Radana Lencová: Miluji práci na písmenkách

Radana Lencová: Miluji práci na písmenkách

Před časem všechna média informovala o startujících pilotních programech základních škol, kde se budou prvňáčci učit úplně jiný druh písma, než jsme byli dosud zvyklí. Jeho tvůrkyně i navrhovatelka je designérka Radana Lencová. Seznamte se!

Je to žena pevných zásad a nestrpí žádný kompromis. I náš rozhovor probíhal atypicky, všechny odpovědi si psala sama a nedovolila změnit jediné písmeno. Chtěla si tak zajistit, že bude správně pochopena a její odpovědi nebudou zkreslené.

Co o ní víme?

Vystudovala SUPŠ obor výstavnictví, poté Vysokou školu umělecko-průmyslovou, atelier písma a knižní grafiky. Absolvovala semestrální stáž ve Španělsku a ještě stihla doktorát.

Od roku 2000 spolupracuje s nakladatelstvím Svět jako grafický designér. Některé její práce byly i oceněny, jako například nejkrásnější české knihy, fotografické publikace roku a další. V rámci doktorského studia navrhla nové školní psací písmo „Comenia Script“ pro základní školy, které se stalo součástí typografického projektu Comenia – a byly mu uděleny dvě prestižní ceny v mezinárodní soutěži grafického designu ED AWARDS v Zürichu – zlatá medaile a Cena poroty. Zabývá se jak užitou, tak volnou tvorbou.

A o práci jsme se také bavily, protože její návrh rozdělil stát na příznivce a odpůrce. Co na sebe ženě-in prozradila?

Máte hodně široký umělecký záběr, jaká aktivita je vám nejbližší a proč?
Ráda mám volnou tvorbu, ale i „práci na písmenkách“, kde je potřeba každý detail důkladně promyslet. Obojí dělám pro radost, jinak pracuji na tom, co je v danou chvíli potřeba. Nyní je to grafická úprava monografie Bohuslava Reynka. Na tu knihu se moc těším.

Co vás inspiruje k vymýšlení nového tipu písma?
Inspirovaly mě osobní výzkumy rukopisů dětí i dospělých, jejich srovnávání, průzkum současné situace. Sbírala jsem a stále sbírám rukopisy dětské i dospělých, navštěvovala jsem základní školy a v některých jsem testovala pracovní fázi psacího písma. Zajímaly mě i zkušenosti lidí z oboru, z toho důvodu jsem připravila knihu „Rozhovory o písmu rukopisném“ (Svět, 2007). Vyzvala jsem naše přední české typografy, kaligrafy, grafiky a výtvarníky, aby se zamysleli nad otázkou psaného písma v současné době a zkusili také vyhodnotit situaci do budoucna. V knize nechybí ani ukázky jejich rukopisů, stejně tak i rukopisy již nežijících českých typografů. Jeden z nejdůležitějších klíčových bodů pro mne při navrhování písma bylo praktické a teoretické studium psaného písma.

Jaká byla odezva lidí na váš školní návrh změny zažitého způsobu psaní?
Reakce byly různorodé. Mnoho lidí včetně učitelů mi potvrzuje, že něco jiného je zažitá školní „povinnost“ a něco jiného zase realita života s možnostmi současné komunikace. Učíme se určitému typu písma a v běžné praxi ho třeba ani nepoužíváme.

Nestane se například obtížnější práce soudního grafologa, který má z nového písma vyčíst cosi o pisateli?
Grafolog by měl vycházet pro svůj posudek z dané písmové předlohy, ať je jakákoliv, což je obvyklý postup. U učitelů, kterým je poskytnut psací model v didaktických materiálech, se předpokládá, že se ho sami naučí psát, což po grafolozích nikdo nechce.

Měla medializace vašeho návrhu nějaký vliv na změny ve vašem životě? Pracovním, osobním… Změnilo se chování lidí k vám?
Mám pocit, že se nic zásadního nezměnilo, kromě toho, že mám víc práce s přípravou nových metodických materiálů. Poznala jsem také mnoho zajímavých lidí, například psychologů a speciálních pedagogů, kteří mě díky tomuto projektu oslovili.

Nemyslíte si, že je stálé zjednodušování vlastně součástí úpadku kultury?
To si určitě nemyslím, spíš mám za to, že vysoká kultura se vyznačuje jednoduchostí a čistotou, a to i v umění, naopak složitost, vyumělkovanost či anachronismus vnímám jako projevy úpadku...

Co vás vlastně živí?
Především je to grafický design. Zaměřuji se hlavně na grafickou úpravu knih, tvorbu logotypů atd.

Zabýváte se volnou tvorbou, můžete nám ji přiblížit?
Ve volné tvorbě se soustřeďuji na světlo, barvu a recyklaci (projekt „Přeměna odpadu – proměna duše“), od roku 1998 sestavuji vitráže, světelné mozaiky a objekty na způsob lampionů z odpadových materiálů. Dalším výtvarným projektem, který mě provází od roku 2003, jsou „Linie dechu“. Pracuji se štětcem a tuší většinou v poloze černé a bílé – vznikají kaligrafické obrazy. V současné době připravuji  výstavu „Linie dechu & interier“, kde zapojuji kaligrafické kompozice do designu a nábytku. Do mé volné tvorby patří také autorské knihy, někdy jsou i ručně psané.

Jaké máte plány do budoucna? Jak se vidíte za pět, deset let?
Snažím se nic neplánovat... Co bude za pět let nevím, ale určitě se to bude odvíjet od toho, co dělám teď.

foto zdroj: www.idnes.cz