Reklama

To máte tak. Náš sedmiletý psí miláček Fido, trpasličí pinč, není jen tak obyčejný psík.
Za prvé, je to děsný elegán a za druhé, je to velký pracant. Jelikož přítel je spoluvlastníkem firmy, může si dovolit brát našeho psíka sebou do firmy. Celý den hlídá chod firmy, aby nedošlo k nějakému maléru. Vždy je ve střehu. Je to velice náročná práce. A tak náš Fido každé ráno vyfasuje elegantní obojek s kapsičkou, ve které má na papírku telefonní číslo pro případ, že by se ztratil a batůžek s granulemi, aby měl celý den co jíst a neumřel hlady…

Jedno jarní ráno se opět oba vypravili do práce. Počasí nebylo zrovna nejlepší. Od časných ranních hodin pršelo a bylo nevlídno, že byste ani psa nevyhnali… Fido venku označkoval jeden strom a jeden patník, zbytek si nechal na lepší počasí a pelášil do auta, kterým každé ráno jezdil. Spokojeně se uvelebil vedle řidiče a ještě dospával, jelikož se v noci moc nevyspal. Neustále ho rušily nějaké zvuky z venku. Co se mu honilo hlavou nikdo nevěděl…

Konečně byli na místě. Fido, aniž by čekal na cvaknutí vodítka, vylítl z auta a hnal se k nejbližšímu stromu. Chvíli u něho stál a dělal, že něco očichává. Najednou něco nasál. Asi vůni nějaké hezké fenky. Než přítel obešel auto, aby zkontroloval, zda je vše zamčené a v pořádku, byl Fido najednou tentam. Prostě a jasně, dal přednost vůni před prací.
Do práce se mu prostě tentokrát vůbec nechtělo. A tak se vydal na procházku. Co na tom, že pršelo. Táhla ho neobyčejná vůně…
Mezitím už přítel zjistil, že milý Fido zmizel, a tak ho začal hledat. Prolezl všechny okolní ulice, místní park, ale Fida nikde neviděl. V ruce třímal pouze prázdné vodítko bez psa.
Co nyní dělat? Dělat se nedalo vůbec nic. Přítel šel normálně do práce a jen se modlil, aby se Fido co nejdříve objevil a aby se mu hlavně něco nestalo.
Hodiny utíkaly. Fido byl pryč hodinu, dvě, tři… Nic.
Bylo krátce po poledni, když v tom zazvonil mobil.
„Dobrý den, mám pro Vás dobrou zprávu. Našla jsem Vašeho psa.“ zněl ženský hlas z druhého konce aparátu.
„Opravdu?“ přítel byl štěstím bez sebe. Ale potom se zarazil. Uvědomil si, že ta paní řekla pouze, že ho našla. Hlavou se mu honily všelijaké myšlenky. Co když se mu něco stalo, co když ho našla….Ne, takové myšlenky ihned pustil z hlavy. Co ho to vůbec napadalo? Všechno je v naprostém pořádku.
„Přijeďte si pro něj, mám ho u sebe.“ Paní mu nadiktovala adresu. Podle mapy to byl pěkný kus. Fido tedy musel uběhnout nejmíň 5 km.
Přítel okamžitě nasedl do auta a vydal se do ulice, kterou mu ta žena v telefonu nadiktovala. Už aby tam byl, aby ho měl u sebe. Říkal si, jak mu dá za vyučenou, jak ho pořádně potrestá.
Přijel do vilové čtvrti. Autem to bylo asi 10 min, pěšky nejmíň 30 min. Fido si prostě udělal procházku, aniž by něco řekl…
Zazvonil na uvedené adrese. Otevřela mu starší paní a za ní vyběhl Fido, jakoby se nechumelilo. Hnal se do auta, na své místo. Přítelovi se ulevilo, když ho viděl v dobré náladě. „Dobrý den, volala jste mi. Jsem majitel tohoto psa.“
„Ano, ano. Představte si, že jsem ho našla tady v naší ulici. Byl celý promrzlý a promáčený od deště. Bylo mi na první pohled jasné, že se asi ztratil. Když jsem ho viděla s obojkem, tak jsem si říkala, že to asi nebude nějaký potulný psík. Podívala jsem se do kapsičky na obojku a našla Vaše číslo. To jste měl vidět, jak se naparoval s tím obojkem.“
„Hm, on se rád předvádí. Děkuji, že jste se ho ujala. Jsem Vám moc vděčný.“
Ačkoli chtěl přítel Fidovi vynadat za to, co udělal, zželelo se mu ho, když viděl jak na něho zírá těma svýma psíma očima. Tak ho místo toho pořádně podrbal za ušima. Ono by stejně nemělo cenu mu něco vyčítat, stejně by nevěděl za co…

A tak skončil Fidův výlet. Zda si ho užil, nikdo neví. Podle nás si ho už asi nezopakuje, alespoň ne v tom dešti, kdy byl promrzlý na kost. To radši bude vzorným zaměstnancem a bude chodit do práce. Tam je přeci jen teplo, útulno, má tam svůj pelech a také dobré jídlo.
Stalo se to asi před 3 roky a možná si z toho vzal opravdu ponaučení, jelikož se nic trakového již neopakovalo, zatím...

Tak to byla jen taková zmínka pro majitele psích kluků, že není radno, nechávat psíka bez vodítka v jarním období. Nikdy nevíte co vašeho psíka napadne, jako toho našeho…
Pro nás to bylo aspoň ponaučení, že vždy jen na vodítku :-)
Ale občas ho přeci jen pustíme, ovšem, mimo jarního období, aby se také proběhl a něco z toho života měl :-)