Domácnost

Psovodem handicapu navzdory

Dokážete si představit, že by jste se narodili s dětskou mozkovou obrnou? Chodili bez berlí, po svých, ale velmi pomalu, a přesto by jste měli elánu do života na rozdávání, spousty zájmů a k tomu ještě psa? Že je to jako hloupá pohádka? Omyl, možné to je. S dovolením vám představuji dalšího úžasného člověka, Jakuba.

Jakub mě několikrát překvapil svými znalostmi a počtem navštívených seminářů o výchově a výcviku psů a převýchově psů z útulku. Jak jsem již zmínila, Jakub se narodil s dětskou mozkovou obrnou, což má za následek postižení pohybového aparátu a spoustu dalších těžkostí. Přesto, že tento člověk má četné zdravotní komplikace, poskytl domov a srdce psu. Pojďme společně nahlédnout do Jakubova života.

Čtěte také:

Kubo, pejska sis pořídil proč? Chtěl jsi ho jako asistenčního?
Po 14 letech soužití nás opustila naše perská kočka. Celá rodina její odchod špatně nesla. Chtěli jsme si za ni pořídit náhradu. Cítil jsem se v přítomnosti kočky velmi dobře. Později jsem ale zjistil, že mě to více táhne ke psům. Shodou různých okolností jsem dospěl k názoru, že si pořídím štěně z chovné stanice, která se zabývá canisterapií. Volba padla na chovnou stanici flat coated retrieverů. Tak jsem přišel ke své fenečce Cheryl. Asistenční není. Normálním asistečním výcvikem neprošla. Je velmi chytrá a učenlivá. Umí mi podat věci, když mi upadnou. Pomáhá mi hlavně psychicky.

Cheryl je tedy tvůj první pes. Pomáhal ti s výcvikem někdo?
Samozřejmě mi pomohla a stále pomáhá spousta lidí, díky kterým můžu dělat to, co dělám, a dále se v tom rozvíjet. V první řadě bych chtěl jmenovat chovatelku, od které mám Cheryl, Miladu Macháčkovou, která mi pomohla a poradila vždycky, když jsem potřeboval. Metodicky mě nejvíc ovlivnil František Šusta, díky jeho skvělým teoretickým seminářům jsem začal chápat souvislosti a vidět jako celek problematiku, kterou jsem do té doby znal pouze z literatur,y a na jeho praktických trénincích jsem měl jedinečnou možnost uvést tyto koncepty do praxe pod jeho odborným vedením. Moje díky dále rozhodně patří Martinovi Incédimu za jeho ochotu pomoct mi ve všem, co se týká specifik retrívrů jako plemene a jejich práce. Také bych zde rád zmínil Lucku Stemmerovou, která mě uvedla do obedience, a v neposlední řadě Markétu Měkutovou, pod jejímž vedením cvičím pravidelně a která mě dokázala přesvědčit, že moje výcvikové snažení má smysl v době, kdy jsem tomu sám příliš nevěřil.

Vím, že máš hodně bohaté zkušenosti ohledně výcviku a výchovy. Vedeš sám nějaké semináře?
To díky Cheryl. Pracuji jako ajťák, primárně se zabývám správou serverů a infrastruktury. Já jsem potřeboval místo práce nějakýho stálýho koníčka a důvod, proč vypadnout od compu ven. Časem se z toho stal „smysl života“, protože jsem propadl problematice chování a učení zvířat. Takže jsem k tomu přečetl skoro všechnu dostupnou literaturu a absolvoval semináře a workshopy. Teď jsem dostal nějaký nabídky, jestli nechci udělat svůj seminář a vést tréninky. Tak to zvažuju. Stále si nejsem jist. Já k té problematice přistupuju hodně „vědecky“ a vycházím z práce trenérů zvířat, jako je Gabrielle Harris, Karen Pryor nebo František Šusta (ten mě samozřejmě ovlivnil nejvíc, protože na jeho seminářích i praktických trénincích jsem docela často). Nejsem si jistej, jestli bych tady v Chomutově našel cílovou skupinu. Teoretickej seminář plánuju tak za rok, ale spíš za dva. Tématem by mělo být pozitivní posilování v práci retrívra a loveckém výcviku.

Škoda, že nevedeš žádný kurz. Čtu tvé příspěvky v různých diskuzích a vím, že tvé názory jsou dobré.
No, v podstatě se scházím s jednou skupinou lidí a předáváme si vzájemně zkušenosti. Já jsem se v poslední době začal zajímat o retrívří Working Testy. Takže jsem shlédnul nějaká DVD a navázal kontakt s Martinem Incédim, což je hlavní trenér Retriever Sportu.Taky jsem byl na jeho víkendovém tréninku. A nadchlo mě to, tak jsem sháněl v Chomutově lidi, kteří by se mnou chtěli trénovat. A ozvala se mi parta lidí, kterou tato disciplína zaujala, a uspořádali jsme společné tréninky. Sice se tím zabývám krátce, něco přes 2 měsíce, ale právě proto, že mám za sebou ten trénink a ty DVDčka a byl jsem se podívat na Field Trialu (zkouška pro skupinu loveckých psů) u Plzně, a tak mě napadlo se o zkušenosti podělit. A ostatní vzhledem k tomu, že jsou primárně zaměřeni na jiné kynologické disciplíny, metodiku a plán cvičení sestavuji primárně já, byť se vždy jedná o „brainstroming“ a „kolektivní dílo“.

A co tvoje Cherylka, ta sportuje? Třeba coursing nebo agility? Prý jsou v tom retrieveři dobří.
Agility ani coursing ne. Věnujeme se „rekreačně“ obedience. Zatím jsme byli jenom na jednom neoficiálním závodě a příští sezonu chceme od začátku startovat právě na Working Testy.

Jak dopadla na neoficiálním?
Já byl spokojenej. Box ani chůzi jsme necvičili, takže jsem počítal s nulou. Mrzely mě polohy, protože ty nám jdou celkem pěkně, ale dostali jsme z nich nulu. Přesto jsme skončili zhruba v půlce startovního pole. Cheryl šla od toho tréninku s Martinem hodně nahoru, až mě to samotnýho zaskočilo a říkám si, že mě brzy „přeroste“. Protože tím, jak jsme se začali věnovat tomu, co je retrívrům vrozený, tak ji to hodně baví a vnímá, že pracujeme v týmu. Což se projevuje samozřejmě i mimo tuhle disciplínu, ale má to přesah jak do té obedience, tak do běžného života.

A jak se ten přesah projevuje?Kuba s Cheryl

No, Cheryl je flat coated retriever - a retrívr je lovecké plemeno. Když mu dáš příležitost dělat to, co má vrozený v týmu s tebou, zvýší se tím tvoje hodnota v očích toho psa. To samo o sobě není úplně nutný, protože retrívři jsou hodně vázaný na člověka i bez toho, ale i tak to dost pomáhá. A hlavně je to příležitost, jak se může proběhat a zaměstnat si hlavu. Výhoda těch retrívřích úloh je, že u toho vůdce v podstatě vůbec nemusí chodit, pes se vždycky vysílá od nohy pro aport a pak se „jenom“ směrově navádí, ale vůdce svojí pozici nemění. Tady se dopouštím záměrného zjednodušení a lidi z retriever sportu by mi to nejspíš neodpustili, tak se jim tímto omlouvám a prosím o pochopení. Ale v principu je to opravdu tak, že ve WT toho vůdce mnoho nenachodí, takže je to zvládnutelné i s mým handicapem.

Co je na výcviku psa podle tebe nejdůležitější?
Vzhledem k tomu, že pracuji metodikou pozitivního posilování a „tresty“ v tom smyslu, jak je ten termín obvykle chápán, téměř nepoužívám, je pro mě celkem jednoznačně nejtěžší správná volba a rozložení odměn. Tohle se člověk učí po celou jeho trenérskou kariéru a já jsem teprve na jejím začátku. A kromě toho je pochopitelně náročné umět správně psa číst a podívat se na věc z pohledu toho zvířete, ale bez toho to prostě dělat nejde. Ne vždy se mi vše daří, ale Cheryl je naštěstí velkorysá a všechny moje kiksy mi velkoryse odpustí.

Zbývá ti čas ještě na nějaké jiné zájmy?
Žádnej takhle velkej koníček už nemám, stejně by mi na něj nezbýval čas. Hodně čtu a poslouchám muziku.

Čtěte také:

   
28.11.2013 - Zvířátka - autor: Vlaďka Husárová

Komentáře:

  1. [3] stamia [*]

    můj obdiv..

    superkarma: 0 29.11.2013, 09:37:28
  2. avatar
    [2] helmar [*]

    fandím a držím pěstiSml67Sml59

    superkarma: 0 28.11.2013, 17:48:37
  3. [1] cilani [*]

    Šikovný týpek.. Kámoš se taky narodil s DMO, někdy chodí o berlích, jindy musí být na vozíku, záleží jaký má den. Má 3 psy z toho jeden (bulík) má canisterapeutické zkoušky. Všichni ale mají výcvik a různé další zkoušky a soutěže v poslušnosti za sebou....

    superkarma: 0 28.11.2013, 14:07:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme