Pisatelka tohoto příspěvku chce zůstat v anonymitě. Když si přečtete její příběh, pochopíte proč. A záleží i na vás, jestli ji pochopíte, nebo odsoudíte.

Dobrý den Sašo,
dnes je téma, ke kterému Vám asi moc žen nenapíše, i pro mě je to obtížné, ale když už jsem se rozhodla,  tak to napíšu,jen prosím, abyste nezveřejňovala můj nick, člověk nikdy neví,kdo to může číst.

Je to už pár let, bylo mě 26 a dcera  měla jít do první třídy, byla jsem čerstvě rozvedená. Ex manžel byl pěkný hajzl, dodnes nechápu, že jsem s ním tak dlouho vydržela.Skoro celou výplatu propil, nedával domů žádné peníze, mlátil mě, o holku se nestaral. Postěžovat jsem si neměla komu, jeho rodiče stáli při něm a já jsem měla jenom otce, který mě vyhodil z domu hned když zjistil, že jsem těhotná, prý mám co jsem chtěla. Kdyby žila maminka, tak by se toto určitě nestalo. Stálo mě veliké úsilí, abych se rozvedla, vyhrožoval mi, že mě zabije, prý unese holku a už ji nikdy neuvidím, bylo to hrozné. Ale zkrátím to. Po  šesti letech teroru jsem byla konečně rozvedená. Ex manžel se nastěhoval k nějaké podobné jak je on, myslím, že se k sobě hodí, v hospodě jsou známá dvojka. Byt zůstal mě a dceři. Chvilku po rozvodu na dceru platil, potom ale přestal, byla jsem sice svobodná, ale také nezaměstnaná a bez peněz. S dcerkou jsem žily jak se říká z ruky do huby.Já jsem se ale zařekla, že už žádného chlapa doma nechci, byla jsem na dlouho vyléčená.

Když šla dcerka do školy, bylo to nejhorší, pořád jsem byla bez práce, na úřadě vždycky slíbili, že něco najdou, ale nikdy nenašli, v našem kraji je veliká nezaměstnanost, jsem vyučená prodavačka, nemám ani maturitu a nikde o mě nestáli.

S penezama jsem nikdy nevyšla, půjčovala jsem si na nájem a na jídlo od kamarádky, ale ti také neměli na rozdávání, byla na mateřské, k tomu dvě malé děti. Do toho mi začal zase vyhrožovat manžel,  byla jsem na tom psychicky tak špatně, že jsem mockrát myslela na to,  že už to skoncuju, ale byla tu ta malá.
Potom jsem jednou potkala svého spolužáka  ze školy, který na mě volal z auta, rozvážel pivo do restaurací , dcerka byla ve škole a on na mě zavolal, jestli nechci jet s ním., že si pokecáme, co nového. A tam jsem se seznámila s majitelem restaurace, kterému to pivo vezl. Chvilku jsme si u stolu povídali, poznala jsem, že se tomu majiteli líbím,. Ale byl ženatý, měl ženu a děti, vůbec jsem jeho řeči nevnímala, . Spolužák mezitím už musel jet a já jsem tam s ním ještě zůstala chvilku sedět. Přiznám se, že u sklenky vína jsem už dlouho neseděla a ani se mě moc nechtělo domů. Potom už jsem ale také musela jít, a on mi slíbil že mě hodí domů autem.
Už v restauraci když jsme zůstali sedět sami, tak jsem se ho ptala, jestli nemá nějakou práci a vylíčila jsem mu svoji situaci, bohužel měl plno ale slíbil, že se mi ozve, kdyby něco bylo. Když jsem vystupovala z auta, tak  mě najednou řekl, že by mě nějak rád pomohl , řekla jsem mu, že je hodný, ale nevím jak,stačí, když bude vědět o nějaké práci.
Ještě teń večer přijel znovu a že na mě pořád myslí jak žiju a že mě chce opravdu pomoct. Vyspala jsem se s ním…a on mě za to dal peníze. Takto to trvalo asi rok,smluvený večer přijel až dcera spala a já jsem se s ním vyspala a on mě položil na stůl peníze.  Ze začátku jsem se cítila hrozně, ale potom jsem si na to zvykla,a brala jsem to jako lehce vydělané peníze. Jednou přivedl i kamaráda, prý mi také zaplatí a já jsem to udělala.

Když si dnes na to období vzpomenu, je mi všelijak. Žiju už několik roků s přítelem,kterého moc miluju a on o tom neví, mám druhé dítě, syna a chodím uklízet do školky. Přítel má práci. Snažím se na všechno zapomenout, ale jsme malé město a toho majitele restaurace občas potkávám když jede v autě, nebo jde s manželkou po chodníku. To potom radši přecházím na druhý chodník protože nevím jak se mám tvářit. Je to divné

E.

pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

________________________

Milá čtenářko.
Člověk nikdy neví, do jaké se v životě dostane situace. Moc si vážím toho, že jste napsala a přeji Vám už jen klidný a spokojený život (a také dostatek financí, protože ty jsou dnes bohužel hodně potřeba).
Saša

Téma dnešního dne: Veřejné domy, hampejzy a nevěstince

  • Jaký je váš názor na dnešní tzv. night-cluby?
  • Máte ve městě (vesnici) také takový?
  • Můžou tyto „domy“ narušit poklidný chod města či vesnice?
  • Co byste dělala, kdybyste zjistila, že váš partner v takovém zařízení byl?
  • Cítíte vůči prostitutkám lítost nebo opovržení?
  • Myslíte, že ty uvnitř budov to mají těžší nebo jednodušší, než ty na ulici?
  • Jaká je podle vás nejčastější klientela bordelů?
  • Co myslíte, že vede ženu k tomu, že se dá na prostituci?
  • Když už s tím začne, vede vůbec cesta zpátky?
  • A co vede muže k tomu, že využije jejich služeb?
  • Dokázala byste vy sama se živit prostitucí?

Odhoďte stud a pojďte si společně se mnou povídat na téma staré jako lidstvo samo. Těším se na vaše příspěvky.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním pěkným dárkem: společenskou hrou: Nevinné hrátky (doporučuji hrát jen s tím svým :)

d

Reklama