Přečtěte si poutavý příběh polské dívky, žijící v Čechách. Porodila zde dítě a zůstala bez partnera, finančně závislá na přátelích. Každého časem dožene k jedinému rozhodnutí: „Už tě dál podporovat nebudu.“ Přesto si nemyslí, že dělá něco špatně...

Tento příběh se skutečně stal. Vyprávěla mi ho jeho hlavní hrdinka Radka, ale protože se znám i s dalším aktérem příběhu (kamarádem Tomášem), vím i o pozadí celé záležitosti. Začnu tedy fakty.

woman

Radka je Polka žijící v Česku, ale občanství má polské. S Milanem si pronajali malý byt a počali dítě - Filípka. Milan měl již dříve problémy s drogami a gamblerstvím, ale kvůli stresu z financí a dítěti na krku do toho zase vlítl. A vlastně i kvůli penězům od známého z vojny Tomáše, který mu chtěl pomoci s placením nájemného, když ztratil práci. To, že peníze nešly na nájem, se provalilo až příliš pozdě. Milan někam zmizel a už se nevrátil. Radka se nechala Tomášem finančně podporovat ještě další měsíc, ale pak dostala z bytu výpověď, protože celou dobu nezaplatili majiteli ani korunu - obměkčování Radčiným těhotenstvím fungovalo jen chvíli. Tomáš jí bydlení poskytnout nemohl, tak si sehnala pokoj u Milanových příbuzných v malém rodinném domku.

A přišel porod. Byl to zase Tomáš, kdo Radce pomohl zjistit, jak může v Česku rodit cizinka.

Rodící cizinka

Pokud začne rodit cizinka a přijde do nemocnice, nebo si zavolá rychlou záchrannou službu, odrodí ji bez otázek. Poté, co se zotaví, jí však napočítají všechny náklady (pokud tedy nemá europojištění). Běžný porod stojí 20.000 až 25.000 korun, ale komplikace a císařský řez, případně inkubátor pro miminko vyžene cenu porodu na stotisícové částky. Rodičky si mohou domluvit splátkový kalendář.

Milanovi příbuzní Radku časem podporovat přestali, protože je okázale využívala. Obrátila se tedy znovu na Tomáše, který jí přislíbil, že ji odveze zpět do Polska, kam se měla, jak tvrdila, stěhovat. Nakonec ale k odvozu nedošlo, protože Tomáš zjistil, že se Radka vůbec stěhovat nemá, ale pouze si chce do Polska jet naslepo domluvit bydlení. Tak dostala od Tomáše „jen“ peníze na vlak a vyrozumění, že tím jeho podpora končí.

A Happy End? Ten se nekonal. Radka nakonec peníze na vlak utratila a nadále využívá finanční i hmotné pomoci různých známých, přičemž standardně mlží, překrucuje skutečnosti a hraje na city.

Milan se už neobjevil.

A nyní si přečtěte sugestivní Radčino vyprávění...

Milanovi jsem bezmezně věřila. Byl pro mě opora, byl celý můj svět. Říkal, že se o mě postará, že bude všechno dobrý. A staral se, to zase jo. I když ztratil práci, vždycky nějak sehnal peníze. Měl kamaráda Tomáše a další kamarády, kteří mu půjčovali.

Otěhotněla jsem. Neměli jsme moc peněz, tak jsem nechodila často na kontroly, ale podle všech příznaků probíhalo těhotenství normálně. I Milan si tím byl jistý, tak jsem mu věřila.

Žili jsme spolu v malém bytečku a Milan se staral o všechno. Tvrdil mi, přísahal, že platí nájem. Ale pak jsem zjistila, že neplatil: Začal na mě křičet domácí na chodbě, úplně se mi podlomila kolena, jak se mi udělalo zle - byla jsem už v sedmém měsíci.

Milan mi celou dobu tvrdil, že chodí na brigády, aby mohl splácet dluh, nebyl dlouhé noci doma. Nakonec jsem ho viděla, jak jde do herny. A to sliboval, že s tím už skončil...

Asi měsíc před porodem se Milan nevrátil. Volala jsem Tomášovi, protože jsem věděla, že měli schůzku. Tomáš nic nevěděl, dal mu prý dva tisíce a šel. Měla jsem strach, strašný strach, co se Milanovi stalo, co se mnou bude, co bude s malým, až se narodí. Zrovna v ten den mě domácí vyhodil z bytu - vyměnil zámky a bylo, už jsem se tam nedostala, jen jsem našla sbalené věci přede dveřmi.

Byla jsem bez peněz a nevěděla, kudy kam. Prosila jsem Tomáše, jestli by mě nevzal k sobě. Nemohl, ale dal mi trochu peněz. Modlila jsem se, aby se Milan našel, ale on se už nevrátil... naštěstí jsem našla telefon na Martinu s Jardou, to je Milanův bratránek, vzali mě k sobě do domu. Filípek už byl na cestě...

Doufala jsem, že se Milan objeví, když rodím, ale neobjevil. Přijela za mnou máma. Vyprávěla mi, jak je v Polsku a jak se má brácha, že je jich plný dům... bylo mi jasné, že domů se vrátit nemůžu, že bych byla na obtíž. Máma by nepochopila, že se o mě Milan nestará, tak jsem jí to neřekla.

Martina s Jardou mě nechali spát v podkrovním pokoji a mohla jsem u nich i jíst. Snažila jsem se jim za to aspoň trochu pomáhat, poklízet a vařit, ale hlavně jsem se starala o Filípka - je tak krásný! Celý Milan... Asi jsem byla Martině na obtíž, nevím. Nikdy mě neměla moc ráda. Tak za mnou Jarda jednou přišel a řekl, že musím pryč. Nechápala jsem to, ale byl neoblomný, vůbec ho nezajímalo, co bude s Filípkem.

Nevěděla jsem, kudy kam, tak jsem zavolala Tomášovi, jestli by mě neodvezl do Polska. Chtěla jsem si tam najít bydlení, ale Tomáš se na mě vykašlal, dal mi trochu peněz - jako by peníze zmohly všechno - a tím to pro něj skončilo. Prý ať si do Polska jedu sama vlakem.

Musela jsem se zase stěhovat. Pomohla mi nejdřív kamarádka, u které jsem mohla být týden, pak se našel další kamarád... takhle už to prostě nejde dál! Jsem zoufalá a Filípek nemá kde pořádně být. Proč se Milan nevrátí? Proč nám nepomůže? Vůbec nevím, co mám dělat, a kamarádi mě vždycky nakonec podrazí. Tohle si přece Filípek nezaslouží.

Jak byste se zachovala v Radčině situaci?

Téma dne: Citové vydírání

Už vás někdy někdo citově vydíral?

Zavzpomínejte na citové vydírání, které se vám přihodilo, milé čtenářky! Posílejte mi své příspěvky k dnešnímu tématu do redakční pošty. Vaše vzpomínky nechť jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec textu. Proč? Jen tak budete mít šanci, získat za příspěvek krásný dárek v podobě dévédécka Cvičení po porodu a aviváže Silan Aroma Therapy - orchidea a růže.

Reklama