Setkání s některými lidmi jsou jako pohlazení. S psycholožkou PhDr. Danou Markovou jsme se sešly v jedné útulné poděbradské kavárničce, která je laděna do levandulové. Dana vyvrací všechny předsudky, které o pomoci poskytnuté „lékaři duše“ máme. Neobrací znuděně listy kalendáře, neťuká nervózně tužkou do stolu a hlavně… hlavně neříká, co máme dělat. Povídáte si lehce, jako s kamarádkou, rozběhané myšlenky se skládají hezky jedna vedle druhé a člověk najednou ví, jak na to. A má pocit, že na to přišel úplně sám. Navíc se krásně usmívá.

Jsou tu dlouho očekávané prázdniny a s nimi čas, kdy si plníme sny a chceme si konečně a společně vyjet za hranice všedních dnů. Jak to zařídit, aby obávaný odjezd na dovolenou proběhl bez stresu pro nás i pro naše děti?
Nepovažuji za nutné, aby se jelo celou noc někam k moři, rodiče jsou sami vystresovaní, něco vždycky neklapne.

Plačící dítě v letadle je často problém nejen pro jeho rodiče, ale i ostatní cestující…
Dítě může mít strach, cítit úzkost, je tam řada cizích lidí. Když se mu však rodiče v letadle věnují, může to zvládnout. Pokud maminka kojí, tak je potřeba, aby dítě kojila. Navíc je tu dnes řada možností, jak dítě zabavit, co se týče elektroniky, ať už je to tablet, pustit nějaký film, hudbu. Také si můžeme s dítětem povídat. Z hlediska vývojové psychologie platí, a je to i můj subjektivní názor, že dítě je spokojené tam, kde jsou spokojeni rodiče.

dana dve

Změnu zavedeného režimu, rituálů může dítě nést nelibě…
Když si kupujeme dovolenou, často nevíme, jestli poletíme v devět ráno nebo v devět večer. Změnu zavedených režimů a rituálů může malé dítě nést špatně. Větší děti změna rytmu nerozhodí, a naopak je zdravé, když se režim o prázdninách uvolní.

S jakými problémy za tebou rodiče chodí, nebo chodí i děti samy?
Když jsem pracovala ve škole, chodily i děti samy a šlo většinou o vztahové problémy mezi nimi a také s rodiči. Nyní v rámci soukromé praxe a poradenství se řeší problémy dle období. Například do května se řešila především školní zralost. Hodně se hovoří o tom, že přibývá odkladů školní docházky. Já to tak nevidím. Myslím, že ten počet je stejný. Z našeho pohledu přibývá rodičů, kteří se domnívají, že dítě by se ve školce už nudilo a vyžadují předčasný nástup do školy. Není to však o tom, že dítě umí dobře počítat, ale důležitá je sociální zralost. Někdy to nedoporučíme a rodiče jsou pak zklamaní.

Jaké vůbec jsou dnešní děti? Mají problém s komunikací?
Nerada bych to zevšeobecňovala. Děti nemají problémy komunikovat. Přibývá opožděného vývoje řeči, kde roli hraje genetická zátěž, méně se s dětmi čte a povídá. Času na komunikaci, pravda, moc není. Nejde však jen o to si s dítětem sednout a povídat si. Dá se komunikovat i při společné práci. A to si myslím, že se vytrácí.

dldldldld

Kdybys měla upozornit na nejdůležitější fáze komunikace s dítětem, které by to byly? Takový malý komunikační průvodce…
Na ráno bych kladla důraz. Nepouštět televizi, to vidím jako velký hřích, a to nejsem odpůrce televize. Už se dnes asi málokdy podaří, aby se u snídaně sešla celá rodina, ale je třeba, aby se děti nasnídaly v klidu a pohodě, aby viděly mámu, jak odchází usměvavá.

Ráno bez stresu, křiku, kdy vyjdou na silnici plnou aut, vystresovaní, mají nedopsané úkoly, máma jim nestihla napsat omluvenku… Do toho společného, pohodového rána bych vložila všechno.

A na večer, aby se to uzavřelo. Jak se říká: Nad naším hněvem by nemělo zapadnout slunce.  Pořád platí, že učení nápodobou je nejefektivnější.

Což si často neuvědomujeme, že děti jsou naše zrcadlo…
A nás to někdy bolí (smích).

 

Se sympatickou paní doktorkou jsme toho samozřejmě probraly mnohem víc. Dnešní rozhovor je jen malá ochutnávka. Shodly jsme se, že dětský svět je nepřeberná studnice témat, které nám umožní, budeme-li se zajímat, lépe rozumět jedni druhým.

 

Čtěte také:

Škola základ života

Když se budeš špatně učit, bude z tebe hajzlbába!

 

Reklama