Reklama

„Půjde ale rovnou do pekla a taky si to zaslouží,“ řekla matka jedné z jejích obětí, Keitha Bennetta, když Myra Hindleyová v šedesáti letech zemřela na zápal plic po srdečním infarktu. Tato žena, která se podílela na sexuálně motivovaných vraždách pěti dětí, se pro Brity stala symbolem zla.

Z dělnické rodiny
Narodila se 23. července 1942 Hettie a Bobovi Hindleyovým v Manchesteru. Hettie pracovala v továrně na textil a Bob v leteckém průmyslu. Válka ho na první tři roky dívčina života prakticky odvedla od rodiny. Jeho návrat však Hettie ani Myře žádné štěstí nepřinesl – Bob byl alkoholik a surovec, který svou ženu i dcerku bil. Když se pak roku 1946 narodila Myře sestřička Maureen, poslala Hettie starší dceru k babičce – původně jen do té doby, než se zotaví z porodu.

Babiččina holčička
U Ellen Mayburyové však nakonec Myra zůstala téměř do dospělosti. A byla to právě její babička, která mohla za to, že jinak chytrá a učenlivá dívka ve škole neprospívala – Ellen si totiž Myru ráda nechávala doma, aby jí dělala společnost. A tak Myra nakonec nešla na střední školu, a dokonce musela přestoupit na školu druhého stupně v Ryder Brow. Měla však značné tvůrčí nadání a vynikala v plavání a v atletice. Přivydělávala si hlídáním dětí, které jí prý také šlo – děti ji měly rády.

Osudový zlom
Zlomovým okamžikem v Myřině životě byla smrt jejího přítele, o dva roky mladšího Michaela Higginse, křehkého chlapce, o kterého se Myra v podstatě starala. Dívce bylo patnáct, když se Michael nešťastnou náhodou utopil ve vodní nádrži. Myra si dlouho vyčítala, že tenkrát nešla plavat s ním a nezachránila ho. Nakonec nedokončila školu a odešla pracovat jako úřednice.

Muž jejích snů
Myře ovšem klidný život nevyhovoval – měla větší ambice. Odbarvovala si vlasy, výrazně se líčila a ráda si užívala v nočních podnicích. Zasnoubení s Ronnie Sinclairem brzy zrušila a často střídala zaměstnání. Svého životního partnera pak potkala v Ianu Bradym, skladovém účetním, ke kterému nastoupila v roce 1960 jako sekretářka.

Výrostek z Glasgow
Ian Brady se narodil v roce 1938 v chudinské čtvrti v Glasgow svobodné Margaret Stewartové. Vychovávali ho adoptivní rodiče a už od mládí měl potíže se zákonem. V sedmnácti se ocitl ve vězení pro mladistvé za spoluvinu na loupeži. Nakonec si ale našel poctivou práci. Fascinoval ho nacismus, existencialismus a nejrůznější sexuální úchylky. Hodně četl – Mein Kampf, de Sadeho… Chodil oblečený v černé barvě a působil prý jako okouzlující, trochu tajemný muž.

Láska na první pohled
Myra se do Iana zamilovala na první pohled. Stali se nerozlučnou dvojicí. Jedinkrát se od něj pokusila odtrhnout, a to když ji při jakémsi experimentu omámil drogami, ale nakonec, částečně i na naléhání příbuzenstva, svůj úmysl vzdala. Když Ian začal mluvit o vraždě, nedokázala Myra, kterou fascinoval on i všechno, co říkal, couvnout.

První oběť
Roku 1963 nalákala Myra šestnáctiletou Pauline Readeovou k sobě do auta tvrzením, že potřebuje pomoct najít ztracenou rukavici v Saddleworthských bažinách. Dívka, která Myru znala, se nakonec nechala přesvědčit. V bažinách na ni už čekal Ian, který Pauline znásilnil a nakonec podřízl. Tělo poté dvojice zakopala do mělkého hrobu.

Mrtvoly v bažinách
Druhou obětí byl dvanáctiletý John Kilbride, kterého dvojice přesvědčila, aby k nim nastoupil do auta. I tohoto chlapce Ian znásilnil, uškrtil a opět za spolupráce Myry pohřbil v bažinách. Stejně skončil téhož roku dvanáctiletý Keith Bennett. Desetiletou Lesly Ann Doweneyovou Myra s Ianem unesli k sobě domů, a tam ji nejprve přinutili pózovat při pornografických fotografiích, a pak ji Ian znásilnil a podřezal. Přitom si dvojice celou scénu nahrávala na magnetofon. I Ann skončila zakopána v Saddleworthu.

Poslední…
Poslední obětí se stal sedmnáctiletý Edward Evans. Ian ho pozval domů na skleničku a Myra zatím došla pro manžela své sestry, Davida Smítne, který Iana bezmezně obdivoval. Prakticky před jeho očima ubil Brady chlapce sekerou. Smith sice zpanikařil a pomohl dvojici následky zločinu zahladit, svěřil se však své ženě a hned druhého dne volali na policii.

O vlásek
Nejprve byl v uzamčeném příborníku nalezen Edward, pátrání však přivedlo policii i na stopu vražd Lesley Ann a Kilbridea. Byly nalezeny pornografické fotografie, magnetofonová nahrávka a nakonec i těla. 6. května 1966 byl Ian Brady odsouzen ke trojitému trestu doživotí za tři vraždy a Myra Hindleyová ke dvěma doživotím a sedmi letům, protože v případě vraždy Kilbridea jí bylo přisouzeno pouze napomáhání. Trestu smrti unikli o vlásek – byl zrušen pouhé čtyři dny před jejich zatčením.

Snaha o propuštění
Ian se vyjádřil v tom smyslu, že nehodlá nikdy žádat o propuštění. V posledních letech se několikrát pokusil o sebevraždu, ale stále ještě žije. Myra naopak většinu doby usilovala o propuštění – i proto se rozhodla spolupracovat s policií a doznala se ke zbylým dvěma vraždám. Její úsilí však bylo neúspěšné – zemřela v roce 2002 na následky infarktu. Tělo Pauline bylo s její spoluprací nalezeno, tělo Bennetta však policie nikdy nenašla.

Co si myslíte o ženách – vražedkyních? Může studium filosofické literatury přivést někoho ke spáchání vraždy? Je kruté dětství polehčující okolností? A mají být takovíto lidé trestáni smrtí, uvězněni na doživotí či po nějaké době propuštěni?