Rodina

Psycholožka: Děti z dětských domovů jsou individuality jako kdokoliv jiný

„Jako zaměstnavatel podle mého názoru uchazeči o práci, který prošel dětským domovem, nejvíc prospějete, když se k němu budete chovat jako k ostatním, ale přitom budete vědět, že toho potřebuje víc. Když mu dáte větší podporu, větší pozornost, nastavíte mu nějaké hranice... Ale hlavně bude asi potřebovat víc motivace, víc pochvaly,“ říká psycholožka Ivana Janišová.

Co je největším handicapem dětí, které prošly ústavní výchovou nebo péčí a vstupují na trh práce? Mají něco charakteristického, co je odlišuje od vrstevníků, kteří vyrůstali v rodině?
Bráním se hovořit o nich jako o skupině, která má hodně společného, protože je to velmi zjednodušující a skoro nikdy to tak není. Děti z dětských domovů jsou individuality jako kdokoliv jiný. Znám takové, které se s tímto přechodem vypořádaly perfektně, znám jiné, které to nezvládly. O těch se mluví víc, takže pak může vzniknout falešný dojem, že mají všechny tyto děti nějaký společný problém.

děti

Dobře, nemluvme o společných znacích, ale o tom, s čím se musejí vyrovnávat, čemu musejí čelit, třeba ve větší míře než zmínění vrstevníci.
Velmi záleží na tom, kdy dítě do dětského domova přijde a na jak dlouho. A také na tom, jaká je struktura jeho osobnosti a jestli ve věku do tří let něco dostalo nebo ne. Protože v tomhle věku se utváří to, z čeho pak dítě žije celý život – vazba k jednomu člověku, jeho bezvýhradná pozornost a láska, přijetí dítěte takového, jaké je, vědomí zázemí a pocit bezpečí… Pro děti, jimž se uspokojení těchto potřeb nedostane, to znamená velké ochuzení, nechci mluvit o handicapu.

Když se dostávají z dětských domovů pryč a mají tyhle potřeby neuspokojené a najednou je zahltí svoboda, často si s tím nevědí rady, snadno sedají na lep… Ono nejde jen o to, aby se naučily pracovním dovednostem a zacházení penězi a podobně, to jsou jen nástroje. Jde také o tu svobodu. V rodině se s ní naučíte zacházet přirozeně, i když na vás rodiče třeba nemají tolik času, pořád tam existuje pevný vztah, můžete zlobit nebo mít průšvihy, ale pořád je tu hranice, kterou vám nastavují… Ale je jiná než v ústavním zařízení, kde je ta hranice jenom výchovná, nikoli citová.

A pak, chybí jim jedna základní lidská potřeba, kterou já pokládám za vůbec nejdůležitější, a to je potřeba otevřené budoucnosti. Ta se bohužel nedostaví, když předtím nedošlo k uspokojení těch ostatních. Člověk s potřebou otevřené budoucnosti umí plánovat, po něčem touží, umí se motivovat k nějaké práci... A jsou tu samozřejmě další proměnné, které je třeba brát v úvahu, nedosáhnou třeba na nějaké vzdělání, na práci, kterou by si chtěly svobodně vybrat a podobně.

Může tady sehrát pozitivní roli první zaměstnavatel – třeba tím, že jeho přístup k nim nebude jen „zaměstnavatelský“, ale aspoň zpočátku i trochu řekněme rodičovský?
To by asi bylo docela dobré, ale ani tak to nutně nemusí vždycky přinést úspěch. Protože zase může přijít třeba nějaká revolta – koneckonců jednu část svého života se všichni s autoritami jenom hádáme. Podle mě mnohem spíš pomůže nějaká podpora typu sociální služby nebo od někoho, kdo dítěti bude poskytovat nějaké zázemí v situaci, kdy opravdu nemá žádného „svého“ člověka.

Tak to obraťme. Dejme tomu, že jsem zaměstnavatel a uchází se u mě o místo člověk, který prošel dětským domovem. Nechci mu poskytovat žádné úlevy nebo mu naznačovat, že je pro mě někým, kdo zasluhuje zvláštní pozornost či péči – co tedy mohu udělat, abych mu prospěl?
Podle mého názoru mu nejlépe prospějete tím, když se k němu budete chovat jako k ostatním, ale přitom budete vědět, že toho potřebuje víc. Dáte mu větší podporu, větší pozornost, nastavíte mu nějaké hranice, budete mu dávat zpětnou vazbu typu „tohle se nemůže, tohle je v pohodě, takhle příště ne…“ Ale hlavně bude asi potřebovat víc motivace, víc pochvaly... Protože děti z dětských domovů mají obvykle nízkou sebedůvěru, navíc si uvědomují, že je společnost nálepkuje, že je ostatní často přijímají s jakýmsi despektem či podezřením, k čemuž ještě přispívá, když se o nich mluví jako o skupině. Aby obstály, jejich výkon pak musí být daleko lepší než u těch, kteří byli tohohle všeho uchráněni.

Mnohé dětské domovy se zajímají a snaží starat o „své“ děti i poté, co dosáhnout plnoletosti a zařízení opustí, třeba pomocí startovacích bytů a podobně – nakolik důležitá a významná je podle vás tahle pomoc?
Ano, vím o takových domovech a rozhodně dělají maximum, ale pořád je to maximum v podmínkách, ve kterých jsou, to jest v podmínkách ústavní výchovy nebo ústavní péče. Dělají to nejlépe, jak můžou – tím, že zřizují malé „rodinné“ buňky, že na děti přenášejí některé kompetence, zodpovědnosti, tím, že nabízejí startovací byty… Je to mnohem lepší, než to bylo ještě před několika lety, ale pořád to bude jiné, vždycky to bude ústavní výchova. Ty děti prostě potřebují někoho svého, ať už to bude rodič nebo náhradní rodič.

Bylo by podle vás účelné, aby si třeba úřady práce dělaly statistiky, kolik uchazečů o práci pochází z dětských domovů a jak si vedou – kvůli tomu, aby se jim pak třeba dostalo nějaké větší podpory, pomoci?
Podle mne by to byla diskriminace. Chápu, že by výstupem třeba mohla být nějaká podpora, ale nebezpečná je i druhá stránka mince, že by jim ta nálepka „dítěte z děcáku“ zůstala. Česká společnost strašně nálepkuje, jak vidíte, dělají to i resorty státní správy, lidi dostávají z médií informace jednostranné a strašně zabarvené. Velmi bych se toho bála.

Což neznamená, že by neměli mít možnost nějakou podporu dostat. Ale ta by mohla vypadat jinak.

Jak například?
Třeba když dětský domov opouštějí, aby dostali kontakty na nějaké organizace, kam se mohou obrátit, které je budou provázet a život jim nějakým způsobem na tom začátku usnadní. Aby je pomohly uchránit od dluhů, najít bydlení… Myslím, že tohle je práce pro nějakou terénní nebo ambulantní sociální službu, kam by mohli kdykoliv přijít, poradit se, najít zastání. Je to role pro neziskovky, to myslím nikdo jiný dělat nemůže. Jakmile by se toho chopila nějaká státní instituce nebo orgán, už by tam cítili nějaké ohrožení, dohled, sankce, to by nebylo dobré. Měla by to být anonymní sociální služba, kterou mohou kdykoliv vyhledat. A měla by jim být pouze nabídnuta, to je velmi důležité.

-vo-

«- předchozí díl ČLÁNKY Z EDICE OTVÍRÁME další díl -»

V redakci ŽENY-IN.cz rádi pomáháme Edici Otvíráme. Na další zajímavý článek se můžete těšit v pátek 15. 11. 2013.

   
13.11.2013 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [21] mishka30 [*]

    Děti v dětských domovech to opravdu nemají lehké. Po odchodu v 18 letech mají těžký start do života :(

    superkarma: 0 14.11.2013, 21:00:40
  2. [20] holka69 [*]

    dětem z dětských domovů fandím

    superkarma: 0 14.11.2013, 20:18:16
  3. [19] cherilin [*]

    Mám kamarádku z dětského domova a je tím opravdu poznamenaná.Celý život něco hledá a vlastně neví co.Je mi líto dětí v domovech a jejich "rodiče" naprosto nechápu.

    superkarma: 0 14.11.2013, 18:22:41
  4. [18] Karolina91 [*]

    Moc pěkně napsaný článek, naprosto souhlasím a je mi líto, že ne všechny děti mají štěstí na rodiče.Sml15

    superkarma: 0 14.11.2013, 10:05:43
  5. avatar
    [17] louskacek2 [*]

    Dětem přeji mnoho sil, pokaždé když slyším toto téma trhá mi to moji mateřskou duši. Matky ktere se timto stavaji ,,nematky,, nechapu je...rodina je to co cloveka podrzi v nejhorsich chvilich. A oni temto detem seberou veskere sance toto nekdy zazit. Pokud nemaji to stesti ze si to v dospelosti vybuduji samy.Sml79

    superkarma: 0 13.11.2013, 21:35:45
  6. avatar
    [16] Babca.p [*]

    Ano tyto děti to nemají lehké a bohužel to nálepkování jen tak nezmizí. A myslím, že tu bude ještě jeden problém. EU chce zrušit institucionální výchovu a chce umístit všechny tyto děti do náhradních rodin nebo pěstounských péčí, což je nemožné. Taky bych si přála, aby každé dítě mělo svoji "mámu" a "domov" Ale buďme rádi za tento model jaký tu máme, protože by jsme mohli dopadnout jak norové. Pravdou je, že teď šlo spoustu peněz do DD do DÚ a DDŠ, takže děti se učí znát hodnoty a začínají se mít relativně "dobře", ale to co tu chybí je, jak už bylo napsáno v článku tak pomoc při startu do samotného života.

    superkarma: 0 13.11.2013, 19:28:55
  7. [15] bukynacka [*]

    naprosto souhlasím, že i když po dosažení plnoletosti dostanou ,,děti" byt do začátku, nenahradí jim to to dětství s rodiči

    superkarma: 0 13.11.2013, 19:27:58
  8. [14] Lokynka [*]

    nechápu, jak někdo může odložit vlastní dítě, je mi těch drobečků moc líto, sama mám tři děti a jsou to naše zlatíčka

    superkarma: 0 13.11.2013, 19:00:42
  9. [13] Ajula1 [*]

    děti z děcáku to nemají vůbec jednoduché

    superkarma: 0 13.11.2013, 17:44:07
  10. avatar
    [12] Kahomar [*]

    jojo, kamarádka měla kluka z domova a pěkně si "to užila"Sml68

    superkarma: 0 13.11.2013, 15:04:59
  11. [11] havanagila [*]

    V rámci mé práce se setkávám s dětmi, které jdou od nás dále do DD. Bohužel mnoho z nich má špatné socializační návyky již z původní rodiny. Snažíme se je naučit základním hygienickým, stravovacím návykům i sociálním kontaktům, ale ne vždy to je úplně možné. Takové děti mají často malou šanci na umístění v náhradní rodině. Obdivuji práci vychovatelek v DD, je to velmi náročné nejen na psychiku.

    superkarma: 0 13.11.2013, 14:56:58
  12. [10] Alla 11 [*]

    Několikrát  v životě jsem měla možńost setkat se s dětmi v DD i s dětmi, které měly tu možnost vyrůstat v pěstounské rodině. Zažila jsem u známých , když zažívali krušné chvilky, když se u dítěte "ozývaly "zděděné geny. Bylo to náročné, ale dnes je vše Ok.  Pokud je dítě adoptováno, zastávám názor, že by od útlého dětství mělo znát pravdu. Určitě ale přiměřenou formou. Myslím si, že je opravdu potřeba, pokud dítě vyroste v DD, aby pomohl každý - státní instituce, neziskové organizace, charity- při nástupu do samostatného života.

    superkarma: 0 13.11.2013, 14:33:19
  13. avatar
    [9] enka1 [*]

    Někdy je to těžké i ve vlastní rodině, každopádně lidé (už to skoro nejsou děti) z výchovných institucí  by měli mít možnost zajít si někam pro radu a pomoc, něco na způsob kurátorství , ale pochybuji, že se něco takového zřídí.

    superkarma: 0 13.11.2013, 10:53:59
  14. [8] petraml18 [*]

    Je dobře že se o děti v dětských domovech stará a že jim někteří lidé dokážou pomoci do nového života když odejdou z dětského domova .Je ale pravda že lidi v politice nekoukají na ty mladé v domovech a tak ale radši kde maj ušetřit a jak bude vysoký jejich plat

    superkarma: 0 13.11.2013, 10:51:20
  15. avatar
    [7] Mel40 [*]

    My všichni bychom se měli více snažit, oikud se s nimi setkáme, pomoct, co to půjde...na to žádný zákon nepotřebuju...

    superkarma: 0 13.11.2013, 09:34:53
  16. avatar
    [6] streamline [*]

    Toto by mělo být lépe zakotveno v naší politice...jó kdyby se páni ...... starali o důležité věci...ale oni řeší ......Sml31

    superkarma: 0 13.11.2013, 09:33:04
  17. avatar
    [5] Ferdas [*]

    je staršně těžké se z děcáku zařadit do dnešní společnosti

    superkarma: 0 13.11.2013, 07:45:58
  18. avatar
    [4] skvari [*]

    V zaměstnání spolupracujeme s dětským domovem a myslím si, že v dnešní době to musí být těžké zařadit se do běžného života bez zázemí rodiny.

    superkarma: 0 13.11.2013, 07:38:51
  19. [3] kukátko [*]

    Přidávám svůj soutěžní komentář pod tenhle článek. Jsem ráda, že se tu téma dětských domovů a dětí s tímhle osudem řeší.

    superkarma: 0 13.11.2013, 07:09:34
  20. avatar
    [2] lenig [*]

    já jsem rozvedená už 15 let, dům zůstal manželovi a dodnes nemám splaceno vše, co mi měl vyplatit...a že to byla jen menší část toho, co jsem chtěla (můj odhadce vypočítal o mnoho vyšší částku než manželův, pak se udělal střed)...

    superkarma: 0 13.11.2013, 07:08:44
  21. avatar
    [1] lenig [*]

    mohu potvrdit, vychovávala jsem chlapce z DD a byl a je to stále svůj člověk ve svém světě

    superkarma: 0 13.11.2013, 07:05:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme