Bulvár

Radka Stupková: Vidím do záhrobí

 
Herečku Radku Stupkovou znáte zejména z dabingu, pro svůj velice všestranným hlas je vyhledávána prakticky všemi dabingovými středisky u nás.. Co jsme se o ní dozvěděli při našem rozhovoru? Vídá duchy zemřelých, nebojí se? Je bohatá? Čtěte dál...

Koukám, že s sebou máte pejska, jak se jmenuje?
Rasa je to westík a původně se jmenuje Gira Magnolia z Radslavic, ale když jsem si ji pořizovala, tak jsem si říkala: „Tenhle plyšák se přece nemůže jmenovat Gira, to je jméno jak pro rotvajlera.“ Tak se jmenuje Dorotka. A protože se mnou tráví dny a noci ve studiu, dostala se i na titulky jako paní režisérka Dorota Donská (smích).

Takže vy máte psa šlechtice...
Asi podle rodokmenu šlechtična je.

A vy – zkoumala jste někdy svůj rodokmen? Jste také šlechtična?
Já vás zaskočím. Představte si, že že můj původ zasahuje, až k jedné z větví rodu Švamberků – neplést se Schwarzenberky.

Radka Stupková

Narodila se 6. května 1962. V letech 1977 až 1983 vystudovala na pražské konzervatořï hudebně dramatický obor. Po studiích byla do roku ´86 v angažmá divadla v Příbrami, potom už jen na volné noze.

V Praze působila a působí v různých divadlech a divadelních spolcích (Divadlo na Vinohradech, SEMAFOR, Divadelní společnost Josefa Dvořáka, Divadlo ve Věži...). V současné době ji můžete spatřit jako Haničku ve hře Lucerna aneb boj o lípu (Divadelní společnost Josefa Dvořáka), Moniku ve hře Nežárli! (Divadlo ve Věži) a Annu v Kornelových vdovách (agentura Pražské kulturní služby).

Nevyhnula se ani moderování (Písničky z obrazovky na ČT, Počasí na TV Nova, Český rozhlas Regina...), muzikálu (Limonádový Joe, Romeo a Julie...) ale diváci ji asi nejvíc znají z dabingu. Dabovala množství rolí v mnoha filmech i seriálech. Pro svůj velice všestranným hlas je vyhledávána prakticky všemi dabingovými středisky u nás. Herečky, se kterými si ji můžete spojovat, jsou například Nastassja Kinski nebo Julia Ormondová.

A zahrála si i ve filmu (Láska z pasáže, Mladé víno, Byl jednou jeden polda II., Devět kruhů pekla...) a v televizi (O kráse a štěstí, Podivná nevěsta, Stvoření světa, Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Život na zámku, Bakaláři, Náves, Bambinot...).

S rodinou ale nepochodila. V mládí byla pět let vdaná, ale manželství ztroskotalo. „Za koho jsem byla provdána, to vám neprozradím,“ říká Radka, „ten člověk si nezaslouží ani špatnou reklamu.“

S panem ministrem zahraničí nechcete mít nic společného?
(Smích) Nevadilo by mi to, ale nemám. My jsme ze Švamberků, kdysi nám dokonce patřil i zámek Orlík. Pak ta naše větev bohužel pochudla, jak to tak bývá, a o majetky jsme přišli. Zámek se musel prodat a rod se nějak vytratil. Ale, nicméně, mám částečně modrou krev.

A krom toho, že jste částečně modrokrevná, tak jsem se o vás právě dozvěděl, že jste také čarodějnice a soukromá psycholožka. Jak jste se k tomuhle dostala?
S tou psycholožkou, je to trochu přehnané, spíš se o psychologii zajímám. A s tou čarodějnicí... nevím, asi jsem to měla tak trošku dané shůry. Myslím, že jsem člověk docela s fantazií. To má ale v dětství každý člověk, že si hraje s imaginárními kamarády a vidí tak věci, které jsou ostatním skryté. Ale později v pubertě jsem měla takové zážitky, že jsem dokázala předpovědět, co se stane.

Něco konkrétního?
To já mám spoustu konkrétních zážitků.

Tak ten nejlepší...
Nevím, jestli to je zrovna nejlepší, ale vzpomínám si třeba, že jsme jeli autem z chaty s mým tehdejším přítelem – bylo mi tak šestnáct, sedmnáct let. Vlastně nás jelo víc aut. Projížděli jsme takovou vesnicí a já najednou začala mít úplně šílený pocit strachu, takové to mrazení v žaludku. Nevěděla jsem proč, ale najednou povídám: „Honzo, zastav, já mám pocit, že se něco stane. Zablikej na ty kluky, ať jedou pomalu.“
A pořád dokola jako blázen: „Něco se stane. Něco se stane...“
On povídá: „Prosím tě, co blázníš, seď klidně.“ No, ale začal brzdit, protože viděl, že jsem si začala odepínat pás. V tu chvíli, jak jsem ten pás odepnula, dostal kluk v autě před námi smyk. Kutálel se a kutálel, až se zatavil v pangejtě.
My už jsme skoro stáli, takže Honza zastavil úplně a vylítli jsme ven za ním podívat se, jestli je v pořádku. Naštěstí se nic vážného nestalo, ale kdybych nezačala mít ten pocit, určitě bychom to do něj naprali.

To je skoro neuvěřitelný příběh...
Není jediný. Od té doby jsem měla takovéhle věci každou chvíli. Jednou jsem třeba jela domů ze školy a v tramvaji tak trochu klimbala, trochu myslela na různé věci. Najednou mě napadla myšlenka – úplně jasem ji viděla jako obraz: Přijdu domů, budou zavřené dveře do kuchyně, což nikdy nebývá, já ty dveře otevřu, tam bude sedět moje maminka v zeleném svetru, otočí se na mě a řekne: „Babička s tátou jsou v nemocnic.“
Probrala jsem se z toho zasnění a řekla si: „Ježišmarja, proč mám takovéhle idiotské myšlenky!“
Nicméně jsem přišla domů, dveře od kuchyně zavřené a už jsem věděla, která bije. Otevřela jsem ty dveře a přesně tak, jak jsem to viděla, se to stalo.

Napadá mě, zkoušela jste někdy vsadit sportku?
To ano, ale myslím si, že tyhle věci nefungují, pokud chcete svůj vlastní prospěch. To by bylo takových bohatých hodně.

Kdo ví, jak to ti výherci dělají, že?
(Smích) No, kdo ví? Zkusila jsem párkrát vsadit podle snáře a představte si, že jsem vyhrála. Ale byly to bohužel tak mizivé částky, že to nestojí za řeč.

A když se vrátíme k těm představám, to jste nikdy neměla strach?
Samozřejmě jsem strach měla. Tenkrát v osmdesátých letech o tom nebylo moc dostupné literatury. Takj sem si s tím nevěděla moc rady a raději to od sebe odháněla, jak se dalo.
Vrátila jsem se k tomu až později, a to je děsivá historka, při které by vás mohlo zamrazit.

Povídejte, jsem celý napjatý...
To už jsem byla po rozvodu, bylo mi nějakých osmadvacet. Chtěla jsem se vrátit na Prahu 1, kde jsem dřív bydlela a měla tam spoustu kamarádů. Našla jsem si inzerát, že někdo vymění 2+1 za menší, nebyl tam žádný telefon, jen adresa. Rozhodla jsem se napsat jim dopis a hodit ho rovnou do schránky v domě. Popsala jsem svůj byt a vyrazila.
Cestou jsem potkala kamarádku, která mi řekla, že půjde se mnou a pak si zajdeme na kafe.
Tak jsme šly – bylo to v Truhlářské ulici. Hodila jsem dopis do schránky, ale kamarádka mě přemluvila, abychom se tam šly rovnou podívat.
Otevřela nám asi třicetiletá paní s pěti-, šestiletým chlapečkem: „Pojďte dál.“
Byl tam velká předsíň a z ní jedny dveře do pokoje a jedny dveře do kuchyně a z těch dvou místností šly pak další dvoje dveře někam dál. V předsíni jsem si všimla, že u dveří do koupelny stojí takový malý, asi dvou a půlletý chlapeček. Když jsem však nahlédla do pokoje, všimla jsem si, že ten klučina je už uprostřed místnosti a pořád po mě zvědavě pokukuje.
Říkala jsem si: „To je štírek.“
Když jsme odcházely, tak jsem paní říkala: „No, já nevím, jestli pro vás bude můj byt vhodný. Já mám 1+1 a vy máte manžela a dvě malé děti...“ otočila jsem se na to druhé malé dítě, které se na mě usmívalo a vykukovalo zpoza dveří do pokoje.
Paní najednou zesinala, objala a chytla to starší dítě, co měla u sebe, a povídá: „My už máme jenom tady to jedno, nám to druhé umřelo.“
Otočila jsem se, ten malý chlapeček zapadl za ty dveře a já nevěděla, co mám říct. Začala jsem koktat, že se ozvu.
Venku mi kamarádka říká: „Hele, ty je znáš?“
„Jak je můžu znát? Je to inzerát z novin.“
„No a jaks´ mohla vědět, že měli dvě děti?“
„Jak, jak. Tak, když jsem tam viděla dvě děti, myslela jsem, že jsou její.“
„Jaký dvě děti? Tam žádný druhý dítě nebylo – kdes´ viděla dvě děti?“

A od té chvíle mě to mystično začalo zajímat.

Viděla jste film 6. smysl s Brucem Willisem?
Ne.

Tak se na něj podívejte – to je přesně o tom, co popisujete. Dobře, pojďme dál. Na co jste přišla, při svých zkoumáních tajemna?
Tyhle schopnosti má v sobě každý člověk, akorát je musí rozvíjet. Třetí oko máme všichni, ale málokdo ho umí používat. Víte, tak třeba, je už všeobecně známo, že většina lidí využívá zhruba třetinu mozku. No je pravda, že někteří nepoužívají ani tu desetinu, ale ty mám pocit všichni známe, protože je máme zřejmě všechny ve vládě (smích). Což je na druhou stranu i naše blbost a lenost, že je tam necháváme. Měli bychom začít hodně rychle používat, alespoň desetinu z té další třetiny, než bude pozdě (smích).

Malé srovnání...

   Jedna z hereček, které Radka dabuje, je i Nastassja Kinski. Radka k tomu říká:
„Je pikantní, že ač jsem tmavovláska, tak dabuji většinou blondýnky.“ Radka má totiž velice univerzální hlas, dokáže namluvit kojence i důchodce.
   Nastassja je skoro o rok a čtvrt starší než Radka. Na rozdíl od Radky má Nastassja tři děti, dvě s Egypťanem Ibrahimem Mossuou, jedno s černošským skladatelem Quincy Jonesem.

Jaké je, podle vás, ideální politické zřízení, když už takhle kritizujeme?
To jste mě dostal. Já jsem jeden z těch lidí, kteří umí báječně kritizovat, ale vlastně neví, co by bylo nejideálnější. Asi aby každý začal u sebe. Každý kritizuje, ale kdo ví, co by dělal, kdyby se tam sám dostal.
Já si myslím, že by mě ten moloch semlel natolik, že bych z toho brzy utekla. Myslet jenom na to, že si budu mamonit na dobu, kdy už ve funkci nebudu, na to bych neměla. Navíc jsem takový bojovník za spravedlnost a to vím, že by mě ukamenovali a umlátili tou svou demagogií. A já nemám ráda spory, hádky, konflikty a lži. Na to bych neměla žaludek. Být slušný politik je nezáviděníhodná situace. Děkuji, nechci (smích)!

Pojďme od té politiky k něčemu veselejšímu. Vy jste taková psí máma, kolik byste chtěla mít pejsků?
Moc. Já kdybych byla bohatá...

Počkat, počkat, jste slavná, tak přece musíte být bohatá, to je rovnice, ne?
Tak bohatá nejsem a slavná také moc ne. Jsem slavná právě do té míry, která mi teď vyhovuje. Potkávám se s lidmi, kteří mi třeba řeknou: „Ježišmarjá, že vy jste ta herečka,“ ale už si nevzpomenou na jméno. A nebo naopak, vědí, jak se jmenuji, ale neznají mou tvář, takže pak překvapeně reagují: „Jo, vy jste ta Radka Stupková?“ (Smích).
Zatím je to ideální kombinace, člověk se může svobodněji pohybovat po venku. Jediné, v čem by mi větší popularita asi pomohla, je to, že by mi víc usnadňovala získat další práci.

Špatně se vám hledá práce?

To ne. Zvlášť v současné době si nemohu stěžovat. A navíc, já jsem docela akční člověk a umím si, v případě nedostatku zajímavých nabídek, sama aktivně vytvořit projekt, který by mě uspokojoval. Alespoň co se divadla týče. Horší je to pochopitelně v oblasti médií (film, televize). Tam je to víc o štěstí a šanci – možnost lepšího výběru vám dá, až popularita. Je to trochu začarovaný kruh.
Ale, jak jsme mluvili o těch pejscích, tak kdybych byla bohatá, koupila bych si velký pozemek a zařídila si tam psí školku. Tam bych měla pejsky, kteří by se měli úžasně. To by bylo úplně super! To bych hrozně chtěla!
A to vám ještě řeknu. Krom toho, že jsem „slavná“, tak moji pejsci byli vždycky slavnější dřív než já. Třeba ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku hrála psa Beníka moje čubička Andulka, která byla před kamerou o rok dřív, než já natočila svůj první film (smích). A moje dalmatinka Cecilka byla zase několikrát v Ptákovinách a s Míšou Dolinovou několikrát moderovala na Nově počasí, také dřív než já...

S Cecilkou máte i jednu tajemnou příhodu, co se přesně stalo?
Měla jsem ji jedenáct let. Umřela na rakovinu. Operace nedopadla dobře, takže jsem ji musela nechat uspat. Umřela mi v náručí – neopustila jsem ji ani na vteřinu. Nechala jsem ji pohřbít na psím hřbitůvku... Jak jsem byla ze všeho vyčerpaná – protože já se vždycky zhroutím, až když je všechno zařízené – tak po tom, co jsem Cecilku pohřbila, jsem se vrátila domů a zapálila jí svíčičku. Měla jsem takový skleněný svícen. Vyčerpáním jsem usnula. Najednou rána jak z děla, a ten svícen praskl.
Probrala jsem se. Kus té svíčky ještě hořel, tak jsem ji sfoukla, poklidila střepy a šla si lehnout. Hlavou mi běželo, jak je to divné a jestli mi třeba Cecilka nedává nějaké znamení, že je v pořádku na druhé straně...?
Ráno jsem to volala kamarádce a jak telefonuji, tak koukám na zbytek toho očouzeného svícnu a v té očouzenině byla hlavička psa.

Vážně?
Vážně. Jestli chcete, tak vám pošlu fotku. Trochu jako kdyby ho namaloval Adolf Born. Kamarádka mi to nevěřila, vzala nějaké prášky a hned přijela. Ona je bývalá zdravotní sestra.
Povídá: „Nic mi neříkej, ukaž mi to. Ukaž mi to.“
Ukázala jsem jí prasklý svícen a ona: „Ježkovy zraky, no jo! Tam je hlavička psa...“
Takže se potvrdilo, že zatím blázen nejsem.

Vzkaz od Cecilky...

Když vy takhle komunikujete se záhrobím, nebojíte se večer doma sama?
A víte, že ani ne? V tomto směru mám docela pro strach uděláno. Také záleží, jak se k těm duchům postavíte. Naštěstí jsem nikdy doma neměla žádného poltergeista, který by třeba něco házel.
Když se člověk s něčím takovým potká, tak většinou stačí, když si řekne: „Nechávám tě v klidu, já jsem také v klidu. Jsi dobrý, děkuji ti za návštěvu.“ Oni nemají důvod se nám mstít – alespoň mně ne, já jsem docela klidná.

Takže nemáte ani trochu černé svědomí?
Nevím o ničem, co bych provedla a za co bych se musela stydět. Nevím ani o tom, že bych někomu vědomě ublížila. Jestli jsem někomu ublížila nevědomě, tak se za to omlouvám.
Věřím tomu, že když někomu ubližujete, nebo se třeba i mstíte a využijete možnosti někoho třeba zničit, za to, že vám ublížil, tak se vám to stejně tisíckrát vrátí.

Stalo se vám to někdy, že jste se chtěla někomu pomstít?
Stalo. A měla jsem vážně hrozný vztek. Kolega z divadla na mě udělal opravdu velký podraz a navíc mě okradl o docela pěkné peníze. Já jsem pak měla možnost to tomu člověku vrátit, ale neudělala jsem to. I kdyby šlo jen o objetí auta korunou, tak já si vždycky říkám, může snad to auto za to, že si ho koupil takový...

Co bych se ještě zeptal... Co snídáte?
BeBe dobré ráno (smích).

Teď žertujete?
Nežertuji, vážně snídám BeBe dobré ráno. A to ještě před tím, než byla ta reklama. Teď to sice nevypadá, protože mám tlusté období, ale když jsem potřebovala zhubnout, tak jsem vždycky začínala BeBe dobré ráno a pak přes den pěkně zeleninku a kuřátko. Zhubla jsem 14 kilo.
Na BeBe jsem zůstala. Ráno si musím dát kafíčko, pustit televizi, a jak namáčím ty sušenky do toho kafe, tak se pomalu, pomalinku probouzím.
Jenže přes den už to není poslušně zeleninka jako dřív. Jím různé buchty a podobně, takže jsem zase těch 14 kilo nabrala zpátky (smích).

Nakonec mi ještě odpovězte takovou tu dotěrnou novinářskou otázku: Co zrovna chystáte?
(Smích) Zrovna patnáctého budeme mít v Jindřišské věži oficiální premiéru komedie Nežárli, kterou jsem napsala se Zuzanou Kožinovou. Je to z prostředí italského Palerma, takže klasické téma láska a žárlivost. Je tam spousta vtipných situací a trapasů.

Nežárli!

Kdo v tom ještě hraje?
Je to v podstatě rodinné divadlo. Hraje tam Zdeněk Hruška, jeho bratr Libor Hruška, Liborova žena Kateřina Seidlová, Lucie Kožinová, to je Zdeňkova a Liborova sestřenice, její sestra Zuzana Kožinová, se kterou jsem právě psala ten scénář a která je zároveň i ředitelka divadla, její dcera Tereza Kocinová a ještě syn Libora a Kateřiny Michal Hruška. Akorát já jsem jen rodinná přítelkyně (smích).

Co popřála Radka čtenářkám Ženy-in?

Jak na vás Radka působí? Ve které roli si ji vybavujete? Znáte někoho, kdo vidí do záhrobí? Je něco, co byste chtěla Radce vzkázat?

   
29.09.2008 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [37] Pálivka [*]

    Článek o pani Stupkové mne připomíná zážitky mé sestry po úmrtí
    jejího manžela (mého švagra), bylo jich několik, alespoň jeden.
    Přišla za ní kamarádka, která ji zvala, že by si mohly jít spolu sednout do restaurace. Sestře se nechtělo a navíc neměla peníze na zbytečné rozhazování a tak řekla, že ne, že stejně na to nemá. Najednou ji z příborníku spadlo prasátko, které se rozbilo a vysypaly se peníze. Ona sama si pak řekla, že Bob (její zemřelý manžel) ji vlastně říká, že má jít a dává ji peníze. A tak tenkrát s kamarádkou odešla. Měla různých neuvěřitelných zážitků. Jsme dvojčata, ale mne se toto vůbec nestává.Jinak článek byl moc hezký a přeji paní Radce, aby vyhrála velkou sumu peněz, aby mohla mít školku pro své pejsky.

    superkarma: 0 30.09.2008, 13:52:41
  2. avatar
    [36] Krišpína [*]

    Náš syn se narodil ve 3:30.Ráno říkal můj táta novopečenému tatínkovi,že se v půl čtvrté probudil a zdálo se mu že jsem mu říkala,že máme kluka.Někdy se dějí nevysvětlitelné věci,párkrát se mi stalo,že i když jsem byla třeba v cizině na určitém místě poprvé v životě,s jistotou jsem věděla co je za rohem,jak to tam vypadá.

    superkarma: 0 29.09.2008, 19:45:27
  3. avatar
    [35] OlgaMarie [*]

    Právě zemřelý člověk se přijde rozloučit nebo omluvit. Táta se přišel rozloučit a když sestra volala ani se nedivila, že vím, v kolik hodin zemřel. Tchýně se přišla rozloučit, ale myslím si, že i omluvit, takže když přišel manžel z nemocnice, kde za ní byl, řekla jsem mu, že maminka zemřela. Prý ještě ne a za chvíli zvonil telefon.
    Jinak duchové, kteří se občas zjevují, jsou bloudivé duše. Zapalte svíčku a pomodlete se za ně, když jim nemůžete nebo nechcete pomoc, aby nalezly klid.

    superkarma: 0 29.09.2008, 17:37:50
  4. avatar
    [34] Eva_CZ [*]

    Jo, ja jsem se zamerila na hnedej flek. Ale verim, ze kdyby ty pani umrela babi, videla by tam babi.

    superkarma: 0 29.09.2008, 16:03:10
  5. [33] Anai [*]

    Julianna: díky a to o těch postavách, co vidí babička, to je síla, z toho mi jde mráz po zádech... Já mám často intuice, ale jen nejasné, třeba že je někdo dobrý nebo špatný člověk, že mi někde bude či nebude dobře (výměny bytů či zaměstnání) a často trpím katastrofickými představami, ale to je tak všechno, to má asi každý.

    superkarma: 0 29.09.2008, 14:46:25
  6. avatar
    [32] Julianna [*]

    Jo a Radka je mi moc sympatická, přeji hodně štěstíčka a zdravíčka a taky hodně .

    superkarma: 0 29.09.2008, 14:34:15
  7. avatar
    [31] Julianna [*]

    Anai: já ti věřím
    Aja: já vidím taky dvě
    Co umřel děda, vídá babička v noci, kdy nemůže spát po bytě různé lidi, jen do pasu, ženské i chlapy, ale říkala, že nic moc hezcí , prý se nebojí, jak na ně promluví, tak zmizí. Byla i u doktora, dal jí prášky na uklidnění, ale postavy tam má pořád.
    Já mám občas stav, že vím, co se stane, je to jen taková myšlenka - rychlá, která hned zmizí, vybavím si to, až ta situace nastane, den předem jsem věděla, že mi zemře moje milovaná prababička, věděla jsem, že mi odvezli dědu do nemocnice, že umře tchýně, to že někoho potkám, koho jsem dlouho neviděla, to se mi stává běžně.

    superkarma: 0 29.09.2008, 14:32:40

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Aja [*]

    Meander: A je tam ještě jeden z profilu...takovej pudl nějakej

    superkarma: 0 29.09.2008, 14:03:26
  2. avatar
    [29] Meander [*]

    Aja: Tak to koukáme na stejného psa, akorát že já mu říkám bílý

    superkarma: 0 29.09.2008, 14:00:33
  3. avatar
    [28] Aja [*]

    Meander: To obrácené "v" máš jako oko bílého? Koukni na to jako na čumák a vlevo nad tím je přivřené oko....

    superkarma: 0 29.09.2008, 13:52:38
  4. avatar
    [27] Meander [*]

    strhává... ach jo

    superkarma: 0 29.09.2008, 13:41:37
  5. avatar
    [26] Meander [*]

    Aja: Ne. Pořád i oko strhnává ten bílej zmetek

    superkarma: 0 29.09.2008, 13:41:09
  6. avatar
    [25] Aja [*]

    Meander: A psa s pravým rezavým uchem, zavřeným levým okem...nevidíš?

    superkarma: 0 29.09.2008, 13:08:36
  7. avatar
    [24] Sonne [*]

    Celá naše westička Tracy (myslím ten )

    superkarma: 0 29.09.2008, 13:04:02
  8. avatar
    [23] MEK [*]

    sympatická herečka

    superkarma: 0 29.09.2008, 12:39:22
  9. avatar
    [22] Meander [*]

    Tini: Anebo tak

    superkarma: 0 29.09.2008, 12:25:05
  10. [21] Tini [*]

    Meander: Ja vidim kralicka

    superkarma: 0 29.09.2008, 12:24:20
  11. avatar
    [20] Meander [*]

    Tini: Je tam z anfasu, bílý pes. Tlama, černý čenich, smutné oči, uši nahoru.

    superkarma: 0 29.09.2008, 11:51:59
  12. [19] Tini [*]

    Ja nevim..ja tam toho psika proste nevidim...

    superkarma: 0 29.09.2008, 11:42:13
  13. avatar
    [18] malá paní [*]

    Ten pejsek je vidět zřetelně.Sympatická a hezká paní.

    superkarma: 0 29.09.2008, 10:28:01
  14. [17] Anai [*]

    Ještě otázky: Radka je mi velmi sympatická, je mi líto, že je zřejmě sama, nemá ani děti...? Bohužel jako herečku si ji nevybavuju... budu se snažit jí v nějakém tom filmu objevit.

    superkarma: 0 29.09.2008, 10:27:35
  15. avatar
    [16] Arči [*]

    písmenko tam je:) ve slově BeBe..

    superkarma: 0 29.09.2008, 10:09:12
  16. avatar
    [15] Meander [*]

    Vidím tam jasně akvarelovou hlavu psa. A co má bejt?

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:54:40
  17. avatar
    [14] Deja [*]

    je tam jasný westík... jako moje Baruška

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:34:48
  18. [13] Verrunka [*]

    nevidím ani psa a ani písmenko,tak nic jdu do práce,pa večer to zkusím najít.

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:20:01
  19. avatar
    [12] Aja [*]

    Já tam vidím ty psí hlavy dvě...

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:15:15
  20. [11] FAXÍK [*]

    Verrunka: taky nevím kde je??

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:14:28
  21. avatar
    [10] kareta [*]

    Nastassja je krásná

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:13:57
  22. [9] knihovna [*]

    Písmeno jsem taky nenašla. Asi přibude během dne.

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:13:03
  23. [8] knihovna [*]

    Lucie Kožinová učí mého syna na housle a jemoc fain. Máme ji moc rádi. Stále s chystáme na jejich představení do Jindřišské věže. Úžasné prostředí.

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:09:55
  24. avatar
    [7] Žábina [*]

    fakt tam tu hlavu psa nevidíte? je tam úplně zřetelně
    zvlášť na fotce vlevo

    jinak určité tyto schopnosti má můj 10 letý syn..když byl mladší bylo to ještě výraznější

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:08:02
  25. [6] Verrunka [*]

    kde je to písmenko???

    superkarma: 0 29.09.2008, 09:03:25
  26. [5] Anai [*]

    Tajemné je pro mě především to, jak je možné, že tady vždycky ráno najdu téma, které řeším předešlý den. A zase - tentokrát záhrobí... A hned důkaz, že fantazii a představivost mám na rozdíl od štístko mizernou (psa na svícnu nevidím), přesto jsem přesvědčená, že jsem v sobotu v noci (resp. v neděli ráno) viděla ducha. Nejdřív jsem si myslela, že je to moje představivost spojená se světelnými odrazy světel z pouličních lamp nebo měsíce, že je to návaznost na sen - byly asi 3 ráno, běžně se v noci na chvíli probouzím. Zkoumala jsem to a naopak se snažila úpěnlivě vidět jen to, co jsem si myslela, že to je: hra světla a ne tvář, nebo spíše lebka, velikosti asi 80x40... Ale pořád jsem vidělat jen tu lebku. Tak jsem vstala a šla do kuchyně. Ještě jsem to zkoumala, když jsem to míjela, pořád to tam bylo, i když už ne tak moc jasně. V kuchyni jsem rozsvítila a chviličku si četla. Ani jsem se vlastně nebála. Když jsem se vrátila do ložnice a znovu si lehla, marně jsem "to" na stěně hledala, prostě to zmizelo, světlo se na té stěně odráželo, ale úplně "obyčejně", po hlavě ani potuchy...
    Stopy ducha už jsem za 9 let, co žiju v tomto bytě zaznamenala víckrát, většinou to známí a především můj berou nevážně, smějí se mi. Já bych se asi taky smála, kdybych se s těmi jevy zcela konkrétně nesetkala, prostě by to museli zažít, pak by uvěřili. Co Vy, uvěří mně některá z Vás?

    superkarma: 0 29.09.2008, 08:12:17
  27. [4] FAXÍK [*]

    působí na mě příjemně a nikoho kdo vidí do záhrobí neznám, vzkazuju jí ať se jí daří v životě a hodně zdraví a štěstí

    superkarma: 0 29.09.2008, 08:08:56
  28. avatar
    [3] ŠTÍSTKO [*]

    Eva_Fl: Heather: první foto levý horní kraj

    superkarma: 0 29.09.2008, 07:46:15
  29. avatar
    [2] Heather [*]

    Eva_FI: To je jen pro lidi s nadbytkem fantazie... Já taky vidím kulový

    superkarma: 0 29.09.2008, 06:53:29
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Kde je hlava psa?

    superkarma: 0 29.09.2008, 01:12:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme