Bulvár

Radek John: Vyhrajte Memento

 

Všichni lidé jsou někde na obědě, ulice jsou pusté a prázdné /scéna: opuštěné náměstí, poledne/... Je větrno, podzim už nakousl svůj díl z ročního krajíce a teď si hlasitě pohrává s listím nedalekého křoviska /efekty: šumění větru/, mladý publicista postává na autobusové zastávce na chodníku, opírá se o nízké zábradlí a přidržuje si klobouk.

Ze zatáčky vyjíždí nablýskaná limuzína, zastavuje vedle mladíka a automatika stahuje okénko /efekty: zvuk motoru, brzd a stahování okénka/.

„Jsem tady pro vás,“ ozve se ponurý baryton z vozu.

Mladík váhavě otvírá dveře spolujezdce, dobře si uvědomuje, že muž, vedle kterého usedá, se nezastaví ani před nejtvrdšími chlapy z galerky. /efekty: zabouchnutí dveří vozu/

Takhle nějak začala naše schůzka s redaktorem a moderátorem Radkem Johnem.

Když jsem na vás čekal, viděl jsem na autobusové zastávce vylepený volební plakát Luďka Soboty se sloganem: Nekažte si sobotu, přijďte volit v pátek. Jak na vás působí, když se „použití“ umělci vrhají do politiky?
Tak už i Sobota za někoho kandiduje...?

Radek John

Narodil se 6. prosince 1954 v Praze do rodiny imunologa Ctirada Johna a redaktorky Boženy Johnové.

V roce 1979 vystudoval dramaturgii na FAMU. V letech 1980 až 1993 byl redaktorem časopisu Mladý svět, ve kterém mu vycházely hlavně cestopisné reportáže. V 80. letech pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako scénárista a spolupracoval i s televizí. Jako moderátor působí v TV Nova, kde je šéfem publicistiky. Jeho pořad Na vlastní oči je nejdéle souvisle vysílaným pořadem této televize.

Je autorem scénářů například k filmům Sněženky a machři (1983), Bony a klid (1987), Tankový prapor (1991)...

Jako spisovatel se v roce 1980 uvedl románem Džínový svět, jeho nejznámější román je Memento (1986), které se stalo pro generaci dnešních třicátníků bezesporu kultovním. Jeho knihy se většinou zaměřují na problémy mladých v dnešním světě. Často se vrací k otázkám drog, násilí, prostituce.
V roce 1995 se stal vítězem ankety TýTý o nejpopulárnější tvář obrazovky.

Žije v pražských Dejvicích. Jeho manželkou je herečka Zlata Adamovská, mají spolu dvě děti, Barbaru a Petra.

Za ODS...
Samozřejmě, že každého hned napadne, kolik za to ten člověk dostal přímo, kolik nepřímo? Už reklamy jsou často problematické. Člověk si říká: „To ses prodal. Říkáš věci, které si nemyslíš...“ Prodat se do voleb je ještě problematičtější. V životě bych to neudělal.

Chtěl bych se zeptat na knihu Memento. Tahle vaše kniha ovlivnila a ovlivňuje mnoho mladých lidí v přístupu k drogám. Je napsána podle skutečných žijících lidí. Sledoval jste dál osud Michala, hlavního hrdiny Mementa?
Všichni hrdinové knihy Memento jsou mrtví. Zemřeli tak, jak jim narkomanské zákony kázaly. Na předávkování, na špinavé příměsi, sebevraždou, když nevěděli, kudy kam. Hlavní hrdina je výjimkou, zkazil statistiky. Ve skutečnosti se ukázalo, že trvalé poškození mozku není trvalé, doktoři ho naučili znovu zadržovat moč a stolici, polykat potravu. Maminka ho na revers dostala z blázince. Michal se vrátil, znovu vařil perník, zatáhl do toho dalších asi 400 kluků a holek. Teprve v létě ´89 se chystala tajná šťára na výrobce pervitinu, takže se to jako první dozvěděli výrobci pervitinu. Michal se lekl, chtěl utéct z Prahy. Maminka mu našla místo na horské boudě v Krkonoších, kdy měl umývat černé nádobí. Odjel autobusem do Špindlerova Mlýna, vystoupil na nádraží, začal stoupat k horské boudě, a když byl v polovině kopce, tak do něj udeřil blesk a zabil ho.
Mystická smrt. Naši předkové říkali, že blesk je posel boží. Tenhle kluk zatáhl do drog několik stovek lidí, způsobil jejich neštěstí – a zemřel bleskem.

To je příběh hodný filmu...
Všichni mi říkali, abych napsal Memento dvě. Moc se mi do toho nechce. Bylo by příliš depresivní. Napsat druhý díl něčeho, to už musíte mít opravdu dobrý důvod, abyste se do toho pustil.

U Sněženek a machrů jste měl silnější motivaci?
Mnohem silnější. Sněženky a machři vznikly za totáče a byli o studentech plných ideálů, kteří chtěli všechno dělat jinak než dospělí smíření s tím, jak to tady vypadalo. Říkali jsme si s Ivo Pelantem, že napsat druhý díl po pětadvaceti letech je krásná příležitost podívat se, jak jinak to tedy udělali, jak přežili éru dřevního kapitalismu, co dokázali a co nedokázali... Je to taková bilanční generační záležitost. Podívat se, jak ta generace dopadla po převratu, tomu jsme neodolali.
U Mementa by určitě šlo napsat druhý díl, na všech besedách se mě na osudy hrdinů Mementa ptají. Asi by to lidi zajímalo. Ale já sám nejsem přesvědčený o tom, že bych měl Memento dvě napsat.

A někdy v budoucnu?
Nikdy neříkej nikdy. Takže zatím ne. Memento vyšlo nedávno znovu, teď je v obchodech. Kdekdo mi dává knížku podepisovat, stále se kupuje. Zatím se mi zdá, že Memento jedna stačí.

Co vy a drogy? Nemíním tím alkohol či cigarety, ale zakázané látky.
Nemíníte tím ty drogy, které zabíjí největší počet lidí - mnohonásobně větší než všechny nelegální drogy dohromady.

Ano, přesně ty...
Když jsem se pohyboval v narkomanských brlozích, tak mi samozřejmě nabízeli drogy denně. Ale takový brloh je místo, kde člověk drogy brát nezačne, spíš tam když tak jednou skončí. Takže nikdy s nimi, nikdy jejich stříkačkami, protože právě tak vzniká riziko nákazy. Nikdy to, co vyrobili, protože řada z nich to opravdu neumí a vyrábějí se tady hrozné věci. Nikdy látku z černého trhu, protože na drogách se vydělává tak, že se vezme drahá droga, nastaví se nějakou levnou látkou, a pak se to celé nějakému blbečkovi, který to nepozná, prodá jako drahá droga. A příměsi jsou často smrtící. Narkoman nakonec neumře na drogu, umře mnohem dřív právě na špinavé příměsi.
Ale, když jsem se chystal psát Memento a měl k ruce už hodně materiálu, tak jsem si říkal, že to musím zkusit, aby mi narkomani neříkali, co si to dovoluji popisovat, když o tom nevím všechno. Jeden lékař pro mne ukradl chemicky čistou budivou látku, a ten pokus jsme udělali. Když jsem psal Memento, věděl jsem, která bije.
Musím ale dodat, že kdo opakuje pokusy s drogami a nepřestane včas, nemůže skončit jinak než v závislosti. Takže ani já neopakuji. Ostatně znám mnohem hezčí a zajímavější rozkoše než jsou ty drogové, v jejichž jménu v brlohu neskončím.

Byl jste v rauši?
Budivá droga, to je posun sebehodnocení a pocit obrovské energie. Člověk nespí, zdá se mu, že nic pro něj není překážkou. Kdo z nás by nechtěl mít pocit, že je největší borec na světě, že nemusí odpočívat a tak dále... To vám budivá droga poskytne. Jenže pak si to vybere i s úroky. Zrádné je, že ze začátku působí příjemně, tváří se, že je váš sluha, ale to už je váš pán. Jenom to ještě nevíte.

Vím o vás, že máte rád rychlost a adrenalin. Je vaše povolání adrenalinový sport?
Upozorňuji, že rychlost rád mám, ale nikoli na silnici. Kdo chce rychlost, ať si koupí jízdu na okruhu, kde je to bezpečné a nezabije třicet lidí. Jinak samozřejmě že dlouhodobější a zajímavější adrenalin je v povolání, které je rizikové, je o něčem, něco přináší, a má pak nějakou zpětnou vazbu. Pořad Na vlastní oči, nejdéle fungující pořad televize Nova, nám přinesl hodně stresů i satisfakce. Dělat ho byl mnohem větší adrenalin než jakákoli rychlost. Rychlost jako taková je jenom ventil ze stresu.

Docela by mě zajímalo, jestli se vám stal nějaký nebezpečný zážitek, při kterém jste se vyloženě bál? A nebavme se teď o vašem pobytu v Harlemu, ale o domácím lovišti...
Na základě zkušeností, které bych tu nerad popisoval, máme, když je potřeba, k dispozici ochranku během několika desítek minut. Jenže když ji pak máte, poznáte i její limity. Nebezpečné okamžiky jsou bohužel součástí novinářské práce a sebelepší ochranka vás přitom neochrání. Takže obecně přijímáme nějaká bezpečnostní opatření, jejichž síla je právě v tom, že je nikdo nezná. Víc vám k nebezpečným zážitkům neřeknu.

To je jasné. Na co v takových chvílích myslíte, na rodinu?
Myslím na to, že jsem blázen, když se do takových věcí pouštím. Že děláme cínové vojáčky národu, jehož poměrně velká část jsou zločinci, tuneláři a hajzlové. Ptám se sám sebe, jestli to stojí za to. Ocenění té větší části národa, která nedělá sprosťárny, nám ale potvrzuje, že to má smysl. Kdyby zločince, lháře a lumpy nikdo neodhaloval, změní se naše milá zemička v úplnou džungli.

Vyhrajte knihu Memento
s osobním věnováním od Radka Johna

Jaké je nejoblíbenější víno Radka Johna?
   a) krabicové z Tesca
   b) šampaňské
   c) Chateau Margaux

Pokud odpovíte správně, máte šanci vyhrát knihu Memento s osobním věnováním od jejího autora, Radka Johna. Soutěž ukončíme v neděli 14. prosince 2008 o půlnoci.

Ze správných odpovědí vylosujeme jednoho výherce. Přejeme hodně štěstí!

Odpověď pište SEM.

(Soutěž byla kvůli přehlednosti diskuze přesunuta a správné odpovědi zde v diskuzi smazány, odpovědi ale byly samozřejmě archivovány a budou započteny).


Vyhlášení

Vítězem soutěže a knihu Memento s osobním věnováním od Radka Johna se stává... (okamžik napětí)...

nick páťa

GRATULUJEME! Cena je připravena k vyzvednutí v redakci, nebo Vám přijde po Novém roce poštou.

Máte spasitelské sklony?
Myslím, že pořad Na vlastní oči spasil řadu lidí, odkryl řadu průšvihů, do kterých by mnoho diváků spadlo, kdybychom je v našem pořadu nezveřejnili, odradil některé potenciální lumpy od lumpáren. Ale samozřejmě primární cíl byl dělat dobrou novinařinu a říkat pravdu.
Nakonec stejně všechny nespasíte. Ty hloupější a bezcharakternější spasit nejde, spasit lze jen ty chytré. Se spoustou hajzlů, kteří jsou nespasitelní, nejde dělat nic jiného, než že zveřejníte, kdo doopravdy jsou. Je to alespoň částečná ochrana společnosti, nic víc, nic míň.

Pojďme k něčemu jinému. Když jsem si objednal čaj s mlékem, řekl jste, že ho nemáte rád, proč?
To jsou staré rány ze školky, kdy nám dávali povinně čaj s mlékem. Řekl bych, že většina mé generace nepije čaj s mlékem a nejí špenát. To byl taky postrach předškolních a školních jídelen. Možná se podle toho dá poznat, kdo chodil do českých školek a škol v šedesátých letech.

Četl jsem o vás, že se bojíte jediného: setkání s rozzuřenou Lochnesskou. Vy věříte podobným záhadám?
V tom rozhovoru se mě ptali, s kým bych se nechtěl nikdy setkat. Vzhledem k tomu, že jsem se už setkal s vrahouny, drogovými dealery, prostitutkami uspávačkami, pasáky a lumpy všeho druhu – sem počítám i některé politiky, tak Lochnesska už byl jen vtip. Na záhady zrovna moc nevěřím – spíš mě baví pozorovat, jak se jimi někteří lidé živí.

Vy jste v Harlemu v New Yorku dělal reportáž, která spočívala v tom, že jste bydlel asi 14 dní s jedenadvaceti HIV postiženými, kteří všichni měli AIDS. Udělal jste si pak test na HIV?
Když žijete v takovéhle partě, samozřejmě víte, že se to nepřenáší přes příbory a hrníčky, ale přesto ke společnému nádobí máte určitý ostych. Samozřejmě si ho ale musíte normálně brát, protože jinak by vám ti lidé plivli do obličeje. Nemůžete se jich stranit a současně chtít, aby se vám svěřovali se svými bolestmi. Po návratu jsem samozřejmě šel na test. Ale pozor, když třeba vaše čtenářka zažije rizikový pohlavní styk a pak si řekne druhý den ráno: „Ježiši, to jsem husa!“ a honem běží na test, aby se ujistila, že je v pohodě, ten test jí bohužel pravdu ještě neukáže. Musí uplynout několik týdnů, během kterých prožívá muka, než jí test ukáže spolehlivě, jestli je pozitivní, nebo není. Test totiž neukazuje přítomnost viru, ale protilátek proti němu. A ty se vytvoří až za nějakou dobu. Takže já jsem sice šel na test hned po příjezdu z Ameriky, ten ale ukázal spíš to, že jsem byl zdravý před odjezdem do Harlemu. Teprve test po šesti nedělích potvrdil, že se nákaza skutečně nepřenáší nádobím a hrníčky, ani tím, že si s nemocnými podáte ruku. Naštěstí.

To jsem tak trochu předpokládal. Pojďme dál, říká se o vás, že jste znalec vín...
Já především protestuji proti slovu znalec. Jsem milovník vín. Ale milovník vín je mnohem víc než znalec. Znalec pije zadarmo a víno kritizuje, zatímco milovník víno miluje a kupuje si ho, takže živí vinaře. Znalec vinaře naopak často ničí. Na znalce jsou vinaři většinou naštvaní, kdežto milovníci jim umožňují dělat víno.

Co je pro vás nejlepší víno?
Existuje takzvaná velká pětka z Bordeaux, což jsou červená vína z pěti konkrétních vinic. Jsou tak skvělá, že vyzrávají a bývají stále pozoruhodnější během dvaceti, třiceti, čtyřiceti let. Láhev vína z těchto vinic stojí desetitisíce. Samozřejmě, že milovník je chce ochutnat. Dělá se to tak, že se sejde čtrnáct milovníků, koupí si tu jednu drahou láhev, každý dá nějaký ten tisíc a dostane do skleničky půl deci. To pak celý večer očichává, ochutnává, rozebírá a diskutuje o kvalitě toho božského moku.

Nejúžasnější z těchhle vín je pro mne Chateau Margaux. Jde o kupáž, neboli směs odrůd, v níž je sedmdesát pět procent Cabernet Sauvignonu, 20 procent Merlotu, a pak už jen maličko Cabernetu Franc a Petit Verdotu. Když tohle víno ochutnáváte, je to jako by do vás vstupoval pánbůh v sametovém pyžamu. Takový svátek ale lze zažít jen párkrát za život. Milovníci vín spíš hledají skoro stejně dobrá vína jako ta slavná, ale mnohem levnější. Ceny těch slavných vín samozřejmě ženou nahoru snobi. Milovníci hledají skoro stejnou kvalitu za méně peněz, a právě to je na tom baví. Je to taková věčná hra: „Je toto víno dobré za tuto cenu – není, pryč s ním! Je toto víno dobré za tuto cenu – je, hurá na něj!“ Tajemství, jak se dostat ke skoro stejně skvělým vínům, ale mnohem levnějším, my milovníci známe, a já vám ho prozradím. Zkoušejte vína z vinic sousedících s těmi nejslavnějšími. Anebo ta, která budou teprve slavná.

Když máte dobrý nos a chuťové pohárky, najdete je. A ještě jedna úžasná věc: S víny můžete procestovat celý svět. Začnete slavnostní večeři předkrmem, ke kterému si dáte skvostný Sauvignon Blanc z oblasti Malborough na Novém Zélandu, pak přeletíte na červené víno do Argentiny – tam se opravdu najdou věci. Malbeky, Merloty, Pinoty, Cabernety. Anebo když se vám zachce, zabrousíte do Austrálie, Jihoafrické republiky případně Kalifornie, podle toho, na jaké chutě a vůně se vám sbíhají sliny. Takhle můžete putovat donekonečna – nevynechejte Burgundsko, Itálii, Německo, Rakousko – vzorků pozoruhodných vín jsou desetitisíce.

Jak se lze naučit rozumět vínu?
Jedině ochutnáváním a srovnáváním vzorků. Proto je víno společenský nápoj. Kdo chce vínu rozumět, musí se sejít s kamarády, otevřít deset, dvanáct láhví stejné odrůdy z různých koutů světa a porovnávat. Kdybyste tohle udělal doma sám, uchlastáte se. Proto víno nutí lidi scházet se. Máme například společnost zapálených milovníků vína, která se jmenuje Dlouhý stůl přátel vína. Scházíme se jednou měsíčně ke konkrétní odrůdě. Každý přinese od té odrůdy tu nejlepší láhev, co našel, hodnotí se anonymně a ten, kdo přinesl nejhorší láhev, zaplatí všem večeři. To se sakra všichni snaží, aby přinesli dobré víno. Což je na druhé straně jediná možnost, jak úspěšně pokračovat ve studiu. Srovnáváním patoků se nic nenaučíte.
 
Umíte otvírat láhev šavličkou?
Ano, jsem v klubu sabrážistů, a dokonce mám svoji šavli, na které je vyryté moje jméno. Dostal jsem ji na základě úspěšně složené zkoušky z otvírání vína šavlí. Ale, mimochodem, ta metoda je na efekt, ono se trochu toho vína někdy vylije, takže doma si víno šavlí neotvírám, zvlášť když jde třeba o pravé šampaňské (smích).

Já jsem velmi ekologický a nesnáším, když se plýtvá. Třeba když se vyhazují potraviny. Nebo nenávidím, když v sobotu potkávám v krámě lidi, kterým přetékají nákupní vozíky potravinami. Vždycky si říkám, že ty kila budou buď na té paní, co to veze, nebo v popelnici – obojí je špatně. A nesnáším, když se vylévá dobré víno. Trpím třeba, když závodníci formule jedna po sobě na stupni vítězů stříkají šampaňské, které je velmi kvalitní. Takže šavle je na můj vkus neekologické otvírání.

Co kromě toho, že si ekologicky otvíráte víno, ještě pro ekologii děláte – máte ekologickou domácnost?
Snažím se nemrhat jídlem, tekutinami, energií, přijde mi absurdní, když si lidé kupují auta s obrovskou spotřebou. Přijde mi šílené, když si někdo koupí soukromé letadlo, protože spotřebuje neuvěřitelné množství kyslíku při jediné cestě kvůli jedinému člověku – takový člověk by měl platit nějakou speciální daň za mrhání přírodními zdroji. Snažím se prostě chovat úsporně. Řada přírodních zdrojů je neobnovitelná a my zemi ve své hamižnosti, zpupnosti a ješitnosti drancujeme. Přitom bychom svět měli vybydlovat co nejméně, jinak zabijeme sebe nebo naše potomky. O tomhle jsem začal přemýšlet na cestách. Potkal jsem na Srí Lance tisíce dětí, které žebraly z hladu. Viděl jsem lidi hlady umírat. Od té doby je mi trapné vyhazovat potraviny a plýtvat čímkoliv z pouhé zpupnosti.

Takže byste si nikdy nepořídil nic přehnaně luxusního, třeba jachtu?
To je přesně plýtvání, které nemám rád. Když někdo smrtelně touží po jachtě, může si ji na pár dní své dovolené pronajmout. Koupená jachta tři čtvrtiny roku prostojí někde v doku – není to pak jen o tom, že se chce někdo vytahovat, že má jachtu? Zavání mi to trochu tím, jak se pan Ďuričko s panem Kočkou sázeli a vytahovali, kdo má u sebe větší obnos. Jako by to něco vypovídalo o kvalitě těch lidí. Takovéhle předváděčky nesnáším, nesnáším ani lidi, kteří musí mít za každou cenu značkové oblečení. Lidé, kteří sami nejsou značka, si myslí, že se značkou stanou, když budou mít značkové věci, auta, šperky... Mnohem raději bych viděl, kdyby ti lidé sami o sobě byli značky.

O vás se rozhodně, že značka jste, říct dá, minimálně pořadu Na vlastní oči...
No hurá. Když jsme ten pořad vymýšleli, řekli jsme si: Nepůjde vůbec o to, jak budeme oblečení, nejsme žádní manekýni. Půjde nám o mnohem víc. A diváci tohle myslím dobře vnímají. Nejsme ti, kteří potřebují hadry z nejdražší ulice. Nebo poslední modely aut. Jsou důležitější věci než se zdobit indiánskými peříčky a korálky. Lidé, kteří se příliš okorálkovávají, jsou neekologičtí a směšní.

Která osoba je pro vás, ať už historicky nebo v současnosti, největší značka naší země?
No, to víte, že existuje sexy mozek, ale myslím, že ho nejde hledat v této zemi. Nejvíc sexy mozek je Bill Gates – to je obdivuhodná figura. Pro mě je značka člověk, který udělal něco úžasného a pomohl tím lidstvu posunout se o krůček k lepšímu. Bill Gates je pro mě značka všech dob a ne náhodou si koupil deník Leonarda Da Vinciho, protože jemu patří víc než komukoliv jinému. On si zaslouží mít ho v knihovně.

Tak to máme hned dvě velké značky, které sice příliš nesouvisí s naší zemí...
Není důvod hrát si jen na našem písečku. Žijeme v globální civilizaci a je potřeba říci si otevřeně, kdo je globální vůl, a kdo ne. Pak už je jedno, z kterého státu pochází.

Globální civilizace... Jak se vám líbí globalizace světa?
Málo, protože globální civilizace může skončit v globální krizi – to je něco, co teď zažijeme. Ve středověku byla víceméně uzavřená údolí, lidé v nich žili chráněni třeba před nemocemi zuřícími v jiných koutech světa. Dejme tomu AIDS by se tehdy rozhodně nerozšířilo po světě jako dnes. A když tehdy přišla epidemie, to už musela být supernakažlivá nemoc. Teď v tom opravdu lítáme, všichni si tady všechno špatné globálně předáme. Globální ekonomika se všemožnými akciemi, jejichž ceny neodpovídaly hodnotě firem, a cennými papíry, které jsou bezcenné, se všemi těmi hrabivostí nafouknutými bublinami, s finančními instrumenty, které nejsou podepřeny hodnotami a prací, to je opravdu něco, co společnost, v níž jde skoro jen o prachy, může stáhnout do propasti. Takže se mi globalizace nelíbí, ale to je tak všechno, co s tím můžu dělat. Jediná záchrana je začít globálně makat.

A jaké je tedy podle vás ideální politické zřízení?
Ideální politické zřízení neexistuje. Demokracie je samozřejmě nejlepší ze všech špatných variant. Podstatné je pochopit, že politici v demokracii jsou něco jako popeláři – buď dobře vyvážejí popelnice, a pak si je nechme, nebo je vyvážejí špatně, nebo dokonce s nimi šmelí, a pak je vyměňme. Nic víc, nic míň. Jsou to servismani, naši zaměstnanci, kteří se na nás nemají co vytahovat. Je legrační, jak jsou vždycky pokorní měsíc před volbami, a pak jsou zase zpupní a zvesela zkoušejí rozkrádat naše peníze. Takže měňme špatné popeláře – to je jediná možnost.

Takže ideální politické zřízení je vlastně to, které se dá okamžitě změnit?
To, které nedokáže zabránit svobodným volbám. Ty jsou to jediné, co na naše zaměstnance – politiky máme. Krást jim, jak se ukazuje, nezabráníme. Ale aspoň jim to můžeme jednou za čtyři roky spočítat. Což by se samozřejmě mělo týkat i prezidenta. Že se všichni místní politici všemožně snaží zabránit veřejné volbě prezidenta je velká sprosťárna.

Nakonec pár povrchních otázek: Vaše oblíbená barva?
Asi červená. Adrenalin, rychlost... To je mimochodem další problém globalizace – my jsme tak rozmáchlí, že už bychom se těžko vraceli k nějakým uzavřeným kulturám. Já prostě chci objet svět, chci ho vidět. Ve středověku by to byla celoživotní cesta, událost století. Už se nedokážeme vrátit k normálním věcem, jakými lidé žili po staletí, když jsme přičuchli k těm úžasným výhodám globální civilizace. Tím nás dostala. Ale velké výhody časem vystřídají velké nevýhody. Pěkně si to odneseme. Zaplatíme za to. My nebo naše děti.

Další taková otázka: Oblíbená kniha, která vás nejvíce zasáhla?
Těžká otázka. Ohňostroj marnosti je úžasná knížka. Američani měli jeden čas v literatuře obrovský náskok. Ukazovali, jak to ve zbytku světa bude vypadat za léta.
V pubertě jsem dostal plný zásah Ernestem Hemingwayem a jsem šťastný, že se to stalo. Cestoval jsem pak na Key West do jeho domu a užíval si tam maximálně svůj obdiv k tomu úžasnému dobrodruhovi, který přišel s úplně novým způsobem vyprávění lidských osudů. A dál – Sto roků samoty je nepřekonatelná kniha... Našel bych asi desítku skvostných knih – Kdo chytá v žitě, Tichá dohoda, Přelet nad kukaččím hnízdem a tak dále a tak dále. 

Stejná otázka, ale na divadlo, sám jste scénárista...
Mě zprostředkovaně ovlivnil asi nejvíce Voskovec a Werich, které jsem sice na divadle nezažil, ale vyšly od nich Předscény na gramofonových deskách a hry knižně. Potom zlatá éra Semaforu, kterou už jsem naštěstí stihnul – když byl pan Suchý ve vrcholné kondici, tak to bylo něco geniálního. A Otomar Krejča v divadle Za Branou, které komunisti zakázali. To, že zavřeli dokonce divadlo, byl velký zážitek nenávisti ke zřízení. Poslední představení, na které se mi podařilo proklouznout, byla zádušní mše za svobodu. To jsou ty silné vjemy, kdy divadlo bojovalo za pokrok a svobodné myšlení ničilo režim. Tehdy byla představení prostě o něčem. A o čem jsou dnes?
Dnes vražte do představení třeba živé tygry, kostýmy, výpravu, nějaký ten zpěv a tanec, aby přišlo co nejvíc diváků a vydělaly se prachy. Neříkám to samozřejmě o všech divadelních představeních, ale už se zkrátka ztratily ty silné chvíle, kdy si člověk užíval dvě hodiny svobody a jeho samotného to motivovalo za svobodu a lidskou důstojnost bojovat. Teď už jde jenom o divadlo, dřív bylo divadlo na život a na smrt.

O čem by, podle vás, dnes psal písně Karel Kryl?
Bylo by určitě dost témat. On byl génius a rozhořčený mladý muž, a dnes je hodně důvodů, proč se rozhořčit. Když si vezmete tunelování, to, jak tady obyčejný človíček není chráněný. Jak si to tu zločinecké a politické mafie rozdávají a kradou peníze daňových poplatníků... Já myslím, že Karel Kryl nám opravdu chybí.

A nemělo by ho tak trochu nahradit třeba právě to divadlo?
Tohle asi v divadelní hře tak úplně nejde. Anebo chybí talent. To je veliká otázka, jak to, že tady v šedesátých letech byly tak velké talenty, a dnes už ne. Je to možná dané i tím, že najednou je všechno dovoleno, no a o co jde. Komerce dneska chce vydělat prachy, a ani nic neříct. Dnes se točí třeba seriály, které nechtějí nic říct, chtějí jen udržet diváky u obrazovek, aby do nich narvali dávku reklam. Takže otázka zní, zda se talenty přestaly rodit, nebo je ničí konzumní společnost?

Vy máte hodně kritický pohled na různé věci, jste v soukromí morous?
Doufám, že ne, snažím se odreagovávat, což je mimochodem třeba i to víno. Ale to je velmi nebezpečné – víno se má pít, když je člověk v pohodě, a ne, když je v nepohodě. Snažím se občas vypnout, hodit problémy za hlavu, nenechat si zkazit každou hodinu mého života. Jsou chvíle, kdy si říkám: „Dejte mi se všemi těmi průšvihy pokoj! Proč tady mám být obecní hromosvod?“
Proto jsme si třeba koupili vinný sklep v Mikulově, kde se s vinaři nebavíme o politice a podobných pitomostech, ale o věčných hodnotách, jako například jak se vede této odrůdě v tomto regionu a tak dále a tak dále... Úžasný relax.

Tak jsme zase u vína.. Poznáte podle chuti hroznu, jaké z něj bude víno?
Podle chuti můžete odhadnout málo. Kvalita vína záleží samozřejmě i na cukernatosti hroznů a obsahu kyselinek a extraktu, ale hlavně na práci vinaře. Ten může zničit i sebelepší hrozny, a naopak. Mne se často ptají, jestli jsme si také pořídili vinici, když už máme ten sklípek. Nepořídili. Vinařem už bych se vyučit nemohl, chce to spoustu času a zkušeností, to musíte být na vinici celý život. Ale když to umíte, stojí to za to. Na Moravě každý rok vznikne pár úžasných světových vín – jenom je najít!

Jak snášíte popularitu – je něco, co vás na ní štve?
Kdybych to byl věděl, tak bych si popularitu nezvolil. Když člověk vydá svou tvář, je zcela ztracen, stává se obětí čehokoli. Včetně lidí, kteří ho poznají a nenávidí, včetně lidí, o kterých jsme točili, včetně jejich příbuzných... Popularitu by si měl každý rozmyslet, je to celoživotně svazující věc. Vyhnout se jí je pro mnoho lidí mnohem rozumnějším řešením.

A co vás na vaší popularitě nejvíc potěšilo?
Když třeba jedete metrem, zastaví vás paní a řekne: „Díky.“ To je fajn. A popravdě, mezi vinaře a sommeliéry a na špičkové profesionální ochutnávky jsem se dostal jenom díky tomu, že jsem známý. Takže popularita má přece jen své výhody. Nevýhody ale převažují.

Co popřál Radek John našim čtenářkám?

Související články:
Zlata Adamovská? Holka do nepohody...
 

Máte rádi Radka Johna? Četli jste někdy některou jeho knihu? Sledujete pořad Na vlastní oči?

   
20.11.2008 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [162] medvisek [*]

    gratuluji

    superkarma: 0 20.12.2008, 09:26:22
  2. [161] werunicka [*]

    gratulka

    superkarma: 0 19.12.2008, 17:56:08
  3. avatar
    [160] Ni-ka [*]

    Moc gratuluju

    superkarma: 0 19.12.2008, 10:44:11
  4. avatar
    [159] olga ebertová [*]

    gratuluji

    superkarma: 0 19.12.2008, 09:20:07
  5. avatar
    [158] dajdada [*]

    gratuluji k výhře

    superkarma: 0 19.12.2008, 07:16:09
  6. avatar
    [157] janie78 [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 14.12.2008, 22:59:00
  7. [156] tigrik [*]


    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 14.12.2008, 18:41:05
  8. [155] KachnaN [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 10.12.2008, 18:39:31
  9. avatar
    [154] zuzick [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 07.12.2008, 17:36:46
  10. [153] lenahana [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 06.12.2008, 21:08:49

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [152] Pusynga [*]

    Pana Radka Johna mám velmi ráda, knihu Memento, kterou napsal jsem četla jako studentka gymnázia, nedávno jsem se k ní znovu vrátila. Pořad NA VLASTNÍ OČI sleduji vždy, zbyde-li mi kousek volného času (nevyhovuje mi vysílací doba pořadu)

    superkarma: 0 30.11.2008, 12:00:11
  2. avatar
    [151] Ajka56 [*]

    1)Radka Johna mám moc ráda
    2)bohužel žádnou jeho knihu jsem nečetla
    3)ano na vlastní oči koukám ráda když je stihnu,jelikož mám různou pracovní dobu

    superkarma: 0 29.11.2008, 18:30:43
  3. [150] Janiš [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 28.11.2008, 21:42:29
  4. [149] miška03 [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 28.11.2008, 20:23:08
  5. [148] dobrmance [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 27.11.2008, 19:42:07
  6. [147] Radmilka29 [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 27.11.2008, 11:16:30
  7. [146] enie [*]

    c)Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 23:44:35
  8. avatar
    [145] zlato [*]

    Lidi co blbnete...proc sem pisete odpovedi ??????Ctete poradne,kam se ma psat soutezni odpoved...tohle je na reakce clanku

    superkarma: 0 26.11.2008, 20:50:29
  9. [144] werunicka [*]

    c)Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 15:08:56
  10. [143] mandlička [*]

    c)Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 13:29:08
  11. [142] krabacov [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 12:04:02
  12. avatar
    [141] jadka [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 09:36:31
  13. [140] janiskap [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 00:47:08
  14. [139] rumik [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 00:46:54
  15. [138] tmel [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 00:37:32
  16. [137] polakovak [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 26.11.2008, 00:27:32
  17. avatar
    [136] janika90 [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 25.11.2008, 22:30:43
  18. [135] alficek [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 25.11.2008, 22:26:00
  19. avatar
    [134] Medvidek4 [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 25.11.2008, 22:11:07
  20. [133] tremesnaci [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 25.11.2008, 15:20:06
  21. [132] kve [*]

    C)

    superkarma: 0 25.11.2008, 12:39:38
  22. [131] aaa [*]

    c)Chateau Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 20:37:43
  23. [130] ondrejak [*]

    c)Chateau Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 17:49:38
  24. [129] ondrejka [*]

    c)Chateau Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 16:58:55
  25. [128] pavlinka.v [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 16:53:15
  26. avatar
    [127] anuram [*]

    c) Chateu Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 16:27:06
  27. [126] nov25 [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 15:38:51
  28. [125] FAXÍK [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 14:27:45
  29. [124] lula [*]

    c)Chateau Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 12:58:05
  30. [123] MagdaN [*]

    c) Chateau Margaux

    superkarma: 0 24.11.2008, 12:22:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme