Puč mi hřeben a kilo, vrátim!

Puč mi hřeben a kilo, vrátim!

Byla to oslava mých dvacátin. Vyrazili jsme na chajdu s bandou kamarádů. Nejdřív jsme šli na dvě piva do hospody, kde seděla parta místních. Jeden z mých kamarádů, Láďa, je neuvěřitelně družná osoba, takže než jsme stačili dopít první pivko, seděl u nich.

Zdálo se, že ho okouzlila jediná zástupkyně ženského pohlaví, která mezi nimi seděla…

Pak jsme se sebrali a šli všichni na chajdu.  Tancovalo se, zpívalo, veselilo.  Když v tu chvíli, jako by Láďovi něco přeletělo přes noc. Vzal i mě stranou a povídá: „ Puč mi hřeben a kilo, vrátim!“

Vůbec jsem nechápala, nejdřív jsem myslela, že to bude nějaká hra. Jenže on se sebral a po cestě do garáže pro kolo na mě křičel, že mu mám dát přede dveře spacák.

Tak se nám Láďa ztratil! Telefon nebral, nenapsal, nebyl…

Spacák z přededveří do rána ale zmizel. Po obědě byl Láďa objeven.

Z garáže se ozval ukrutný smích a řev, ať se jdeme na něco podívat. V garáži s hlavou pod ponkem a nohama na hromádce uhlí leželi oba, spacák i Láďa. Byl k neprobuzení, takže co se tu noc dělo, jsme si mohli jen domýšlet…

Tana K.

^{Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.}

Váš kamarád musí být teda veselá postavička. :)

Oslavy mohou mít tedy různou podobu, intenzitu i následky. Napište mi své zážitky, rituály, zvyklosti, jak slavíte vy!

Budu se těšit na vaše příspěvky redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek ocením krásných tvořítekem na led. Bude se vám líbit!