Milá redakce,

moc ráda chodím do přírody, i do té zimní, ačkoli mám raději sluníčko a teplo, i zima má své kouzlo. Jako pohádky. Vzpomínám si na příhodu jednou těsně před Vánoci. Byla jsem se svými dětmi krmit labutě a kačenky, kterých je v našem městě u zámeckého rybníku požehnaně.

j

Zima je pro ptáčky krutá a dlouhá, obížně shánějí potravu, a tak jsme se vydali ty naše nakrmit. Jakoby už na nás čekali, labutě natahovaly dlouhé štíhlé krky a méně obratným kačenkám vždy vyfoukly mňamku před nosem - vlastně před zobákem. A tak jsme se přesunuly na vzdálenější konec rybníka, aby se dostalo na všechny. Plán to byl sice dobrý, ale splnit jej bylo nad naše síly.

Labuť, či snad labuťák - usuzuji podle jeho pozdějšího chování - zřejmě usoudil, že si zaslouží víc než ostatní. Dával najevo dostatečně, co si myslí o tom, že přísun krmiva už došel. Začal mávat křídly a hudrovat a syčet. Zasmály  jsme se a pomalu se s hejnem kačenek a labutího hejna loučily, když tu náhle labuťák vzlétl a s hrozivým syčením nás začal atakovat.

Marně jsem mu ukazovala prázdnou tašku a po svém mu domlouvala, že už opravdu nic nemáme. Dceru, která nestačila tak rychle utíkat, štípl do... no, dost bolestivě. To už jsem na nic nečekala, popadla jsem dcerku do náručí a utíkala tak rychle, jak jen to šlo.

Vydechly jsme si až na náměstí. Přesto na kačenky a labutě nezapomínáme ani letos, kdy je zima obzvláště dlouhá. Krmíme i ptáčky na zahradě. Sledovat jejich rej a štěbětání je mnohdy lepší program, než televize, i když... pohádky máme moc rádi!

k

Vaše kačice

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Kačice má moc ráda ptáčky, celou zimu všechny pečlivě krmí. Vždyť jsou podle nicku příbuzní, ne?

Napište nám, milé čtenářky, jaká je vaše zimní pohádka? Zdokumentujte svůj příběh obrázkem a pošlete na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama