„Půjdeme nakoupit nějaké jídlo.“ Občas se mi zdá, že tuto větu říkáme doma příliš často. Jako by se náš svět točil neustále kolem toho, co budeme jíst.
Přiznám se, že nejsem příliš zdatná kuchařka, a proto dokola točím stále ta samá jídla. Nemám sílu přes týden experimentovat. Nechávám si svoje kuchařské učení až na víkend a od počátku se modlím, aby partner po snědení nezezelenal. Stále žije. Stále chválí. A tak se i díky němu stále učím.
Od maminky je od maminky
Co si budu ale nalhávat. Nejlepší je stejně přijet občas domů a nechat se „obklopit“ nejen rodným hnízdem, ale především maminčinou kuchyní. A co teprve přítelova babička. Hmmm, jen na to pomyslím a už se mi sbíhají sliny nad jejím dobrým tvarohovým štrúdlem. Jen je trochu problém, když se zavede hovor na téma ,,vaření".
Zdá se mi, že všechny babičky jsou toho názoru, že nejlépe chutná jídlo, které si celé sama připravíte. „Jen žádné pytlíkované polotovary!“ „Je to hned znát, že je tam něco umělého!“ „Komu by takové věci chutnaly?“ Při těchto větách jen rozpačitě hledím k zemi a vybavím si svoji skříň se zásobami… Zkrátka babičky nerady nic, co spatřilo vnitřek pytlíku.
Sáček s těstovinami s boloňskou omáčkou – jen sedm minut stačí. Palačinky v taktéž sáčku – rychle a jednoduše. Knedlíky – jen přidat vodu. Bramborová polévka – jako od maminky.
Chvála baččiným kuchyním
Babičky jsou nepostradatelné a jejich kuchyně nezapomenutelná. Od nich napečené buchty i uvařená zeleninová polévka chutnají nějak daleko víc. Ale i přesto všechno, jak moc mi chutná, se ve vlastní domácnosti uchyluji k polotovarům. Nepřeháním to, ale občas jim přece jenom neodolám.
Také je mi příjemné jednou za čas zajít si na jídlo do restaurace. Vím, že moje babička by tam nikdy nešla. Ale já to považuji skoro za rituál. Stále to pro mě není něco samozřejmého nechat se obsluhovat číšníkem a moci se rozhodnout v nabídce mnoha jídel.
S kručícím žaludkem nenápadně pozoruji, jaké dobroty přinášejí k ostatním stolům a poté, co mám před sebou vonící talíř, pouštím se do jídla s chutí. Nepotřebuji mluvit. Jsem tu jen já a jídlo.
Ještě že žijeme v Česku
Nedávno mě tak napadlo, že být například v Itálii, musela bych si dlouho zvykat na jejich způsob stolování. Dlouhé debatování a přitom jen občasné přikusování mi stále přijde u jídla nepřirozené. A nemohu opomenout ani to naše české: „jestli už nemůžeš, tak se snaž a sněz to“. Hlavně nenechat žádné zbytky, i kdybychom měli prasknout. Asi nás víc baví trpět s bolavým žaludkem, než si říct: „a dost!“
Občas se mi ale při pohledu do přeplněných nákupních vozíků zdá, že Češi jídlem doslova žijí. Je pro ně uvolněním i odreagováním a občas jim tak trochu přeteče přes hlavu, tedy spíše přes bříško…
Napište mi vlastní zkušenosti na téma:
Vaření včera a dnes
Kdo nejlépe vaří, peče a smaží?
Které babiččino jídlo je vaše nejoblíbenější?
Kdo z rodiny umí nejlépe vařit?
Využíváte polotovary?
Nesnášíte je?
Proč je občas koupíte?
Co vám chutná nejvíce?
Co a proč byste si v sáčku nikdy nekoupila?
Knedlíky? Polévku? Těstoviny?
Které jídlo si raději vaříte sama?
Na které si netroufnete?
Proč (ne)chodíte ráda do restaurací?
Máte nějaký rituál při jídle?
Kolik času denně strávíte u plotny?
Co umí váš manžel lépe než vy?
A vaří vůbec nebo to nechává na vás?
Proč raději manžela vyženete z kuchyně?
Pošlete recept na rychlou večeři!
Určitě se nechám ráda inspirovat nejen já!
Napište na adresu: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Nyotaimori:
kup si mycku a uvar
Tak vareni a peceni je muj obrovsky konicek. Mam obrovskou sbirku kucharek zalozenou uz v detstvi a stale ji doplnuji
Nicmene nemam rada recepty narocne na cas, takze do 30min a dost. Svickovou tak 1x za dva roky
Polotovary kupuju v ramci uspory casu (halusky, rajcata, Yofresh, jisku apod.), pytlikovky jen v ramci nouze nejvyssi. At zije gastronomie
tak dnes mám blafy navařeny a můžu vegetit
. Prcek si hraje a po o valíme ven!!!!
Jednou jsem zkoušela vanilkové rohlíčky a dopadlo to hrozně, ale nasmáli jsme se, to jo
Pečení je tráta času a všude binec.
.
Nenávidím pečení!
Mám kámošky, které se schází jednou měsíčně, zadají si recept, který uvaří např. Tiramisu a pak to u ferneta ochutnávají, a ceeeelooouuuu dobu řeší, která to má lepší. Ale jsou š´tastné, já to považuju za vrchol nudy
NA druhou stranu, kdo umí péct a baví ho to, proč ne
Já raději
Segra žije v Holandsku kde se používají většinou polotovary,a její muž byl velmi překvapen když zjistil že palačinky se dají vyrobit doma.Chleba sestra peče taky doma,protože ten jejich jí nechutná.Vařením doma se proslavila v celé ulici a dívají se na ni jako na exota.Doufám,že to u nás nebude taky takové.Nic proti tomu koho vaři nebaví.Dospělý ať se odbývá jak chce,ale děti by měly mít jídlo bez glutamanu a podobných fujtajblů.
Nevadí mi občas použít třeba rajčatový protlak nebo koupený špenát, ale čerstvé suroviny jsou čerstvé suroviny.
No...třeba taky dopadneme jako ženy na západě, jak tu kdosi nadnesl. Ale doufám, že už se toho nedožiju, nerada bych dopadla jako v USA, kde mi byly pod záminkou oběda či večeře předloženy občas pěkné hrůzy z pytlíku či konzervy
fialinka: Felina: Kupovaná brkaše je opravdu brrrfuj. Mně šlo jen o porovnání způsobu rozmělnění brambor.
gerda: Tarhoňu mám ráda, ona se dá na Slovensku koupit. Někdy jí také říkají těstovinová rýže. Vypadá buď opravdu jako strouhání, ale správná tarhoňa připomíná spíš dlouhá ovesná zrnka. Jinak nudle zásadně koupené, pokud možno bezvaječné, když byly děti malé, kupovala jsem písmenka a různé tvary, třeba hvězdičky a ony potom nechtěly u babičky domácí nudle.
Subinka: Brkaši dělám el. šlehačem. Je jemnější, hladká, taková trochu nadýchaná.
Dasule: jo, souhlasím s Felinou, není nad takovou brkaši...
damanka: Mně je po uheráku blbě
Jsem strašně líná vařit jídla náročná na čas. Někdy se mi vařit ani nechce, v tom případě buď nejíme, nebo se kuchtění ujme
.
Vivian: přesně tak...ostatně na jiný ani čas nemám...
Ťapina: to, o čem mluvíš, jsou ale dva extrémy... soudě dle svých zkušeností se dá vařit i v rozumném čase, existuje spousta jednoduchých jídel, která se dají za půl hodiny nosit na stůl.
nem§žu si pomoct, ale mě sáčkový polívky chutnají...
...hlavně ty jen tak do hrnku na zalití. Něco se ale poslední dobou fakt nedá jíst, a to i už samotný suroviny...pokud teda nechci za oběd pro 4 lidi zaplatit majlant.
Co by nepatřily? Radši polívka z pytlíku, oběd z konzervy a celý víkend po venku, než od šesti do dvanácti vařit a od dvanácti do večeře umývat nádobí. A to pro celou rodinu
damanka: Cha! Já se podobně "úspěšně" pokusila udělat bramboráky a brknedlíky z cukety. Hnus filalovej, teda zelenej
korytar:
Já dostala jednou pytlíkovou kaši v restauraci- nepozřela jsem ani sousto
Jelikož doma mixér nevedeme musim se stím dřít a šťouchat a šťouchat.....
Jo, a miluji čínské nudlové polévky. Nejraději stříbrnou-pálí jak sviňa
Felina: Br kaši dělám ručním mixérem-je to hned,pak jen umeju metličky.