Reklama


„...na samotném vysvědčení nakonec zase tolik nezáleží. Tato listina se stejně brzy ohmatá, nehledě k tomu, že správně vylitá hutná omáčka hravě překryje známky, které pokládáme za nespravedlivé.“
Jiří Grossmann (Maturitní večírek).

 

Někteří studující doopravdy přistupují ke studiu se zbytečným stresem. Nemyslím, že by se měli celý rok flákat a následně být zaskočeni, že jejich vizitkou není vyznamenání a stipendium, ale hroutit se nebo se drápat po střechách za asistence policejního vyjednavače také není nutné. Navíc, a to je smutné, mnoho takovýchto zoufalých činů mají na svědomí vlastní rodiče.

 

Jezdil po peróně s ještěrkou

Takový rodič, jenž měl se svým životem plány, které nenabyly uskutečnění, a místo medicíny se zabývá úklidem prostor nádražní haly, se mnohdy snaží naprojektovat své nesplněné představy do svého potomka. Ten často ve snaze nezklamat očekávání dotlačí svou psýchu až pokraj zhroucení nebo střechy kostela.

Měli bychom si včas uvědomit, že pokud má naše dítko problém si představit krychli, těžko z něho bude projektant. Ovšem zná-li všechny druhy hub, nedělá mu problém rozeznat olši od jasanu a tráví dlouhé hodiny bloumáním po lukách, byl by z něho možná dobrý student botaniky. Než se dívat na „vyklepaného“ absolventa ČVUT, to raději šťastného zahradníka.

 

Jestli přineseš jedinou trojku, zmaluju tě jako psa!

Jsou notoričtí nicnedělači, kteří „na to mají“, ale potřebují dohled, a také děti, které i při největší snaze nevyplodí to, co někteří nadaní spolužáci. Na každý pád - strach z tělesného trestu, případně slziček uroněných milovanou maminkou (citové vydírání je rovněž prima), mívá každoročně na svědomí alarmující množství tragédií. V tomto případě, je „jenom“ útěk z domova tou lepší variantou.

 

Tvůj bratr je premiant, tak proč ty jsi blbec?

Poukazováním na kvality jednoho dítěte a shazováním vlastností toho méně úspěšného mu vyšší výkon nezajistíme. Maximálně vyprodukujeme zakomplexovaného jedince s problémem s vlastní hodnotou, který by ještě navíc nejraději viděl studeného vlastního sourozence.

A přitom třeba dokáže věci, o kterých se onomu premiantovi ani nesní. Holt ale nejsou o prospěchu. Navíc prvotřídní paměť a schopnost odcitovat odstavec z učebnice ještě nemluví o přirozené inteligenci, a o lidských kvalitách už teprve ne.

 

Važme slova

Než zanedlouho odešleme své dítě s průhlednými deskami v ruce a slušivým kostýmkem pro ortel na kusu papíru, zvažme, s jakými slovy ho vyprovázíme. Rovněž není od věci se poctivě zamyslet, jestli jsme problém známek řešili celý školní rok.

Dítko zaměstnaných rodičů, vracejících se z práce navečer, tráví většinu času v družině, a pak je rádo, když se naučí básničku nebo procvičí anglická slovíčka. Rdousit žáčka do noci je kontraproduktivní.

Dítě nemusí patřit mezi nadané žáky, kteří jsou schopni samostatně pojmout obsah učebních osnov. Chceme-li tedy od průměrného dítěte vyšší výkon, musíme mu dát velký díl svého času. Jestliže mu tedy dáváme průměrnou (a mnohdy jedinou možnou) část svého času, nechtějme od něho víc než průměrné známky. Nebylo by to fér.

 

 

 

 

„Děti jsou nastaveny jednat impulzivně a jejich rozpoznávací schopnosti i přirozený pud sebezáchovy bývají ve stresových situacích značně snížené. Strach z následků předešlého tady překryje racionální hodnocení následků současného. Dítě reaguje na pocit selhání ještě větším selháním. Je nutné nevyvolat afektivní reakci. To lze pouze podsunutím vědomí, že doma,rovná se v bezpečí. Apeluji na citlivý a rozumný přístup. Každoročně řeší lékaři mnoho dětských pokusů o sebevraždu a letos tomu patrně nebude jinak. Věková hranice se při tom smutně snižuje,“ uvádí lékařka Morávková z psychologické poradny - krizového centra v pražských Bohnicích.

 

Řešíte vysvědčení? S jakými slovy pošlete dítě poslední den do školy?