Nevím, jak vy, ale já jsem nikdy neměla ráda noční košile. Ani krátké, ani dlouhé. Ani sexy košilky s kraječkami, a babičkovské flanelky už vůbec ne. Prostě si s nimi nějak nerozumím. Možná to bude tím, že v nich neumím spát. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč se nad ránem budím přiškrcená košilkou, záhadně „schuntanou" pod krkem, nebo noční můrou, že mě utahují do svěrací kazajky. Zřejmě v noci moc rotuji.
Dávám tedy jednoznačně přednost pyžamu. Lépe řečeno pyžamovým kalhotám a bavlněnému tílku. Dokonce se v tom cítím i docela sexy.

Pevnost Boyard - Nashville

A víte, kde se pyžamo vlastně vzalo? Do Evropy ho přivezli britští kolonialisté. Okoukali ho od místních obyvatel a nazvali pajamas", což je zkomoleninou perského výrazu „pae jamah“, označující část oděvu, který zakrývá nohy nebo stehna. Jsou to kalhoty, které se v Indii a na středním východě nosily přes den.
Dříve i muži běžně spali v nočních košilích - a víte, jak řešili nepříjemné soukání nahoru? Konce košile si přichytili podvazkem. To musela být nádhera :-). Vůbec se nedivím, že noční košile dostala v pajamas silného konkurenta.

Ve třicátých letech minulého století si zalíbení v hedvábných pyžamech našly i ženy.
No a naopak v současnosti jsem se setkala s tím, že někteří muži se zase vracejí k nočním košilím.
Co na tom tedy vidí?

A jak to vidíte vy, milé ženy-in?
V čem vcházíte do svých snů, řečeno slovy písně?
V pyžamu, noční košilce nebo raději bez?
Reklama