Sedím vedle postýlky svého malého syna a vzpomínám... vzpomínám na těch několik náhod, které mne v poslední době potkaly.

Když jsem letos chystala Vánoce, byla jsem jako většina ženských... pod nohama se mi motal můj malý hyperaktivní cvrček, nestíhala jsem a byla vynervovaná, částečně i proto, že malej právě prochází vztekacím obdobím, kdy ječí, vzteká se a člověk s ním nic nenadělá, nepomáhá ani plácnutí nebo podobné "osvědčené rady"... Už samo o sobě je tohle náročné, a když k tomu přidáte ještě komentáře a pohledy okolí, je to něco šíleného.

Byla jsem s malým nakupovat a jeho zrovna popadla vztekací, kdy mi v kočárku ječel jak siréna, já mu slibovala pomstu nejkrutější, okolí koulelo očima... Když už jsem totálně ztrácela nervy, začala se se mnou bavit starší paní stojící za mnou. Mluvila o tom, co by dala za to, takhle slyšet svého synka, který je bohužel postižený a v jedenácti letech ještě nepromluvil. V tu chvilku mi byli mravokárci ukradení a já si uvědomila, jaké štěstí mám, že je prcek zdravej, tahle období už prostě patří k věci a že jednou na ně budu s úsměvem vzpomínat.

Druhá moje vzpomínka byla na kamarádku, kterou jsem potkala asi před měsícem. V listopadu jí náhle zemřela maminka a ona, naprosto ponořená do vánočních nákupů a příprav ji měsíc před tím neviděla. Uvědomila jsem si, že důležitější než drahé dárky je věnovat blízkým pozornost a čas, vždyt nikdo nevíme, kolik nám ho ještě zbývá.

Třetí moje vzpomínka mě odnesla do dětství.... moje matka patří k těm, kteří musí mít na Štědrý den všechno dokonalé, a tak jsme místo koukání na pohádky a sáňkování všichni povinně lítali, uklízeli a hádali se, jen proto, abychom o Štědrém dnu padli unavení do křesel k vánočnímu stromku a byli rádi, že už je to za námi.

Sedím vedle postýlky a čtu malému pohádku o Skrblíkovi, kterého navštívili tři vánoční skřítci. Říkám si, jestli je to náhoda, nebo řízení osudu, že mě vlastně letos potkalo něco podobného. A tak sedím v uklizeném, nikoli vygruntovaném bytě, na skříni mám místo drahých darů zabalené hrnečky, které jsme s prckem barvou na porcelán ozdobili otiskem jeho miniprstíku a spokojeně poslouchám, jak se mi do čtení vzteká, protože mu nechci knížku půjčit ke zdemolování. Užívám si přicházející Vánoce a doufám, že nám napadne sníh, abychom místo finišování mohli jít sáňkovat. Ony vzpomínky jsou někdy moc užitečná věc!
Zuzu


Jak málo vzpomínek stačí, aby si člověk uvědomil, co je v životě důležité. Čtěte dál Skrblíka, ty vzpomínky Vám zůstanou na celý život.
Daly Vám Vaše vzpomínky nějaké ponaučení jako Zuzu?

Dnešní téma:
VZPOMÍNKY
Vzpomínáte vůbec?
Jak a s kým?
U fotografií, sama nebo s kamarádkou?
Na co jste raději zapomněla?
A co vzpomínky na budoucnost?

Zavzpomínejte si s námi:
redakce@zena-in.cz

PROBÍHÁ PŘEDVÁNOČNÍ TURNAJ V PIŠKVORKÁCH

Reklama