Bulvár

Puls Fiction: Historky ze špitálu

Milujete doktora House a jeho břitký humor? Kam ten se hrabe na naše doktory. Mají smysl pro humor. Černý. Velmi černý! Vím to, protože mám tyhle informace z první ruky. Historek z nemocničního prostředí si vybavuju opravdu moc. Tak alespoň malá ochutnávka...

Příběh první: Nechybí vám pacient?

Ve čtvrtém patře nejmenovaného nemocničního zařízení zvoní telefon. „Úrazové oddělené, prosím.“

„Tady chirurgie. Sestři, nechybí vám pacient?“

„Asi ne, proč?“

„Tak se jděte ještě jednou podívat. My tady dole jednoho máme, ale na žádném oddělení nikdo nechybí. A odsud z přízemí být nemůže.“

O pár minut později zvoní telefon na chirurgii. „Úrazovka. Máte pravdu, pane doktore, jeden tu chybí…“ 

„Tak si ho přijďte posbírat pod okna.“

Mezitím se nad pacientem, který se nyní rozkládal na ploše několika čtverečních metrů, sešel hlouček doktorů, z nichž jeden praví mladému medikovi po pravici: „Tak tady máte váš první exitus, mladíku.“

„A… a budeme resuscitovat, pane doktore?“ táže se nesměle student, načež se lékařovo obočí mírně pozdvihlo. Zadíval se dlouze do očí medikových a hlesl: „A co na tom chcete resuscitovat? Tady mozek, tady mozek, támhle mozek.“

Příběh druhý: Večeře

Kdo by nebyl na konci dne po náročné službě unaven? Protože lékaři jsou vesměs dobrosrdeční lidé, hledají i za těchto okolností způsob, jak unavené zdravotní sestry (případně bratry) rozptýlit. A někteří dobře vědí, jak na věc.

Doktor, o kterém je nyní řeč, na konci náročné služby přislíbil sestřičkám na pooperačním oddělení, že jim pomůže s rozdáváním večeří. V den, kdy naprostou většinu lůžek zaplnili nechodící pacienti po amputacích, úrazech, či z jiných důvodů nepohybliví, to přišlo vážně vhod. A jak slíbil, tak udělal.

S úderem šesté hodiny večerní se v doprovodu řinčícího kovového vozíku s jídlem zastavil uprostřed chodby, rozhlédl se na obě strany. Nikde ani ruky, ani nohy, nikde ani živáčka (dokonce ani mrtváčka). Vítězoslavně si promnul ruce a zplna hrdla zvolal: „Večeřééé. A kdo si pro ni nepřijde, nedostane najíst!“ Během vteřiny pomocnou ruku pana doktora připomínaly jen vrzající „lítačky“.

Příběh třetí: Změříme vám puls

Víte, jak zvládnout neposlušnou adolescentní dívku? Důkladně jí změřte puls a bude po starostech.

„Slečno, budeme vám měřit puls. Tady Tomáš vám ho změří,“ pravil lékař mezi dveřmi, přičemž postrčil studenta dál do pokoje. Přistoupil k lůžku, naučeným hmatem ji uchopil za zápěstí, pohlédl na hodinky a v duchu počítal. „Pět, patnáct, šedesát, sto dvanáct…“ snažila se ho rozptýlit. Sevřel jí zápěstí silněji.

„Au!“ vykřikla a vyškubla se mu.

„Slečno, tímhle způsobem to nezměříme nikdy,“ řekl s klidem a znovu stejným hmatem uchopil její zápěstí. Zase o něco pevněji.

„Dvanáct, patnáct, tři, sto šedesát,“ pokračovala ve své hře. Nereagoval. Rozhodla se zvolit jinou cestu. „Auuu, to bolííí, škrtíš mě. Modrá mi ruka… Ucpal jsi mi tepnu, upadne mi zápěstí… Uškrtíš mi ruku!“ volala stále dokola a snažila se opět vyvléknout svou ruku z pevného sevření. „Ty vůbec neumíš měřit tep!“

„Tak dost!“ pronesl hromovým hlasem. „Ještě jednou, a změřím ti ho na krku.“

Příběh čtvrtý: Pan Novotný krvácí

Noční služba. Nemocniční chodbou se ozývá jen tiché pípání přístrojů. Na jednom z pokojů po operaci leží jistý pan Novotný. A jak už to občas bývá, naskytla se menší pooperační komplikace.

V kuchyňce si službu konající lékař zrovna dopřává svíčkovou se šesti. Mezi dveřmi se objeví sestřička: Pane doktore, pan Novotný krvácí."

„No...“ říká tlumeně s ledovým klidem, zatímco si labužnicky krájí knedlík. „Tak ať si tam tiše krvácí, já za ním přijdu, až se najím.“

A pak se jich člověk nemá bát.

   
07.01.2010 - Blog redakce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. [4] Dana90 [*]

    no to teda jo.To se asi začnu bát!!

    superkarma: 0 07.01.2010, 17:50:04
  2. avatar
    [3] enka1 [*]

    Lékaře s humorem mám ráda.

    Při druhé katetrizaci jsem se ptala doktora, kdy začne vsouvat sondu k srdci - už je tam pět minut.Povídám -to jste lepší než ti před týdnem - tak choďte vždycky k nám.

    Nebo při aplikaci stimulátoru:

    sestra - pane doktore, to je vaše 299tý budík,příští budem slavit

    já - fňukám, proč já zrovna jsem 299tá

    doktor - za to vám dáme výkonný východoněmecký strojek

    já -  a neudělali němečtí soudruzi někde chybu?

    doktor - uvidíme

    v podobném duchu se nesla celá operace,smáli jsme se všichni, jen doktor si musel dávat pozor, aby se mu netřásly ruce. Mně to teda dost pomáhalo.

    superkarma: 0 07.01.2010, 12:40:47
  3. [2] ILONESA [*]

    To se člověk aspoň zasměje, i když k smíchu to teda moc není Sml80.

    superkarma: 0 07.01.2010, 11:58:35
  4. [1] Králíček4 [*]

    Já se bojím vždy,copak víme na koho tam narazíme.Sml16

    superkarma: 0 07.01.2010, 10:57:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme