Krásné ráno, milá redakce.

Dovolte, abych i já přispěla svou trochou do mlýna na téma Proklaté dědictví.

Otec mi zemřel před Vánocemi a mě bylo 14 let. Protože mám ještě o 5 let starší sestru a bydleli jsme všichni v rodinném domku, muselo se řešit dědictví a následné „vyplácení". Nikdy jsem se nezajímalo o to, zda mám někde na tajném účtě uloženou částku z dědictví nebo ne. Je mi to totiž jedno. Nehodlám se nikde s nikým dohadovat, co je a co není moje, protože moje není nic. Dům postavil otec s matkou, oni dva se zadlužili a dluh poctivě splatili. Oni tam dřeli a opravovali. Teď tam bydlí sestra s rodinou společně s matkou. Náklady a vše ostatní platí oni, takže nemám ani chuť se o něco hlásit.

S tím nesouhlasí manžel. Máme sice dluhy, ale já rozhodně nehodlám použít ani korunu z dědictví na jejich zaplacení. On mi tvrdí, že mám na ty peníze nárok, já se stále snažím měnit téma. Jak šel život dál, zemřela mi moje milovaná babička. Žila v domečku „na vejminku", jak se dříve říkalo, naproti nám. Když se mělo rozhodovat, jak se majetek rozdělí, řekla jsem, že nic nechci. Nakonec to dopadlo tak, že jsem zdědila její domeček.

Bohužel domek není obyvatelný, jen oprava by stála tolik, jako nový a mnohem větší dům. Nemá ani samostatnou příjezdovou cestu, a tak nějak mi bylo naznačeno, (od mé sestry), že by to nedělalo dobrotu, kdyby byly „dva kohouti na jednom smetišti".

Nijak to neřeším a mávám nad tím rukou. Asi si řeknete, že jsem mimoň, ale dobré rodinné vztahy mi za to stojí. Nehodlám se s nikým dohadovat a přetahovat a nedej bože se nebavit se svojí rodinou jen proto, že jsme se nedokázali dohodnout, komu bude patřit jeden hrnec.

Přeji všem, aby se nikdy žádné dědictví nezměnilo v takové dohadování. maje

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Maje, tebe by chtěl mít za sourozence každý. Simona

A co vy ostatní? Jste schopné takové nezištnosti jako Maje? Už jste zažily tahanice o pozůstalost? Pište, těšíme se na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama