Rodina

Ráda vzpomínám na veterinu

Milá redakce,

 vybrali jste super téma a protože se mi nějak nedaří usnou, rozhodla jsem se Vám napsat v tuhle šílenou ranní hodinu (mail dorazil v 01:45 - pozn. red.)

V téhle době nepracuji, ale když si vzpomenu na mou první práci a pracovní kolektiv musim se usmívat. Nebudu popisovat konkrétní situaci, historku.  Bylo jich sice dost, ale nedokázala bych to trefně popsat :)...

Jsou to už tři roky, co jsem nastoupila na veterinární kliniku, coby veterinární asistentka. Vzdělání v tomto oboru nemám, tak jsem byla hodně nervozní jestli se na takovou práci hodím a jak mi to půjde. Směnu jsem tvořila s majitelem kliniky. Pan doktor byl velice ,,svérázný´´ ,ješitný, starý mládenec s nepřekonatelnou touhou po mladých děvčatech.

Moc jsem si oddychla, když jsem zjistila, že nejsem jeho tip. Nicméně od prvního dne jsem spolu bojovali a jedinou mou záchranou byla mladá doktorka, která byla jeho zaměstnancem stejně jako já, a se kterou se střídal. Padli jsem si do oka od prvího dne a, i když tahle práce bývá dost smutná, nikdy jsem se tak nenasmála. Ostatní členové kliniky byli moc milí lékaři, sestřičky a  paní z chovatelských potřeb, které ke klinice patřily. Panovala tady doslova rodinná atmosféra, všichni jsme se scházeli ve společné místnosti a povídali si o všem.

Každý rok jsme si dělali vlastní Vánoce, kdy se smažil kapr a řízky,dávali jsme si dárky pod stromeček a společně je rozbalovali. Na Vánoce přijížděli i bývalí zaměstnanci, kteří se rádi vraceli a skoro vždy si udělali čas. Vždy byla velká sranda. V létě se jezdilo na víkend k vodě, kde jsme hráli společenské hry a večer popíjeli.Naším společným ,,nepřítelem´´ byl pan doktor, majitel, ze kterého jsme vždycky všichni ,,šíleli´´, ale který nikdy nechyběl na žádné akci. Ono by to bez něj nakonec ani nebylo ono.

V mé další práci už to bohužel tak super nebylo, panovala nesmyslná rivalita a závist. Možná také proto, že to byl jen ženský kolektiv a složený z nepohodových lidí. Ráda vzpomínám na veterinu a pokaždé, když se tam vracím mám pocit, že jdu domů. Stále jsou tam super lidi a upřímně bych takovou zkušenost přála každému. To je pak radost chodit do práce :).......

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Poznala jste obě strany mince. Přejeme, aby ten další kolektiv byl minimálně tak dobrý jako ten z veteriny :-)

A jací jsou vaši kolegové? Máte víc kolegů, nebo kolegyň? Jaké panují vztahy na vašem pracovišti?

Pište nám své příběhy a zkušenosti na adresu

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu celého dneška zveřejňovat. Na konci dne vybereme jeden, který odměníme.

   
18.03.2010 - Finance a práce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Alenka0010 [*]

    No jo, nenadarmo se říká, že kdo má rád zvířata, má rád taky lidi Sml16.

    superkarma: 0 18.03.2010, 14:06:23
  2. avatar
    [1] vodfon, kolie [*]

    Jsem zdravotní sestra a dostat se na veterinu byl můj sen. Klidně bych se i přeškolila. Kde jsem se ptala, měli bohužel plno!Sml80

    superkarma: 0 18.03.2010, 09:47:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme