Při naší návštěvě Vratislavi jsme byli příjemně překvapeni množstvím zajímavých památek. A zdaleka jsme si nestačili prohlédnout všechny. Ale tu nejnavštěvovanější - Racławické panorama - jsme si rozhodně nemohli nechat ujít…

Panoramatické obrazy, které byly napjaty na stěnách kruhových staveb, se těšily velké oblibě zejména ve druhé polovině 19. století. Jejich vděčnými a nejčastějšími tématy byly válečné události. Naturalistický a velmi sugestivní styl maleb měl v divákovi vyvolat iluzi, že se octl uprostřed dění, a tento pocit neměl být ničím rušen. Pocit reality mělo umocnit nejen kruhové uspořádání obrazu a speciální osvětlení, ale i jeho doplnění o trojrozměrné skutečné předměty v popředí. Ostatně určitě znáte Maroldovo Panorama bitvy u Lipan…

Budova Raclawické panramy

Racławické panorama má opravdu impozantní rozměry. Plátno je vysoké 15 metrů a 14 sešitých dílů v délkách kolem 8 metrů vydá na úctyhodných 114 metrů celkové délky obrazu. Na téměř 1800 metrech čtverečních jsou umístěny desítky výjevů z klíčových momentů krvavé bitvy, a to tak, že působivě dává nahlédnout takřka do kuchyně vojevůdců. A nejen to. Prezentace je doplněna zvukovými efekty, poutavým a zároveň dramatickým vyprávěním průběhu bitvy. Zážitek z poměrně naturalistických obrazů doplněných v popředí skutečnými válečnými předměty i ilustrací terénu dokonale napodobujícími spálené bojiště vyvolávající pocit trojrozměrného vnímání vás doslova vytrhne z reality a ocitáte se uprostřed vřavy…

diváci

První, kdo přišel s nápadem vytvořit v Polsku takový obraz, byl jeho hlavní tvůrce Jan Styka, který si ke spolupráci přizval malíře bitevních scén Wojciecha Kossaka. Vytvořili ho s několika pomocníky za devět měsíců a dva dny na přelomu let 1893 – 94 ke stému výročí bitvy u Racławic. Spotřebovali k tomu na tři čtvrtě tuny barev.

Panorama zachycuje slavnou bitvu, která se odehrála 4. dubna 1794 u Racławic. V ní Poláci vedeni legendárním hrdinou Tadeuszem Kościuszkem, který se proslavil i v bojích za nezávislost USA, porazili carskou armádu. Podle odhadů zde padlo více než tisíc ruských vojáků a asi pět set polských. Vítězná bitva, v níž se vyznamenali především prostí sedláci s kosami, znamenala počátek tzv. Kościuszkova povstání, které se pak rozšířilo na celu zemi. Nakonec však bylo potlačeno, Kościuszko zajat a uvězněn. V roce 1795 pak bylo dokončeno tzv. třetí dělení Polska, které prakticky znamenalo, že na více než sto let Polsko zcela zmizelo z mapy Evropy. Poláci jako hrdí patrioti ovšem nezapomněli. Bitva se pro ně stala nejslavnější polskou rebelií a symbolem toho, že mohou porazit i mnohem mocnějšího protivníka.…

Bitva kosiníků

K nevelkým jednotkám Tadeusze Kościuszka se postupně přidávalo více než dva tisíce povstalců. Bravurní útok 320 kosiníků na baterii ruských děl – jedna z rozhodujících moment bitvy

Kosiníci

Odhodlané povstalce vede zeman Jan Ślaski (uprostřed s taseným mečem v šedém kabátu s modrou látkovou čepicí), vzadu je jistí jednotky pěšího regimentu poručíka Kajetána Nideckiho

Ke slavnostnímu zpřístupnění díla došlo 5. června 1894 na Všeobecné polské výstavě ve Lvově, patřící tehdy Rakousko-Uhersku. Od začátku se obří plátno těšilo neutuchajícímu zájmu návštěvníků. V roce 1944, za druhé světové války, bylo při bombardování vážně poškozeno. Podařilo se ho však navinout a ukrýt. Po změně polských hranic po druhé světové válce, kdy díky Stalinovi Lvov připadl Ukrajině, bylo plátno převezeno do Vratislavi. V roce 1967 mu tu byla dokonce postavena současná rotunda. Vystaveno však stále nebylo. Proč? Důvod byl jasný – soudruzi v Moskvě, ale i Varšavě se obávali, aby dílo náhodou nevzbudilo protisovětské nálady.

Prchající dělostřelectvo

Ruské dělostřelectvo zběsile prchající ze ztracené baterie. Koně splašení výbuchy granátů trhají své postroje a převracejí spřežení…

Zajatci

Polští kavaleristé odvádějí ruské zajatce. Raněný ruský plukovník - podepírán svým pobočníkem - otáčí hlavu zpátky a nevěřícně sleduje porážku svých jednotek…

V týlu

Ani v týlu polského vojska není klid. Vesnické ženy ošetřují na statku raněné vojáky, u kříže se modlí skupina žen, dětí a starců…

Až na počátku osmdesátých let 20. století se znovu začalo bojovat za zpřístupnění této vzácné památky. Její rekonstrukce trvala dlouhé tři roky, nyní už přímo v prostorách budoucí expozice.

14. června 1985 byla expozice nově zpřístupněna veřejnosti a rázem se stala magnetem Vratislavi. Od té doby si ji prohlédlo asi šest milionů návštěvníků. Obdivoval ji i papež Jan Pavel II., bývalá holandská královna Beatrix a mnohé další osobnosti…

Prohlídky probíhají každou půlhodinu. Vizuální dojem doplní skvěle zpracovaný audioprůvodce – ten obdržíte i v češtině – jenž vás mimořádně autentickým a působivým vyprávěním doslova vtáhne do děje.

Foto: Jiří Lády

Text k fotkám: Citace z audioprůvodce s laskavým svolením pana Romualda Nowaka, ředitele Racławické panoramy

 

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama