta vede prakticky přímo až do Sedlce a vyrazil. Nasadil tempo, byl frustrován lidmi, co ho rychle předcházeli i několika blázny, co ho předbíhali.

Sem tam také poposkočil. Bylo chladno a předpověď slibovala krásný sluneční den. Na 28. km do Týnce nad Sázavou dorazil před desátou a bylo vše v pohodě.  Nohy cítil, ale žádný problém.

Do Neveklova což je o 14 km dál, než Týnec nad Sázavou se mu již nešlo dobře. Začal cítit počínající bolesti kolem, kyčlí i se začaly ozývat první puchýře. I tam však dorazil ještě celkem v pohodě. Sedl si do restaurace na náměstí a poobědval.

Cesta do Kosovy Hory, dalšího kontrolního punktu se stala peklem. Chůze se proměnila ve vrávorání. Ze stoupání se mu točila hlava, z klesání propadal beznaději. Tempo klesalo ke hlemýždímu. Dva kilometry před Kosovou Horou ho opustila podrážka pravé boty, která se na to již nemohla dívat.

Na 56 km, ve zcela zuboženém stavu zjistil, že se do cíle, tak aby stihl návrat domů, nedostane. Rozhodl se jít na vlak. Potácel se kolem plotu, přidržoval se, čeho se dalo. Vlak jel až za hodinu. Protrpěl ji sedíc na zemi, protože lavičky byly obleženy ležáky, kteří již nemohli po pochodu ani sedět.

Přijela lokálka. Nejdříve byli naloženi ležící pacienti a pak i Radek s podporou dokázal zvednout nohu do půlmetrové výše a s pomocí dvou silných pochodníků se dokázal dostat do vlaku.

Musel však přestoupit do rychlíku. Který byl plný a musel sedět v chodbičce na zemi.

To nejhorší však mělo teprve přijít. Kolem desáté večer jej rychlík přivezl na Pražské hlavní nádraží.

Vystoupit mu trvalo deset minut, jak raněný hlemýžď se plazil k metru. V podstatě v bezvědomí dokázal přestoupit na tramvaj. A ze zastávky se šoural necelý kilometr ke svému domu.  Zavolal, že již jde.

Jeho syn ho vyhlížel ze třetího patra bez výtahu. Volal „maminko už jde!“

Do třetího patra se dostal za půl hodiny a odmítal celou dobu pomoc.

Celou noc protrpěl, chytaly ho křeče, trpěl horečkou, nemohl se postavit na chodidla zbavené kůže po strhnutých puchýřích.  Na záchod se plazil po čtyřech.

Ráno poté ležel na gauči, civěl na televizi a trpěl.

Jeho žena se na něj mile usmívala a ptala se:“Tak už tě to přešlo? Spokojený?“

Radek neváhal, „Příští rok to dám, za to můžou ty boty!“ Usmíval se u toho

Dal to až za tři roky a mezitím podobně odrovnal i několik svých kamarádů.

Když se ho zeptáte, proč to zkoušel znova a znova i když věděl, že po pochodu to bude bolet jako vloni, odpovídal, že to nevadí, že se na tu bolest těší, protože ta bolest mu říká, že žije. Že si tu bolest zasloužil.

Mám podezření, že právě on má radost z utrpení. Že vyhledává podobné okamžiky, kdy je na hraně vysílení. A že prohrát nevadí, aby si člověk uměl užít vítězství, musí si projít bolestí z prohry.


A jak to s bolestí máte vy?

To je dnešní téma dne.

Přispět k němu můžete na redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

   
21.06.2012 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. [22] jithule [*]

    takhle se ničit a dobrovolně

    superkarma: 0 26.12.2012, 12:40:13
  2. avatar
    [21] margot [*]

    dnes se ukázalo, že jak Radek, tak i Jakub mají masochistické sklonySml16

    superkarma: 0 10.08.2012, 08:21:16
  3. avatar
    [20] tajnostii [*]

    Na mě moc lidičekSml30Sml30Sml30Sml30Sml30

    superkarma: 0 07.07.2012, 08:54:32
  4. [19] Rikina [*]

    Sml30 Prčice jsem ještě nešla, možná nastal čas to zkusit - za rok. Sml57 Teď jsem z formy, tak do 30 km a dost, pěší chůze, pochopitelně. Ale při troše tréninku by to do příštího ročníku mohlo vypadat slibně. Dálkové pochody chodívám často. Kupříkladu Za kvetoucí měsíčnicí (Kamenický Šenov), Do Okoře bez oře, Máslovickou šlápotu, Pochod kocoura Mikeše, pochod Giacoma Casanovy (Duchcov)... každou chvíli se někde jde nějaký pochod. Sml80

    superkarma: 0 21.06.2012, 23:38:57
  5. avatar
    [18] SNÍŽEK [*]

    to bych se na to dopředu vykašlala,takhle se dobrovolně ničit.Sml80

    superkarma: 0 21.06.2012, 20:12:42
  6. avatar
    [17] ondrasek74 [*]

    A co Jizerskou padestátku Radku, nezkusíte? To je rychlejší Sml30

    superkarma: 0 21.06.2012, 19:23:11
  7. avatar
    [16] marianaant [*]

    My máme výhodu, že už jsme v takové věkové kategorii, že nám něco podobného nehrozí.Sml22Sml22

    superkarma: 0 21.06.2012, 19:05:13
  8. avatar
    [15] daska59 [*]

    Prčice jsme taky šli, srabáckých 50km, ale bylo toho dost Sml30. Nejhorší bylo dojít z vlaku domů. Jak se člověk (nebo co to z něj zbylo) rozsedí, je to hrůza.

    superkarma: 0 21.06.2012, 18:32:20
  9. [14] Trefa [*]

    Trefa:pamatuji si dobre ,kdyz se chodil pochod Praha Prcice.kolik lidi melo puchyre nez dosli do cile.s bolesti se radi nechali odvest domu.

    superkarma: 0 21.06.2012, 16:11:07
  10. avatar
    [13] v.poho [*]

    Mně teda hlavně vadí ta masovost. Organizovaný pochod jsem šla jen jednou a nikdy více. Všude lidi, lidi. lidi...... Není nad to, než když si člověk ... "sám" jde krajinou.

    Sml57

    Tím nechci říct, že bych dala 70ku. Ani náhodou. Chodila jsem max. do 40 a teď bych nedala zdaleka ani 30. Radši se kocháme.Sml57

    superkarma: 0 21.06.2012, 15:12:17
  11. avatar
    [12] ekleinovka [*]

    Hezkyyy :))

    Také mám podobný zážitek,ale nedobrovolný,v nohách sice jen 42km,ale po horách...a na stará kolena,to bylo úpení :))

    superkarma: 0 21.06.2012, 12:29:26
  12. avatar
    [11] Suzanne [*]

    Já šla jednou 50 km. Pak jsem chodila jako labuť na suchuSml52

    superkarma: 0 21.06.2012, 12:29:08
  13. avatar
    [10] femme [*]

    Sml52  tak tohle mě dostalo Sml67  já mám nejvíc v nohách 40 km a nebýt dobrých bot, tak jsem lehla už dávno Sml30

    superkarma: 0 21.06.2012, 11:37:16
  14. [9] step1 [*]

    Kdysi jsem chodila pochody 25 km, před 12 lety už pouze 15 km a teď mi dělá problém i 10 km. Holt opotřebované nohy. Nebo nulový trénink? Sml30

    superkarma: 0 21.06.2012, 11:08:43
  15. avatar
    [8] ladouch [*]

    Nikdy jsem žádný pochod nezažila, od mládí mám problémy s kyčlema a obdivuju každého kdo do toho jde.Sml22Sml22

    superkarma: 0 21.06.2012, 11:00:32
  16. avatar
    [7] hubajda [*]

    ac jsem zvykla chodit ale pochod bych nedala a smekam pred lidma co to daji

    superkarma: 0 21.06.2012, 10:57:32
  17. avatar
    [6] black.bird.third [*]

    Prčice jsem nešla. Jednou jsem šla z Benešova Pochod za povidlovým koláčem. 25 km. V půlce cesty jsem proklínala spolužáky, kteří mě do toho uvrtali. V pozdních odpoledních hodinách na nádraží jsem měla asi stejné pocity jako hrdina příspěvku. A na mé konečné zastávce mě čekaly ještě dva kilometry do kopce pěšky. Potkala jsem vysmátého souseda a on prý:"Bolí, bolí nohy? To nejste zvyklá chodit..." blb jeden. Víckrát jsem nešla.

    superkarma: 0 21.06.2012, 10:20:31
  18. avatar
    [5] Radek Kříž [*]

    magic11 — #3 Copak kolena - u mně vždy vítězí PRDEL

    superkarma: 0 21.06.2012, 09:51:06
  19. [4] zzandaa [*]

    BlázenSml30. Ale nakonec to, i když po letech, zvládl.

    superkarma: 0 21.06.2012, 09:38:58
  20. [3] magic11 [*]

    Takhle jsem se trápila v úterý, ale na kole. Vyrazila jsem do Mělníka, naštěstí jsem se nenamazala krémem na slunce - stejně by mě v Mělníku opršel. Vymrzla jsem tam a na zpáteční cestě dusno , parno, vlhko, sluníčko pár posledních kilometrů. Domů jsem už sem tam jen šlápla do pedálů, jak mě bolela kolena. Ale dala jsem 76 km Sml16

    1. na komentář reaguje Radek Kříž — #5
    superkarma: 0 21.06.2012, 09:35:47
  21. avatar
    [2] blesksoft [*]

    taky jsme kdysi chodili kratší Prčice tak kolem 20 km, ale dneska nevim asi bych dopadla jako Radek

    superkarma: 0 21.06.2012, 07:48:35
  22. avatar
    [1] LudPa [*]

    "Chytali ho křeče" , ale pak ho určitě "pustili."

    superkarma: 0 21.06.2012, 06:31:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme