Když k vám přijde kamarádka na kafé, nebo přijede rodinná návštěva či přijde někdo z úřadu, kam tyto lidi usadíte? Do kuchyně, do obýváku, nebo do „parádního pokoje“?

Pokoj pro hosty

obyvák

Také měly vaše babičky pokoje, kam se „nechodilo“? V mnoha domácnostech tomu tak po mnoho let bylo. Studené, nevytopené pokoje, jejichž dveře se otevřely jen při zvláštních, slavnostních příležitostech.

V redakci jsme toto téma hodně probírali a zjistily jsme, že většina našich babiček či tetiček takovéto „parádní pokoje“ měla. Pro nás, coby pro děti, byly velmi tajemné, záhadné, nedotčené. Když přišla návštěva, sedělo se v kuchyni. Obvykle v jediné vytopené místnosti v bytě.

Kuchyně i dnes

Zajímavé je, že trend sezení v kuchyni se drží v mnoha domácnostech i dnes. Přijde kamarádka na kafe, kam si sednete? Většinou do kuchyně. A to i když máte vytopený obývák. Když přijedou rodiče, rodinná návštěva, pozveme je většinou do obývacího pokoje. Nebo ne?

Na jiných místech sedáváme v zimě, na jiných v létě. Takové letní posezení na terase žádnou návštěvu neurazí.
Jsou šťastlivci, kteří mají i posezení v zimní zahradě. V prostředí, kde neruší žádná televize.

A kam zvete návštěvy vy? Kde se s nimi cítíte nejlépe? Máte i pokoje, kam nikoho nezvete?
To vše bude tématem dnešního vydání, ale než k němu dojdeme, napíšu vám ještě jednu rodinnou historku, kam návštěvy raději – ne. :)

Jiný kraj, jiný mrav

Svého času žila jedna moje příbuzná s přítelem, který pocházel z jižních zemí. Divoký Španěl namíchaný ještě snad někde na Sicílii s Italem. Byl to velmi bezprostřední člověk, takový kočovník, chvíli neposeděl. U mojí příbuzné však zakotvil o něco déle, a tak došlo i na seznámení ostatních členů rodiny vzájemně.
Tehdy se nám právě narodilo druhé dítě a početní příbuzní tohoto přítele se rozhodli, že nás navštíví a nové dítě v rodině oslaví společně s námi.
Zahraniční návštěva těsně po revoluci, byla jsem hodně nervózní. Navíc měli přijet ve třech autech, my jsme tehdy bydleli v paneláku, bože, kam je všechny usadíme?
Nocleh si zajistili v hotelu, to nebyl problém, ale co: Půjčím si od sousedů pár židlí a nějak se vměstnáme.

Chlebíčky a víno nachystané, hosté nikde. Tu na mě zazvonila sousedka z patra, která měla okna na druhou stranu než my a od které jsem si půjčovala i ony potřebné židle.
„Sašo, pojď se na něco podívat!“
Říkala to takovým zvláštním tónem v hlase.
„Proboha teď? Já čekám tu návštěvu.“
„No právě.“

To už zvonil i zvonek dole u dveří. Řekla jsem manželovi, že to už budou určitě oni, ať otevře, a rychle jsem ještě běžela k sousedce, co tak důležitého chce.
„Podívej se z okna.“
Myslela jsem, že mě budou křísit.
Dole pod panelákem bylo rozloženo asi pět dek a naši horkokrevní zahraniční příbuzní si tam dělali v trávě piknik, v té době u nás něco naprosto nevídaného.
Jeden z nich pak vyjel nahoru, že ví, že je jich hodně, a všichni by se k nám nevešli, a ať jdeme s nimi dolů na ty deky.
„Ale tady nejste u moře,“ řekla jsem jim lámanou angličtinou. „To tady tak nemůžete sedět.“
„A proč ne?“

Nechápali.

No ostuda jak hrom. Prostě naprosto jiná mentalita, a jak se říká: jiný kraj, jiný mrav.
Já jsem pro ně měla k dispozici celý byt, ale oni si jako návštěva vybrali posezení na trávě. Kdyby to nebylo uprostřed panelákového sídliště, budiž.
Pak jsem musela ještě dlouho „chodit kanálama“ a vysvětlovat, že u těchto jižních národů je to prostě běžné.

Téma dnešního dne: Kam zvete návštěvy?

  • Kde si nejraději vypijete kávu s kámoškou a kde pořádáte rodinné oslavy?
  • Máte nějaký pokoj, kam nikdo nesmí?
  • Kde se cítíte nejlépe?
  • A jak tomu bylo ve vašem dětství?
  • Měli vaši rodiče nebo prarodiče nějaký pokoj, kam se smělo jen ve výjimečných případech?
  • Na jaké nejabsurdnější místo jste byla pozvána?
  • A co veselé historky?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží pěkný, příznačný dárek: Kávu a sušenky. :)

susenky

 

Reklama