Reklama


Lidský mozek je plný záhad. Stanovili jsme sice, kde je centrum zraku a sluchu, dokážeme identifikovat epileptické ložisko a vědci předpokládají, že odhalili i hlavní „sídlo“ lidské osobnosti, přesto toho o mozku vlastně víme směšně málo. Víme, že nic nevíme, mohli bychom parafrázovat slavného filosofa.

A přesto, nebo právě proto s mozkem nesmírně rádi experimentujeme. Zkoušíme na něm nejrůznější drogy a přístroje, snažíme se stimulovat jeho činnost, posilovat ho nebo ho naučit relaxovat – zkrátka občas s ním zacházíme jako... třeba jako s hýžďovými svaly, když chceme mít pěkný zadeček. Jenže mozek není sval.

Mozek dělá vlny
Začátkem dvacátého století objevil britský vědec Richard Caton elektrické impulsy, vysílané mozkem zvířat. Na jeho práci navázal německý lékař Hans Berger, který roku 1924 sestrojil přístroj, schopný měřit elektromagnetické vlnění v lidském mozku – elektroencefalograf. Mozek vytváří elektromagnetické vlnění v takzvaném ELF spektru (Extreme Low Frequencies – extrémně nízké kmitočty), přibližně mezi 0,5 a 40 Hz.

Nejsou vlny jako vlny
Berger odlišil takzvané beta vlny na frekvenci 13 až 40 Hz (přičemž frekvence nad 30 Hz obvykle značí nelibé pocity – strach, úzkost, agresi, stres) a alfa vlny na frekvenci 8 až 13 Hz. Právě alfa vlny se brzy dostaly do centra pozornosti – charakterizují totiž uvolněný, ale soustředěný stav vědomí, typický například pro meditaci. Jedním z jeho podstatných rysů je, že se v něm pevně a spolehlivě zapisují do paměti sdělené informace. Proces učení si přitom neuvědomujeme.

Později byly odhaleny ještě théta vlny (4 až 8 Hz), charakteristické pro stav velice hlubokého soustředění nebo pro hlubší fáze spánku, a delta vlny (0,5 až 4 Hz), objevující se v nejhlubších fázích spánku a velmi výjimečně také při velmi hluboké meditaci.

Meditace? Pomalé!
Alfa vlny však zůstaly evergreenem. Vždyť kdo by si nechtěl příjemně zarelaxovat, nebo se snadno naučit třeba cizí jazyk? Jenže jak oněch kýžených alfa vln dosáhnout? Na nějakou tu meditaci nemá vytížený moderní člověk čas, vždyť i z toho spánku si mnozí z nás pořád ukrajují, takže jak na to?

Na vynálezu, jehož prototyp se prý objevil v roce 1981 a na trh byl uveden koncem osmdesátých let, se podílela řada odborníků z různých oborů. Dva z nich dokonce obdrželi za přidružené výzkumy Nobelovu cenu. Šlágr posledních dvou desetiletí byl nazván mind machine – v našich krajích psychowalkman. Jeho předchůdce prý využívali v sedmdesátých letech i američtí astronauti a piloti z NASA (ovšem tyto informace se objevují především v reklamních materiálech, nikoliv v seriózních studiích).

Odborníci nadšením neskákali
Nedá se říct, že by psychowalkman rozpoutal mezi odborníky zrovna vlnu nadšení. Většina se shoduje na tom, že pro zdravého člověka by neměl být nebezpečný, ovšem pro lidi s třeba ještě nediagnostikovanými tendencemi k epilepsii nebo s některými poruchami psychiatrického rázu může představovat vážné ohrožení. Jisté pozitivní účinky používání psychowalkmanu na zklidnění srdečního tepu, snížení úzkosti, zlepšení učení se nebo snížení migrénových bolestí byly už zaznamenány i v seriózních studiích, odborníci však zůstávají skeptičtí – hodně podle nich záleží na kvalitě použitého programu a na konkrétním „mozku“, který je jeho působení vystaven. V medicíně se užívá podobného zařízení, ale s takzvaným biofeedbackem, kdy přístroj zároveň snímá EEG pacienta a reaguje na jeho změny.

I mezi lékaři a psychology však nalezneme nadšené obdivovatele psychowalkmanu – patří k nim například MUDr. Jan Cimický, který říká: „Jsem přesvědčen, že AVS přístroje posunou do budoucnosti hranice zdravotní kondice. Používám je od roku 1988 a doporučil bych je v dnešní hektické době každému.“

Máte s psychowalkmanem nějaké zkušenosti? Jaké? Nebo byste si ho chtěla vyzkoušet? Či se podobných zásahů do vašeho vědomí obáváte? Co myslíte, budeme jednou pomocí podobných přístrojů „programovat“ své děti stejně jako počítače?